Odpověď na příspěvek uživatele Anonym55 z 30.04.2025, 10:24:12
souhlas
zrušila bych spojení jídlo-miska-výcvik
a klidně krmit z ruky, ze země, z normálnío talíře…dle psa bez povelování, prostě jídlo v klidu
Moja již nějakou dobu dělá to, že jí dám misku/talíř, oznámím “jídlo” , ona na mě čumí, čumí, čumí……..já nahodím ignor, dělám si svoje a až pak začne jíst
obrana je dobrá x obrana je nebezpečná…..tohle vůbec nelze paušalizovat, rozdíly mezi plemeny jsou velké, rozdíly mezi jednotlivými psy jsou velké, rozdíly mezi figuranty jsou velké…….
“Tak pravda je, že třeba i ten pastevec dává přednost zahnání vetřelce.” ne třeba i ten, ale zejména pastevec (samozřejmě i zdejsou rozdíly mezi plemeny), jsou to hlídači v prvé řadě preventivní
“ Ale kdyby s ním někdo začal chodit na klasický cvičák na obranu - já teda asi myslím tu svazarmovskou klasiku, snadno by se přeučil .” anebo taky ne
a ano, je to o tom vědět co mám doma, ale také by to měl vidět, vědět a respektovat figurant…
vyšla alergie na dva druhy roztočů, včely, vosy, ambrozii a jehněčí
dostala cytopoint, přestala se drbat v podstatě okamžitě dostane ještě druhou a patrně půjdeme do desenzibilizace (něco jako očkování, finančně daleko příznivější než cytopoint, doufám, že stejně účinné)
“jestli to vždycky vyroste do té správné dvojky, která se miluje nebo jestli by i kočka, co vyrůstala se sourozencem neocenila nakonec jedináčkovtví.”
nastat může vše, ale pravděpodobnější je to poslední slovo. V dospělosti půjde spíše o to, nakolik se budou tolerovat.
Roli zcela jistě hraje plemeno/neplemeno (jsou plemena, u kterých by bylo jedináčkovství až týráním) i způsob držení. Ty s volným domo-venkovním životem, které se mohou plne realizovat, budou jako jedináčci asi více spokojené. Ale také bude platit opačné - čistě bytové mohou mít větší problém s tou tolerancí.
Měla jsem rodinu matka+4dcery+1syn Jestli byl někdo na někoho fixován, tak dvě dcery na matku, a to doživotně. Ale všichni , kteří u nás našli domov, byli fixováni na mne, případně další členy domácnosti (můj starší syn je milován kočkami, psy, neteří i synovcem…od prvního okamžiku). Dovolím si tvrdit, že my lidé jsme pro ně(kočky) důležitější, než oni mezi sebou.
ono to krom přístupu “zlý policajt” mnohdy jde i “dobrým policajtem” a to třeba tak, že psu hodím hrst pamlsků, nebo jeden že si hrajem na “chytej”, někteří zaberou na hozený předmět (klacík, já měla tenkrát v kapse šišku)……toť má praxe, ne jen teorie
většina takto příchozích psů se primárně rvát nechce, takže hodit situaci aktivně do pohody není od věci….pokud to jde