Zrzavci:

A žádám o radu. Mám upoutávku na knížku vyhodit jako inzerát tady - s tím, že možná ne všichni lidi nepsí to četli, nebo ne. Já zas nechci otravovat svět svou knihou, tady jsem to vyhlásila, protože jsem si říkala, že lidi psí to potěší třebas a že tušíte, co tak asi ode mne čekat…….. Mám nebo nemám?

Řekla bych to asi takto: většina lidí nevraždí a taky si ráda přečte detektivku. 😊

Ale tak zase já to beru. Přiznala jsem se k lásce svého psa a konec konců třeba to byl i podnět, abyste sem napsala, co jste napsala a to je jenom dobře. Já slýchávám od těch, kdo jsou integrování v nějakých sociálních skupinách, že tam frčí jen vzájemné poplácávání po rameni a kdo nejde s námi, jde proti nám a blokujeme a nazdar. Nevím, kde je pravda, nechodím tam, ale tady se mi líbí, že se napíše i to nepříjemné. (A teď myslím ty fakticky přínosné nepříjemné věci, nikoli plivání jedovatých slin jen tak od pasu.)

Vím přesně, o čem píšete a pražské “psí louky” jsou toho dokladem. Lidé tam stojí, žvaní, občas řeknou "běž si hrát" a díry nikdo neřeší. Nechodíme tam moc, čuby tyhle velké kolektivy nerady. Takže jedině, když je tam jeden pes nebo dva… 

No a k těm pozemkům obecně. Můj největší kulturní šok v cizině bylo právě toto. Belgie i Nizozemí = všechno oplocené. Buď plot nebo pastvina. Nemůžete prostě jít krajinou jen tak. Cítila jsem se tam jako ve vězení. Žádný kopec, žádný výhled, žádné rokle, lesy, louky, kde byste šli třeba hodinu jen tak. My si tady té volnosti pohybu po cizích pozemcích moc nevážíme, bereme ji stále jako socialistickou samozřejmost.

K té řece u chaty jednou přijel malý karavan ze Švýcarskou SPZ. Když jsem šla kolem, ti lidé se usmáli, a tak mi nedalo a zeptala jsem se, když mají tak nádhernou zemi, proč sedí u zapleveleného pole pod olší u Berounky s bahnitým břehem… a oni řekli: “My máme krásnou přírodu, ale nic v ní nesmíme.” Místo po nich zůstalo vzorně uklizené, když odjeli. Zato nejeden český rybář tam nechá své nezahrabané výkaly, odpadky, ohniště a případně zamotané zbytky vlasců. Není rok, aby nám labutě nepřivezly ukázat své mladé a není rok, aby alespoň jedna neměla do krku zapíchnutý háček, nebo nohu zamotanou ve vlasci… 

Ale Zrzavci - copak pro pravdu by se někdo mohl zlobit? 😄

A teď zase vážně. Naše “hrabací louka”, kde čučím do slunce a nechám hnědou se unavit do mrtva (protože ona jinak díky svému plandavému hendikepu ten pohyb moc dlouho nevydrží), vlastně není louka. Je to bývalé menší pole na břehu řeky. Soudruzi jej po válce ukradli dědovo kamarádovi, nechali mu jen ten malý kousek sadu, který musel rozprodat a kde máme dnes chatu. Od roku 2002, kdy voda v řece dosahovala k našemu komínu a nad polem pluly tři metry vodní polívky se vším možným, se o pozemek několik let nestaral nikdo. Ta hrbatá hlína zarostla plevelem do výše člověka. Teď to dvakrát ročně seknou těžkou technikou a ani nesuší, co na tom roste, kompostují to. O zlomení nohy je to tam na každém kroku. Takže pro naši hnědou a pro mé svědomí je to dar z nebes. Za rok tam nenajdu to místo, kde hrabala letos…  Ještě jsem po tom pozemku neviděla jít nikoho kromě nás, volavky a kočky, všichni ostatní chodí po polní cestě kolem.

Hnědou nenechám rychtovat upravené pozemky a zrovna nedávno, když jsme doprovázeli na výletě koníka po pastvinách a hnědá někde hrábla, pěkně jsem to pak zase zahrábla. 

Bodlinka:

No tak se díra zahrne, no.

(Nebo jsem tomu zvířeti neměla začít říkat “Nora”)

😄 Naše není Nora, ale má to stejně. Včera jsme šli k dolovací louce poprvé úplně z jiného směru, nikdy jsme tam předtím touto cestou nešli… a hnědá hnala, jako by tam byl výprodej. Prostě to VĚDĚLA, cítila asi pachy s tím místem spojené. Stále se ohlížela, proč jdeme tak pomalu. 

Na té chatě, když je přistižena, zastavím ji, protože bych po ní zahrabávala každý den více děr a stačí mi neustále opravovat zahradu po té tamní zvěři… ale nikdy jí za to nehubuji. Prostě jí odvedu, zabavím, a pak to jdu zahrnout. A potom jí vezmu na vedlejší louku, kde dvakrát za rok jede traktor se sekačkou, jinak se tam neděje nic a tam sedím a čučím do slunce a čekám na svého hraboše trpělivě jako matka na kraji pískoviště.  

Naše zkušenost: hnědá hrabání MILUJE, je to pro ní největší odměna, když může. Hrabe jen tam, kde žije pod zemí něco malého chlupatého a ideálně když to má po zahradě východy. Tak to se potom snaží dostat na návštěvu. Nás to tak netrápí, jsme měšťané a zahradu má tak jen na víkendy na chatě. Krtky ani jiné hlodavce tam nepronásledujeme, takže pachů a děr jak na Islandu. Hnědá rovněž ví, že na pozemku nesmí, takže když vidí, že je hlídaná, jen civí hodinu do díry, jak ale hlídání pomine, její pud je silnější. Záleží tedy, jak má tazatel/ka velkou zahradu a kolik je na ní života. Když jsme na návštěvě, nebo na společné zahradě za městským domem, kde nejsou žádné krtince ani hlodavčí díry, psice nehrabe. Vůbec. Takže já bych (pokud to váš pes má podobně a nemáte obří zahradu) se pokusila vytlačit nějakou rozumnou domluvou ty hlodavce/krtka o kus vedle, lze-li. Pokud je příčina geologického průzkumu u vás jiná, pak návrhy postavené na vlastní zkušenosti nemám. Rozhodně ale rovněž doporučuji při přistižení hraboše zastavit a přesměrovat zájem.

Fikovnice, já bych ho požádala o peníze 😆

kometa:

Knížka objednána. Letos bude bohatý Ježíšek - nejdřív Zrzavci, teď tohle.

😳 no ale nevím, zda se tam MVDr dočte něco, co ještě nezná… leda k poučení laického okolí 😏

kometa: “Si myslíte, že mám zoomovací oko jako orel?🙂”

Fíkovnice: “Jéé, tak já Karlštejn našla!!! To jsou super hádanky tady toto!”

Je mi líto, ale z výše uvedených odpovědí jasně vyplývá, že s Fíkovnicí bych v jednom okresu bydlet nechtěla. Vidí fakt VŠECHNO 🤣

No a k odpovědi komety - kdo knihu neznáte, vřele doporučuji pod stromeček: https://www.databazeknih.cz/knihy/desatero-smyslu-jak-lide-a-zvirata-vnimaji-okolni-svet-440176

(Magnesia litera za naučnou ve 2021). 

Kubišová by mi za pamlsky na dveře nalepila michelinskou hvězdu. 
Karlštejn prozrazen. 

Foto 6: nepsí

ps. jen škoda, že z té krásně ostré fotky zbyde po vložení jen pohlednice tak dvacet let ležící v šuplíku. (Xerxovi o tom musí vědět své… 🙄)

foto 1 😏 u nás ještě nesněží, foto 2 🐕 ale dobrý výhled.. 🐈‍⬛ pojď se raději honit… foto 3 🐕…zase mi bude lítat kůže… foto 4 🐕🐈‍⬛ a odměna by z tebe nevypadla? foto 5: 🤔 najděte na fotce Karlštejn ☝️

Zase žádné hlavy hřibů v borůvčí. Jen dvě hlavy s nozdrami vpředu 🙄

Ivus:

Takhle u mě v náručí nám odešel minulý měsíc foxterier ☹️.

Ještě jsem se chtěla vrátit k těm porcelánovým soškám - já mám po babičce dvě nádherný. Vyškemrala jsem je na zbytku rodiny, nakonec, nikomu jinému z rodiny tolik neladí ke psům 😜

Tak to je asi jedna z nejhezčích fotografií, které jsem tu viděla.

To Fíkovnice: někde dávno jsem to psala, že do ifauny jsem nastoupila těsně před její smrtí. Takže jsem tu nová. A kdybych se tak ostentativně nedržela od netu dál a byla už na ifauně, mohla jsem si s čokly možná něco proher ušetřit… 

Edit - bohužel, mámy se už na otcovství nezeptám, tu jsem před dvanácti lety držela za ruku, aby neodlítla do nebe celá i s tou duší, když odcházela. Ale táta se tváří, že jsem jeho. Máme stejný odměřený výraz. 😀

Víte, Bambule, já bych se teď mohla pýřit a případně ještě něco přichvástnout, ale pravda je taková, že toto moje chování není primárně má volní zásluha. Narodila jsem se jako melancholik a jako melancholik mám celý život potíže s přílišným prožíváním všech křivd a nespravedlností (a že na světě není spravedlivé zhola nic, i ta smrt má pořadník, jehož logiku nechápu), poslední dobou pak nedávám vůbec vědomí o utrpení těch, co se nemohou bránit. Stručně - já prostě na hněv u nemám sílu. Veškerou mou sílu si bere smutek. Tak je to. Já bych se jinak vztekala, až by se hory červenaly.

Ne, já vám jako cyklista musím koukat na zadnici a když blikáte a já nemám přede všemi auty vpředu namalovaný chlívek pro cyklisty, musím vám dát přednost.

Já vám to někdy natočím na kameru 🤣 Poznáte ubožáka, co vám to tam pošle naschvál stejně jako ho poznáte při parkování u supermarketu.

😀 Ale oni mě tihle lidé nerozhodí. V klidu je krokem oblezu pěšky po chodníku, pak pomalu svedu kolo zase zpátky a jedu dál.

Nedávno mě takhle dojal řidič na chatě. Jezdím k chatě polní cestou kolem řeky do zatáčky. A za mnou rybář.  Říznul tu zatáčku přímo po louce, jel rallye, že málem vyletěl střechou auta a pak mi to vítězoslavně ohnul před kapotou na to “svoje” rybářský místo. ….no a já jela v klidu dál k té chatě. 😂

Tak ještě jednou - čím se řídím jako účastník silničního provozu:

361/2000 Sb. Zákon o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), § 57, odstavec 4:

4) Pohybují-li se pomalu nebo stojí-li vozidla za sebou při pravém okraji vozovky, může cyklista jedoucí stejným směrem tato vozidla předjíždět nebo objíždět z pravé strany po pravém okraji vozovky nebo krajnici, pokud je vpravo od vozidel dostatek místa; přitom je povinen dbát zvýšené opatrnosti. To neplatí, odbočuje-li vozidlo vpravo a dává-li znamení o změně směru jízdy.

Nepíšu to tady teď podruhé, abych dupala nožkou pro nic za nic a tloukla pěstičkou, že mám pravdu. Ale proto, že kdokoli z vás, kdo bude s autem popojíždět v koloně a uvidí kolo míjející ho vpravo, tak abyste na něj neřvali nadávky z okénka. Protože on (pojede-li tak, jak je popsáno výše) bude dodržovat pravidla. 🙄 edit: Ale chápu, že to nemusí lidé vědět, kdo nejezdí na kole, tyhle zákony zdaleka tak nesleduje, jako ty, co jsou pro něj primární. Takže prosím tímto za SLUŠNÉ cyklisty, abyste je v takové situaci vzali na milost. 🙂

Dajo, to já taky 🙂 Na stará kolena je to má první komunita, kterou takto virtuálně navštěvuji. K většině neviditelných zde mám pozitivní vztah, s někým se občas názorově přetahuji, ale ani to neznamená můj odsudek toho člověka jako takového. Pak sem občas přispěje někdo (většinou neregistrovaný srabík) tak, že beze slova prskne nějaký odkaz vztahující se ke konfrontačnímu tématu, ale to já ani neotvírám. Youtube mě dusí reklamami a FB se stal v určitých rovinách hlásnou troubou lidí podněcujících k vzájemné netoleranci a zlobě. Než si to pustit, to si raději pustím plyn… 🤣 …a uvařím čaj.

Ronja s motejlem:

Aale houby s voctem…že jo?!

Ale tak já to myslela, že až bude velký sraz komunity CHZ 🤩, že jako radši nepřijedu na kole 🤷‍♀️ …ho schovám do AUTA, abych byla “MY” ☺️