»
Odpověď na příspěvek uživatele
trojAAAcko z 15.01.2026, 20:57:25
Děkuji, ale mýlíte se, batizmus je speciální a naprosto unikátní systém. Baťa se v USA pouze inspiroval. Dám jen závěr odpocvědi AI:
Závěr: Baťa použil americký motor (technologii a efektivitu), ale postavil na něm vlastní karoserii (samosprávu a účast na zisku). Tím vytvořil systém, který byl v mnoha ohledech mnohem motivačnější a sociálně propracovanější než tehdejší americký model. Samotní Američané pak v pozdějších letech jezdili do Zlína studovat, jak je možné, že je Baťa dokáže válcovat cenou i kvalitou.
Je to tedy rovnocenný systém a možná lepší. Je třeba hlavně nepodrývat, jako vy, národní uvědomnění, ale připomínat ho. Nerelativizujte (liberálně). A v Polsku nezapomeňte, že premiér je progresivec a tedy ten špatný.
Osobní příběh: (asi mnozí vyvalí oči, ale mnozí to nebudou, je to delší než 3 holé věty)
Od táty, byl švec, ale ne Baťovec, přesto Baťu obdivoval, vím třeba, že dělník ráno koupil od fabriky kůže a po směně prodal výseky podrážek fabrice zpátky. Jen to ho přinutilo nemít moc odpadu, mezi velké podrážky se snažil vtěsnat malé výseky a i dětské. Jen měl v % kolik jak velkých a dál to bylo na něm. Táta tvrdil, že efektivita využití materiálu byla až dvojnásobná.
Můj otec, ročník 1919, švec, před válkou faktor a po válce živnostník malovýrobce obuvi. Komunisty zlikvidovaný v roce 1949. Po likvidaci jeho živnosti byl vedoucím Vlašimského podniku na výrobu obuvi, říkalo se tomu Komunál. No a podržte se, kdo znáte boty “důchodky”, tak je vynalezl můj otec. Ale enříkalo se jim takl.
Po válce tu zůstaly plné sklady německé vojenské výstroje a také statisíce kabátů zvaných mantl. Do výroby přišla nová, velmi porézní, pevná, otěruvdorná, lehoučká pryž, nazývala se lidově “mechovka”.
Táta věděl, že u jednotek PTP, které jediné v naší armádě chodily v německých uniformách, není tolik vojáků, aby za 50 let unosily vyrobené kabáty. Daly se koupit, jen pro socialistické podniky, za nesmyslné peníze, po měnové reformě 1953 stál mantl 2-3 Kčs. Ten kabát sloužil vojákovi i jako přikrývka, byla to těžká, tlustá vlněná textilie. Protože hrubá vlna velmi “kousala” měly mantly podšívku z lesklé tenké látky - klotu, známé z tehdejších vest společenských pánských obleků. Prostě dříve byly kabáty podšité klotem a to i civilní. Některé zajisté i dnes.
Podnik měl výrobní prostory, nekvalifikované ženy, neměl běžící pás. Táta vymyslel ve velkém sále pojízdné vozíky s koly na ložiskách na rozpracovanost, pracovnice po provedení operace na polotovarech postčila vozík tak, že sám dojel k dalšímu stolu a tak dále. Fungovalo to. Táta měl Tayloristicky stopnuté jednotlivé pracovní úkony. Dělal to tak, že se ženou žoviálně při její práci hovořil a v kapse měl stopky. Naměřený čas zdvojnásobil a to byla norma. Opakuju, ZDVOJNÁSOBIL ČAS KONKRÉTNÍHO PRACOVNÍHO ÚKONU.
Jiné ženy páraly žiletkami mantly, zvlášť sukno a zvlášť klotové podšívky. Ze sukna se ušily vršky vysokých nadkotníčkových bot a z podšívek se vyrobily podšívky do bot. Protože byl v podniku nadbytek háčků jako mají brusle, i když byla Vlašim v té době velmocí v zipech, boty měly háčky jako brusle. Podrážka byla z mechovky. Pár bot stál v maloobchodě - ceny musely být v celém Československu stejné, 11 Kčs. Psal se rok 1953-4 (po měně). Věřím, ale nevím to, že ČSR ty boty možná i vyvážela.
Tyto boty se vrátily jen za můj život 3x a každý Čechoslovák je zná. Nikdo ale neví, že původně byly z nacistických vojenských kabátů. Návraty bot ale už byly z nového “SUKNA”. Myslím, že poslední return už neměl podšívku, měl ale zip.
Podnik zaměstnával 75 nekvalifikovaných žen, vedl ho otec + 3 ševci, tátovo kamarádi. Jenže jeden mu záviděl a udal ho KSČ. A za co? Za sexismus. Byly to maldé ženy a v těch skladech nacistické výstroje také měli podprsenky. Nulky pro nacistické slečny Hitlerjugend stály 10 haléřů. I když byly pracovnice, hlavně venkovské ženy krev a mlíko, dostaly k svátku MDŽ nesmyslně malou podprsenku v úhledném balení v růžovém hedvábném papíře s mašlí. To bylo v kontextu 50 let velmi delikátní, ani jediná z pracovnic nemohla podprdu použít, ale bylo to košilaté, delikátní a ty ženy mého otce milovaly a také kvůli tomu lámaly pracovní rekordy. Podobných, asi méně košilatých pozorností dostávaly zaměstnankyně komunálu hodně, každý měsíc něco. Chlapi dostali kořaklu, aby nezáviděli ženám.
Jeden z tátových kámošů dělal absence a flákal práci, dělal nekvalitně a když mu otec pohrozil sankcí, udal ho komunistům. Táta skončil v Příbrami na uranu a výroba laciných bot ve Vlašimi tím skončila a převážně venkovské ženy musely do kolchozů. To nevadilo, ale třídního nepřítele bylo nutné zlikvidovat. (kolchoz je z ruštiny, znamená kolektivnoe chozjajstvo = kolektivní hospodářství a u nás se to nazývalo JZD = jednotné zemědělské družstvo)
A jistě skončil zdroj nacistických kabátů a tak by stejně výroba lidových bot musela zdražit. Ale to by byl už jiný příběh.
Udavač nedělal kvalitně dál a nakonec skončil u lopaty. Ale mého otce a výrobu bot v komunálu zničil.