Martin83: Ještě bych měl dotaz, jestli lze vyrobit HL na obyčejné cirkuli samozdřejmě pravítko nastavení výšky kotouče atd. jsou samozdřejmostí. Nechtěl bych přijít o prsty.
Jde to znamenitě a velmi bezpečně. Musí na to být přípravek, neumím ho nakreslit a popis by pochopil jen Roman a nelze ho tak zneužívat. Pokusím se to nějak nafotit. Nějak, moc nevím jak, se mi podařilo dostat z telefonu do počítače obrázky pro článek - panenský med a tudíž to snad zvládnu. Neslibuju, pokusím se.
------------------
Výroba louček obecně. Musím mít materiál = prkno o síle 25 mm, nejlépe protažené. Na cirkuli mám samo domo vozík, velmi primitivní a pomocí něj zařežu asi metrová (dělám to z paliva) prkna aby byl na jednom konci vingl.
Pak nastavím na vozíku doraz třeba pro BL. Ta je u třicítky dlouhá 30 - ouško - síla SL = 30 - 7 - 8 = 285. (ano,dělám ouška tlustá 7) Pak mám prkýnka dlouhá 285. Potom sundám vozík, nastavím bajlák a pomocí dvou tlačných latěk - nikam se tam nesmí strkat ruce - nařežu BL. Jde to jak když hřmí! Z metového prkna mám 3 x BL. Já ale pracuju trochu jinak. Na HL si stejně připravím prkna dlouhá 415, na SL dlouhá 390, vím kolik čeho asi tak potřebuju, z kratších zbytků vycházejí BL pro 24, pro 15 a mám dokonce i výšku 11. I když je to původně palivo, s materiálem šetřím, jen protažení kubíku prken stálo tady u nás před 5 lety 2 tácy a dnes to bude víc!
Polopatě. Mám tedy prkna dlouhá asi metr + - cca 50 mm. Jenže pozor, prkna bývají na koncích popraskaná asi tak 20-50mm a to musí pryč při prvotním zaříznutí do viglu. Zbývá mi tedy asi 950 mm. Na rámek potřebuju 1 HL a jednu SL a dvě BL. A tak k HL nebo SL by mi mohly vyjít dvě prkýnka pro BL pro třicítku. Kde to je prasklé víc, nebo bylo prkno kratší, vyjdou BL pro polorámky. Bohužel to řežu vidiovou pilou 250 - 300 mm a ta má prořez 3,2 mm a tak u loučky tlusté 8 mm je drakonicky hodně odpadu. Profíci to řežou milimetrovými plikami ve fréze na velmi vysokých obrátkách, je to pak jako hoblované a je málo pilin. Já frézu nemám, použít nejde každá tenká pilka, ale jen ultradrahé značkové a tak to holt dělám jen na obyčejné cirkulárce i za cenu velkého odpadu. Ničemu to nevadí, pravda, třeba z osiky je to pak “chlupatý”. Ale osika je špatná i z jiných důvodů = nejrychleji jí uhnijí ouška. Zase bývá někdy jen za odvoz. Úplně nejlpeší materiál je pro mě olše. Mimochodem je to jediná naše dřevina, která se dá vyleštit bez jakékoholi vosku či pasty, jen jemným obroušením po ohoblování a pak stačí vyleštit. Díky jejím vlastnostem je to i po mě jak z hoblovky bez broušení či leštění, to jsem jen uvedl, že pro mě je olše na nábytek nejluxusnější dříví, ale to sem asi ani moc nepatří. Dobrý a všude dostupný je smrk, jen se při sbíjení štípe, jak na to když budete chtít někdy vysvětlím. A nebo hned. Na hřebíček se musí nejdřív rázně klepnout na hrot aby špička nelezla mezi vlákna, ale trhala je před sebou. Pak se to za A neštípne a hlavně za B - a to se málo ví - zpřetrhaná vlákna působí jako zpětizuby u harpuny a brání vytažení hřebíku. Proto je dobré otupit každý hřebík, i když se nezatlouká u kraje materiálu. Proč je rovnou nevyrábějí strojně a tedy dokonale ztupené netuším. Sponkovačky mají sponky na koncích tupé a proto neštípou ani smrk. Borovice včelám smrdí, podle předků, ale já nadělal rámky i z ní a včely nic neříkaly. Vynikající na včelařské potřeby je vejmutovka, voní sice jinak než obyč borovice, ale včelám nevadí. Prostě dělá se z toho, co je po ruce a co je laciné. U smrku jsou nejhorší četné suky.
Osazení oušek u HL dělám tak, že na pilový kotouč najíždím v přípravku zhora a musí to být přesně v ose, tedy přesně proti středu pilového kotouče. Osazení potom není kolmé, ale bombírované. To ničemu nijak nevadí, není to ani vidět. Cirkulárka musí mít zapouštění vřetene pod stůl a jestli osazení pro ouško musí dávat polovinu z 25 mm, o které je delší HL - sílu BL = 8, pak musí ze stolu koukat pilový kotouč 20,5 mm, ovšem na krajích bombírunku a tedy uprostřed asi o cca půl mm víc. Je mi jasné, že to z popisu laik pochopit nemůže a tak vydržte počkat na fotky.
Ještě pořád se dá na Bazoši i jinde sehnat prastará komunistická pila, byla dělaná s postranní srovnávačkou. To hoblování jsem z toho sundal, je to nesmysl, nepřesné, křivé, nebezpečné a motor je pro to slabý. Ale bez hoblování je to nejlepší laciná pila všech dob a jde na ní udělat všechno.
Je to tahle pila, bohužel fotky jsou nesmyslné a je jich málo. Vidíte ale krásnou cenu.
https://dum.bazos.cz/inzerat/193335756/cirkularka-vcetne-hoblovky.php
Tady jí máte v celé kráse, bajlák visí pod stolem vedle oranžového krytu kotouče. Na předposledním obrázku je vidět vedle bajláku taky bílý heft mechanizmu zapouštění pily do stolu. Mám tyhle pily pro jistotu dvě, kdyby jedna klekla. Druhou jsem koupil za 2.000 a dal mi k ní 75 metrů gumového kabelu pro výkon 10 kw. Mám za to, že jen ten kabel s bubnovým navijákem má větší cenu než stála ta pila. Neváhejte nikdo ani milisekindu a sežeňte si přesně tuto pilu.
https://dum.bazos.cz/inzerat/193279076/prodam-cirkularka-narex-vop-35-bez-hoblovky.php
Na fotce je vidět jak je plechový stůl zprohýbaný. Já mám na pile napevno přišroubovanou dřevotřískovou desku. Bajlák je jen slabý svařenec a míru neudrží a tak se po nastavení musí zajistit truhlářskou svěrkou ke stolu. Pak se nehne a pila míry drží i pro tisíce kusů, což v našich podmínkách není ani potřeba. Dřevotřískový stůl pak umožňuje přišroubování různých přípravků, které jsem si navymýšlel a sám na té pile nařezal a sestrojil. Není to žádný inženýring, jen obyčejný sleský systém a tudíž vím jistě, že to musí zvládnout kodokoli, když jsem to dokázal já. Ano, uznávám, jsou lepší stroje, já si ale v roce 1980 s mladou rodinou nemohl dovolit koupit ani tohle šidítko a tak mě život naučil věci (vyptával jsem se starých machrů), že si umím poradit u včelařské výroby úplně se vším. S dokonalými stroji to umí každej vejr, tak jako já málokdo. Musí se chtít a nebo ještě lépe muset!
------------------------
Ještě se vracím s jedním důležitým tvrzením. Pokud je člověk pravák, pracuje u cirkulárky na svém pravém boku, materiál tlačí do řezu pravou rukou a tlačí do bajláku, který je vpravo vedle pilového kotouče. Mnohé samo domo pily jsou stavěné špatně a je to tak se na tom pořezat. Proto musí být pila u levé strany stolu a ne naopak, ani ne uprostřed. Tak, jak je to jasně vidět na fotkách. Pro nějaké spešl použití se staví i porofi pily jinak, ale pro účely hobby včelaře je nutné, aby to bylo jak píšu.
A bajlák má být od středu pily asi o milimetr odlehčený a kde je rovný, nastavuje se od oka neznatelně stranou. Na začátku pily má požadovaný odstup (musí se zkoušet na odřezku, pila má vždy nějaký vakl a bere o malinko víc), ale na druhé straně listu, tam, kde letí zuby pily ze stolu nahoru, tam musí být bajlák asi o milimetr dál (podle průměru pily, u malých i méně než 1 mm)-To znamená, osa roviny kotouče pily nesmí být rovnoběžná s osou bajláku, musí se nepatrně rozevírat. Jinak hrozí - dřevo je živý materiál a má často vnitřní pnutí - ze se při průběhu řezu materiál mírně vykroutí do pily, zuby letící vzadu nahoru nad stůl ho zachytí a protože se díváme do řezu, obyčejně to pracovníka zasáhne do obličeje nebo prostě do hlavy. Může to být smrtelný úraz a tudíž na to velký pozor! Vždy musí mít pracovník ochranné brýle i jen kvůli pilinám a nepatrným třískám. Nikdy se mi nic nestalo, jen jsem to slyšel od starých machrů co hrozí a čemu se musí předejít.
Nikdy nesmí být ruce od pily blíž než asi 40 cm, úraz je neskutečný mžik. U motorovky brzda zastaví běžící řetěz za tisícinu vteřiny a tak v okamžiku zásahu pracovníka řetěz už dávno stojí a heft je děšlaný tak, že když dřevorubec upadne dopředu, ruka mu sjede a shodí dopředu páku brzdy. Ta spadne i při “kopnutí” sama, je tak dělaná, ta ploška páky brzdy je de fakto závaží. U kotoučové pily žádná brzda neexistuje!