su nezmar-zkouška pidi fotáku potřetí…
ráno vstanu na pohodu….však čas,vyklidím další 2 skřínky v kuchyni,umyju,nechám proschnout,nádobí od včera a rána taky nechám na potom
a jdu ven-je 9-zamrzlo,zamrzl i zámek u zahrad…
nevadí-zámek dostane umělý dýchání a za slunka,bez větru-jo ty troje gatě jsem mít nemusela..
jdu ke křížku,a když už tam su,místo abych šla normálně zpět,nebo dolů podél polí a do dědiny k rybníčku a dědinou dom
tak jdu po cestičce dolů podél lesa,kde moc nechodím-je to z kopce,že..
du tam,v lezu s cesty vyfotit si list a pařez a říkám-přece,když už su až tak dole,nepudu zas navrch,jdu do lesa,kde jsem fakt dlouho nebyla-sama se tam bojím,je tam dost zvěře,dost bláta,dost zarostlý,chodím sama jen do lesa nad lípu-hájenku…
v lezu tam a říkám si-vylezu ten kopec..tak lezu do kopce,Žeryk válí sudy,Dafi lete po pařezech…
a myslím si že vylezu nahoře na cestě mezi polama před lípou a pak šup za deset minut su dole..,přede mnou 2 cesty..
jednu jsem si vybrala se slovy-to si PAMATUJU,TADY TO JE URČITĚ ONA!!TAK NE,BYLA TO TA KUS PŘED NÍ….U MĚ JE SLOVO PAMATUJU-TO STEJNÝ CO SLOVO ZKRATKA-TAKY TO TAK VŽDY I DOPADNE…
no tak vylezu a všude pole,samý pole..
tvl-kde su??
no tak tady je modrá,du tam,jéé vidím auto jak uvízlo na blátivé cestě,cesta směr-Kojátky,dolů…aha,tak vylezu z lesa,na blátivku,jdu podél křoví,podél pole ze psama už na vodítku-at zamezím Dafinčinýmu ploužení…
dolezu zezadu k lípě a pak šupky hupky dolů…
no,nebyla jsem moc daleko a psy i já jsme měly změnu+vycházku klouzavým kopcovitým,větvvitým terénem-po vycházkách k ryybníčku,dědinou a zpět,kousek za zahradu a zpět s věčným obíháním stromů a nošením něčeho to byla fajn změna…
teda byla by to fajn změna,kdybych,kdybych za chvilku neodjížděla bez Dafi do BK,za rodičem do nemocnice,neměla doma v kuchyni chaos a na hlavě hrůzu…
no nic,psy vykoupaní-nožky,zabalení,já už taky vypadám jak člověk,akorát po cestě ve vlaku budu 100000krát psát-už nikdy si sama nebudu stříhat ofinu!!!