Venčila jsem se v Žízníkově a potkala tenhle okénkový dub :

Dnes ráno těsně před rozedněním -7.
Dnes ráno těsně před rozedněním -7.
dnešní ranní vycházka-každej extra-Žeryk kousek mezi pole,hraní,a dom
Dafík kousek za zahradu,trošku cviční-kroky,otobíhačky a dom
odpo dojela kamarádka s mužem a lapinou,kterou mají 3 roky,lapině je 12 a 9 let strávila ve stodole,pak útulek,ted má vycházky,výlety a spaní v postýlce,odpo s oběma a Charliem ke křížku a od něj dozadu,dolů k rybníčku mezi polama,od rybníčku dědinou dom,Žeryk se nestihl fotit,ale kamarádka,jej na fotce má…
Žeryk nadšeně furt válel sudy,dostal párkrát míček,Dafik ukazovala u rybníčku lavičky…pohodička…
Vahine:Na fotce jsem našla, kromě spokojených psů i Zrzavý kalendář 🤓
já prošla kus vlákna,kdeže je? až pak jsem ho objevila taky🤭..Já hleděla pořád jen na pesany😊
Je to Mireček?..dodnes jsem měla zimního Alánka🤭..ale tohle je krásná fotečka,tak jsem si ji musela dát na plochu..zrovna aktuální počasí..
musím si ale uklidit na ploše-mám tam momentální binec🤭
Bobca:Je to Mireček?..dodnes jsem měla zimního Alánka🤭..ale tohle je krásná fotečka,tak jsem si ji musela dát na plochu..zrovna aktuální počasí..
Je to Mirďa 🙂
V úterý jsem se s Malinou nechaly autobusem vyvézt za město a pak domů pěšky. Autobus Malina zvládla skvěle, měla hezký srolovaný ocásek, čímž dala najevo, že je v pohodě. Většinou ho má v hromadné dopravě rozrolovaný. Bylo krásně, na boty jsem k červenému bahnu přidala ještě hnědé. Mohla to být perfektní procházka, kdyby se na nás z vesnice nevyřítili dva větší psi a nechtěli mi pocuchat Malinu. Ta celkem slušně mezi nimi kličkovala a i se zkoušela bránit. Dost pomohlo, že má tolik chlupů. Když jsem pochopila, že žádný majitel nepřijde, aby zjednal nápravu, změnila jsem se v rozzuřenou medvědici a dost hnusně jsem jim nadávala ať táhnou domů a hlavou mi šrotovalo jestli mám honem pustit Malinu z vodítka, aby měla víc šancí, ale tím bych zároveň dala těm psům větší šanci se zakousnout, protože by se musela na vteřinu zastavit, takže jsme vyklízeli pole, já jim hnusným hlubokým hlasem nadávala ať toho nechaj a táhnou domů a pak se teda otočili a vyklidili pole a pořád se teda otáčeli a na každé mé vybídnutí ať táhnou domů, teda pomalu táhli domů. Malina měla různě mokré chlupy, ale žádné zranění neutrpěla. Později jsme potkali opět navolno jiného psa, což jsem byla zvědavá, jak Malina bude reagovat, jestli se nebude bát, ale obkroužila kolem psa půlkruh, prozkoumala, co je zač a mě najednou přišlo, že jí stouplo sebevědomí, přece má mě a nebojí se mě použít. Asi doteď tuhle mou bojovnou stránku neznala a netušila, že bych jí snadno nedala. Měli jsme kliku, že psi nebyli zas tak velký a zas tak odhodlaní zabít. Přemýšlím, čím bych pro příště zvýšila naše šance, paralyzér? Nicméně tuhle krásnou trasu asi vyškrtnu ze seznamu, protože loni tam bylo takhle pět psů a taky moc kamarádsky nevypadali, ale to nakonec majitel zakročil.
Venčila jsem se v Žízníkově a potkala tenhle okénkový dub :