No je to jako s bernardýnem nebo s třema vohařema. Když to chci, muším chca nechca vymyslet, jak to do toho bydlení zakomponuju, a když teda moje bydlení nefunguje s bernáškem nebo voharkama, tak musím přesunout svou ctěnou záď do lepšího ustájení, tedaže tady zrovna ustájení pro psůch, žeáno 😀
Prýže nevhodný na dlouhé procházky, jakože retriever není vhodný na dlouhé procházky, cože… škoda, že jsme to nevěděli, když jsme tu labradorku měli, to byly túry po horách 20 km žádná míra, kdybychom věděli, mohla být taky jako sud jako ti ostatní labradoři, žejo.
Tak tož to máte jako se psem, taky musíte pohlídat, aby si to neotvíralo skříňky, nerozebíralo odpadkové koše, neotvíralo dveře, nelezlo to do postele nebo kočce do misky, podle toho, co potřebuje který soudruh. Taky musíte u pořizování psa vyřešit veterináře, některý pes trpí na alergii, některý na hotspoty, některého musíte v zimě oblíkat, některý se nesnese s jinými psy, některý je zdrhač a musíte bednit plot jako výběh shetlanda… I se psy je dost zajímavostí. Jako většinou na ně stačí jeden veterinář, to je fakt, ale pak jsou zase plemena, která se musejí třeba trimovat, a to už potřebujete taky spešl osobu nebo spešl vzdělání. Někdo má taky koně bezúdržbového, jsme měli valacha, kterému rostla rohovina tak měkká a tak rychle, že nebyl strouhaný snad pět let, vždy když jsme ho přivedli ke kováři, tak řekl, ten to má dobrý, maximálně šmiknul nějakou přerostlou střelku, no pak ty poslední dva roky jsme s ním vůbec ke kováři nechodili, protože na něj předchozí roky nesáhnul, tak proč se tam s ním vláčet 🙂 Někdo nevezme fyzioterapeuta ke koni, někdo psa nevezme k fyzioterapeutovi. No a když máte koně v ustájení, nemusíte vlastně vůbec nic, všechno se zařídí samo, jen cálujete, nemusíte vůbec koním rozumět, zjišťovat si, porovnávat… To byli třeba majitelé dostihových koní, ti o koních věděli, že to má čtyry nohy a běhá to dostihy a ten jejich je zrzavej a v tom a tom dostihu má číslo šest a stačilo jim to. To zase u psa neuděláte, abyste ho měla a nemusela pro něj hnout prstem, páč kdo má psa, má ho zpravidla doma a minimálně tu grancli mu musí hodit.
Já myslím, že různé jedy z špatně tepelně upravené potravy (připálené věci se taky nevyhazovaly), toxiny z plísní, které se v játrech ukládají, další toxiny z kovů (olovo - nádobí, trubky, měď - taky nádobí, a tak), různé neléčené záněty, velký karcinogen je taky alkohol, tj. veškeré zkvašené potraviny nebo přímo vyráběné alkoholy, no a samozřejmě sluníčka víc než dost a UV filtry nula, takže hádám naši předci byli vystaveni celkem intenzivně, proto taky máme tolik vnitřních mechanismů, jak těm rakovinám předejít.
Momentálně mě asi nejvíc znervozňují mikroplasty a polétavý prach s organickými polutanty, to jsou pěkná svinstva, tak proti tomu trocha zuhelnatělé potravy je k smíchu.
Jop, slyšela jsem od chlapa, co tam jezdí, že to tam plávalo. Říkal, že Kryštofák, ale asi i na druhou stranu. Snad jste všichni v pořádku a nezasáhlo to moc stavení, voda ve sklepě se ještě dá, ale vyhazovat koberce a nábytek, to už nic moc… Tak snad nebylo tak zle 🌼
Já si zase dávala jízdu do Brna, teď v neděli. Myslela jsem na vás všechny ztama, ale nebyl čas na nic, vykohátali jsme se s chlapem pozdě z brlohu, tak jsme s jazykem na vestě stihli jen se potkat s Fikovnicí, a jinak nic, ani tu ZOO v Brně, kterou jsem chtěla vidět… Musíme si někdy vyšetřit víkend, asi po sezoně by se mohlo zadařit, a dojet tam do kraje, chtěla bych vidět Bobču i Lesnížínku (u LŽ hlavně zahradu, tralala), pokud mi o to budou stát 🙂 A klidně i kohokoli dalšího!
Jeli jsme pro motor do pětadvacet let starého auta, se mi všichni smějí, že ho chci resuscitovat, ale my jsme na něj zvyklí… No a od pondělka se tím zabývá mechanik a zatím to nestopnul pro neproveditelnost, ale je z toho dost nešťastný. Musí spoustu věcí přehazovat mezi těmi motory a bastlit, to on nerad, no kdo by rád, že… Tak s ním tiše soucítím a slibuji mu jeho váhu ve zlotě, jestli to dá dokupy. Pak ještě se zamodlit k euroemisnímu bohu, aby to udělalo technickou, ale to už je na náhodě, a to bohužel ovlivníme jen těmi modlitbami.
Fakt mooc se mi nechce shánět jiné auto. Takové v té cenové relaci prostě neseženu…
Třeba já kdybych se mazala, tak mě to zruinuje. Mám u koní dvacítku, tou si vzpomenu se máznout občas když pálí a já potřebuji strávit několik hodin venku, pak mám doma padesátku, a tou se mažu na výlety, závody, velké pracování venku. Ale letos jestli jsem se namazala dohromady desetkrát, tak hodně. Já se chráním pokrývkami, dlouhé rukávy, dlouhé kalhoty, klobouk na hlavě. Málokdy se spálím, ale na podzim jsem černá jak příslušník menšiny. Jen pod hodinkama je vidět, jak jsem se opálila. Prostě trávím denně několik hodin venku, nenadělám nic. Navíc jak se namažu, tak se okamžitě ohavně zpotím, takže to mě taky odrazuje (jinak se téměř nepotím).
Poslední dobou mě chlap přiměl dodržovat pitný režim, takže jsem taky dost potila, ale co mě vážně nepříjemně překvapilo, je, jak mi to zamávalo s imunitou. No ta voda je vždycky o něco chladnější než vzduch, i když leží ve vyhřátém autě nebo venku v trávě… Takže jsem se normálně nachladila (!). Tedy krk jsem si nachladila. Tak se zase uklidním, budu pěkně pít až vychladlá doma a nebo před výkonem…
Ad krémy: Nemažu se ničím, ale doma mám Canesten na různé účely (celé dny v zapařených holinkách…, náchylnost na záněty podvozku…) a indulonu a opalovací krém. Tyhle krémové věci používám, jak zrovna jdu okolo. Jediný Canesten je bez parfému, tak ten na choulostivá místa. No a pak ještě s alkoholem nějaký Voltarenoidní gel a teda Fenistil je vedle Canestenu základní potřeba, ten tahám i v kabele. Niveu bych ráda používala, ale je drahá. No a u koní mám měsíčkovou, gandžovou a stříbrnou mast, takže když potřebuji, tak si uzmu. Jo a betadinu mast tam mám taky. Niveu stejně jako indulonu bych na otevřené rány nebo choulostivé oblasti nepoužívala, protože obojí je parfémované, a jak řečeno, to teda nic moc. To už ta čistá vazelína nebo sádlo jsou lepší, ale zase se říká, že sádlo vysušuje (což je dobré u mokvé rány, ale u rtu nevím nevím). Odpadní produkty ropy jsou všude, tak co už.
umřeme obě, to je jistý… 😀
U těch ořů je fajn, že nemusejí normálně na procházky nebo venčení, takže nemusím třikrát denně vybíhat do jakéhokoli počasí. A když nemám oře na vlastní triko (i když mám, ale to majitelům neříkejte), tak mi stačí k nim zajít jednou denně. Ale když jsem chodila dvakrát denně, dá se to u šesti koní s dobrým managementem stáhnout na hodinu ráno hodinu večer a nekupí se práce “na někdy” 🙂 Tu práci s koňmi ve smyslu zapřahání, vodění a ježdění, tu beru jako zábavu. Ono by jim v podstatě nevadilo a neškodilo, válet se jen po výběhu a nedělat nic. Pohybově je zatěžuji v tuhle chvíli v podstatě jen z kondičních (jejich a svých) důvodů, plnokrevníkovi jen prospěje mít svalstvo, protože špeky prostě neudrží, ty svaly shazuje pomaleji… A těm ostatním prospěje pohyb metabolicky, to jsou hroudy sádla, takže aspoň minimální zátěž pro stimulaci nervového, energetického a látkovýměnného systému jedině dobře. Nehledě na to, že vychovaný a spolupracující kůň se prodává líp a za lepší, než divoký koník Ryn. Kdyby na to přišlo.
Tím, že se jim věnujeme vlastně v nejnutnějším jen ty dvě hodiny denně (kdyby nebyl oddíl a holčičky, tak by to tak taky skončilo), tak bych řekla, že o psy je starost větší, protože ty máte doma a neustále se jim musíte věnovat, zvlášť, když je jich víc. Ono se to nasčítá, když hlídáte u krmení, hlídáte u venčení, na procházce hlídáte, doma různě povelujete a nebo se jen povalujete společně u telky, to je všechno pozornost těm zvířatům. Práce s koňmi je striktně ohraničená, se psem pracujete vlastně pořád, pokud ho nemáte teda uvázaného u boudy nebo vypuštěného bez dozoru.
No tlustého poníka mělo dítě na lonži, pršelo a bylo hnusně, tak se nám nechtělo sedlat nebo strojit a zabývat se tím, ale zase potěšující, že si dítě o tu lonž řeklo, že i práce ze země není tak odporná 🙂 A samozřejmě mimo hladomornu všude tráva po kolena, takže poník co tři kroky (v klusu) hlavu zabořenou v trávě. Přemýšlím, že mu na ježdění fakt narvu náhubek, aby ani venku nemohl víc než pár stébel, protože on je fakt jak smyslů zbavenej… Mi to připomnělo Sagy prohlášení o přísném zákazu pasení venku… no tak to u nás s dětmi a malým tankem bez šance, ten se prostě nažere, i kdyby si tu hubu měl o udidlo roztrhnout (stáhne i mě…). Máti říkala, že vyvazovací otěže, tak jako jo, do výběhu, kde je deset centimetrů porost, by to třeba jako šlo (myslím si ale, že by si poník klidně i kleknul…), ale do terénu, kde je tráva po břicho, tedy v jeho případě po záda, to je nesmysl, tam se mu musí zavřít huba, tam žádné vyvazovátko nemá šanci. Tak to třeba někdy otestuji… Taky že náhubky na rozdíl od vyvazovaček máme ve stáji.
Mě z nich stejně brzo klepne🙄. Ale nedám se, naučím je to!
Držím pěsti, s trpělivostí a důsledností (hlavně k sobě, co si budem…) se to povede! Nastavte jasné mantinely, však ony si zvyknou.
Jsem včera dala shetlandovi ohlávku a že ho jdu uvázat někam, odkud nedosáhne na jídlo, a malý zrzavý gauner (velký zrzavý gauner, v kohoutku už metr čtyřicet… strašný) se zahryznul poníkovi do hřívy a lomcoval s ním přímo před mými zraky, ruky, nohy a ústy, tak jsem se též jala vychovávat, jakže se to budeme v přítomnosti paničky chovati a nechovati. Hříbě bylo velmi rychlé…
Včera se povedlo popracovat zase s černým, tentokrát máti přidržovala vodítko (víc by stejně asi neudržela, kdyby něco dělal) a já jsem se po něm statečně válela a celou vahou jsem se věšela do třmenů na sedle na obou stranách koně a kůň sice zatínal všechny svaly těla, ale stál ani se nehnul, no a pak když jsme ho otlapkávaly u třetího nalejzátka a třetím způsobem, tak ho zaujali lidi na cestě a pak už si mě nevšímal vůbec, že se po něm povaluju. Sednout si na něj obkročmo netroufám, když si nejsem jistá, že ho vodič v případě potřeby udrží, to zase taková frajerka nejsem. Dítě na něj dávám s klidem, protože vím, že na mě se ten kůň s důvěrou obrátí s jakýmkoli problémem, a také se již stalo, že trochu pod dítětem zpanikařil, ale jakmile jsem jeho pozornost získala, tak se zase uklidnil. Zatím jelo dítě jen jednou. Ale jelo! (bylo vedeno) A kůň se nakonec s dítětem i trochu popásl, takže asi taková hrůza to nebyla 🙂 No včera měl ještě ke všemu na sedle poprvé třmeny, jsem si ani neuvědomila, když jsem ho sedlala, tak trochu koukal, ale prý dobré, byly vytažené, tak nebimbaly, musím příště někdy dát spuštěné, ať je legrace 🙂 Na lonži je šikovný, bude z něj fajnový opatrný koník, třeba budu mít po letech parťáka, co nebude shazovat bidla v parkuru 🤣
Jarda: Normoš je vezmete tam, kde budou mít zázemí, tam jim dáte propriety, než si zvyknou a uklidní se v interiéru, tak je necháte (předpokládám doma, v domácnosti). Až budou doma v pohodě, nebudou se bát chodu domácnosti, tak jim otevřete, aby mohla zkoumat venek, ale měla vždy cestu domů.
Pokud si mají zvykat v nějaké boudě nebo stodole venku, ještě třeba trvale otevřené, tak to je slabší, tam tedy nevím, jak to zařídit, já chci mít kočku na kontakt, stejně jako psa, takže moje kočka by mohla do domu…
Jop, taková ryba je už přímo jedovatá, to už by uzení nezachránilo. Takovou pojíst, to bych se rovnou válela, nemusela bych se léta trávit uzeninou 😉
To můj způsob smažení taky 🤣
Ať žijí akrylamidy.
No dočetla jsem k žínčině vysekané díře ve sprcháči a musím frčet, tak zase zítra.
K rybičkám: chlapec dodělal udírnu, takže jsme celkem vyuzení oba. Hned bylo třeba otestovat, takže se do toho naházelo kde co a první kuřecí prsa, co se asi dva dny louhovala v nějakém láku. Tak to bylo dobré, to zase ne že ne. Dali jsme sýr, co sýr, náhražka to byla, a to teda je lahůdka, i přesto, že je to jakási “hmota” jen tvarem sýr připomínající 🙂 No a teď o víkendu mu to nedalo a dal do udírny nějaké pstruhy, no to je lahůdka! A já jsem tam zase šoupla ten “sýr”, to je již osvědčené, a pak ještě jsem koupila v Penny v akci tu šunku od kosti, co tomu říkají šál, a to jsme také vyudili po kouskách, a to je tedy také povedený kousek, to se musí nechat, to jsem včera myslela, že puknu 🙂 Prý se dá udit i nějaká zelenina (prýže mrkev?!), tak to je asi na pořadu dne při dalším zatápění 😂
Ti rakovinoví jsou všichni bývalí Pražáci. V Prahé jsem se narodila, ale tak od roka života tam nejsem, máti se se mnou odstěhovala na čistý venkov 🙂 Ale u těch lidí (no i já mám) je to taky zátěž z rodiny, takže to plus podmínky k bujení vhodné a je to raz dva.
224 nových příspěvků, tak jdu na to…
Já čučím, jak Bobča válí s těmi telefony! Já jsem teprve nedávno pochopila, jak to s tím bluetooth funguje, a stejně mi to ve většině případů nefunguje, proto také nedávám žádné fotky, protože je nemám jak dostat z telefonu do galerie… To je peklo…
První týden dovči jsem byla doma, chodila intenzivně pečovat o zvířátka a připravovat závody a také jsem vyšůrovala doma, to byl očistec. Ale teda zaměstnání mi chybělo, trochu mi to nabouralo denní režim. Druhý týden dovči jsem jela k příbuzenstvu na jih, měla tam známá připravené obrubníky k zasazení kolem jednoho záhonu, tak jsem je tam nastrkala, otec je bohužel po operaci, sebrali mu dvě žebra s metastázemi, tak snad je tahle fáze vyřešená a na podzim chemo, to bude zase jízda. Tak ten obrubníky teda tahat nesmí, sice stehy už venku, ale je to díra jak po odstřelu, takže to se bude vyhojovat dlouho. Je to dobrá kombinace tam v té chatové oblasti, z jedné strany sousedka hluchá, stará, dementní, její dcera v jednom kole stihne tak pozdravit. Druhá sousedka po rakovině, slabá jak věchet, zvládá tak tak svou zahrádku. Třetí soused debil, co tráví kočky a dělá prů***y, kudy chodí, obecní vysírač a nasertivní od pohledu i od poslechu, komunistický udavač a vohráblo nevychovaný. Čtvrtá sousedka po rakovině obě prsa fuč, v intenzivní bioléčbě už půl roku a ještě nějaké měsíce ji čekají, tak ta dává taky tak tu zahrádku, ale nic jiného. Její muž věčně v práci, protože někdo musí živit jejich zvířata… Můj otec teda bez půlky jícnu a bez kusu dvou žeber, po zákroku a čeká ho chemo, poslední sousedka s totálkou obou kolen, rozmlácenou krční páteří od dávné autonehody, pravidelnými migrénami, která nesmí tahat nic těžšího pěti kilo… No a kupa koček, kterým se musí skladovat krmivo a stelivo. Tak si to otec naobjednal nateď, kdy jsem tam byla, tak jsem tahala asi deset pytlů s granulemi po schodech (jo, taky bych ráda poznamenala, že je šikovné, když máte záchod o patro níž, moc doporučuju na stáří, to se vyplatí).
Přes moji dovolenku se podle všeho poníci pásli celé dny na tom vyhlodaném plácku, kam byli dříve pouštění jen přes den. Těšila jsem se, že přes noc to vyhlodají trochu velcí koně, když se nudí, no teď hlodají poníci celodenně tu vystreslou zelenou hlínu. Nečekám, že by za ten týden, co jsem pryč, zhubli.
Samozřejmě když tam nejsem, tak jim nikdo seno nemáčí. Protože to je pracné, představte si to (u nás prší, takže ani vodu by nebylo potřeba odnikud nikam tahat).
Zároveň se rozhodlo, že po závodech jsou chuděry unavení, takže celý týden neviděli sedlo ani vozík.
Takže spíš čekám, že z toho, co vypadal jako jitrnice, bude už souvislý válec bez sebemenšího náznaku slabin, no a ten, co vypadal jako sportovní pony, bude vypadat jako jitrnice.
Já nevím, proč se snažím 😕. Místo, abych si vozila zadek na svém hodném koni, na kterého jen hodím sedlo a jedu, se rvu aspoň jednou do týdne s protivnými poníky do postrojů, hlídám, aby na vyjížďkách nekousli víc než třikrát do louky, vláčím je po cestách, kde nemají co žrát, otravuju se s kibicováním dětí s poníkama, aby poníci makali, i když se nedá jezdit, třeba že počasí, tak aspoň na lonž nebo na ruku…
Že já se na to nevy… achjo. Nebude pro mě žádné překvapení, když majitelka prohlásí, že na zimu mohou být pohromadě s velkými (neomezený přístup k senu), protože mají přece výdej, protože je zima.
No, čekají mě v srpnu dva turnusy tábora, kde opět nebudu moci na stav ve stáji dohlížet, takže sorryjako, myju si ruce, až poník nebude chodit, řeknu dětem, ať si najdou ježdění jinde. A máti může na závody jezdit třeba s psím spřežením.