Příspěvky uživatele

To je nějaký laický popis situace a nějak mi to nekoresponduje s realitou. Je-li to komerční chov, je registrovaný, je-li registrovaný, může podnikatel zažádat o náhradu škody MZe. Neuhyne-li nakažené zvíře po třech dnech, rozhodně to neznamená, že je imunní a že nemůže být přenašečem. Jestli se dotyčný staral o celé zařízení sám, tak je logické, že muselo být celé zařízení sanitováno (vybito), protože asi neprocházel desinfekční sprchou, když šel z bažantnice zkontrolovat líheň, o desinfekci vůkol pobíhajících psů ani nemluvě…

Bobčo, to bude v pohodě, tělo se jen připomnělo, určuje ti hranice 🙂 Příště už budeš líp vědět, co si můžeš dovolit 🙂 Vydrž, bude líp 🤗

S tím voděním malé z velké, začala bych tím, že bych je naučila chodit tak, že je povedete obě, každou v jedné ruce. Začít po výběhu a pokračovat kraťounkými procházkami do pole, na louku a zpět.. Velké důrazně vysvětlit, že situaci držíte pevně v rukou a veškeré dění mezi nimi dvěma se bude filtrovat přes vás, a prostě když řeknete, že se půjde v klidu, tak se velká po malé ohánět nebude a vyřízeno šmitec. Stejně jako to holky řeší u psů, prostě vysvětlit koním, že “v mé přítomnosti se hádat nebudete nebo mě nezajímá, kdo si začal, zmaluju všechny” 🙂 Prostě v tu chvíli děvčata PRACUJÍ, a budou se věnovat práci a vašim pokynům, a ne svým osobním záležitostem. Dá se to naučit 🙂

Klidně to cvičení zezačátku uskutečňovat po vyjížďce nebo jiné práci s velkou, aby ta největší energie a pruda byla spláchnutá a ona měla kapacitu vnímat.

Až budou bezpečně chodit vedle sebe s vámi mezi sebou, můžete je zkusit vzít tak, že půjdete před nimi a ony vedle sebe budou ťapat za vámi. A zase zdůraznit, že jsme v práci, a bude se makat (ať u toho klidně něco dělají - šlapou přes bidýlka, musejí se kroutit ve slalomu, vlnovky po louce, zastavit, zacouvat, obě najednou…). No a pak je to už jen krůček od toho, abyste hupsla do sedla a první vyjížďku s vámi šel nějaký pěšák jen pro případ potřeby…

No, já si teď budu učit na vodění z koně mladýho černýho, tak uvidíme, jak mi tahle teorie vyjde. Ale ti moji jsou valaši… B je na vodění jiných koní ze sedla zvyklý, černý je zvyklý být voděn, asi to nebude takový problém.

No a já vím, že tohle téma jste jaksi uzavřela, ale mít k sobě parťáka koňáka, to je taky bájo. Nějaká maminka, co by si chtěla na vyjížďky třeba vodit dítě? 

No a jak jsem tak z popisu pochopila, až pojedu směr Benešov, budu kousek 🙂 Kdyby vám to k něčemu bylo… 😉 Minimálně třeba aspoň vodič na jednoho koně…

Ten trek se dá i pořídit hned, když tu cestičku vezmete rotavátorem (zryjete)… nebude tam růst chvíli nic. No a pak se na ten trek dají vybudovat schody, přes které se musí nahoru a dolů, překračovací překážky, kličkovací překážky, to bude pracovat samo 😀 Se mi to vykládá, co, s poníkama zavřenýma v mrňavý kruhovce…

Hele dokud budou zdravé, tak ať třeba puknou 😀 Však Horsana měla taky koně jako koule, někde vyvržené na nějaké té nekonečné horské pastvině po celý rok (fotky s autem u el. pásky) a koním nic nebylo - až letos to Garona doběhlo. A jak tak vidíme, nejen jeho.. nějak se to letos nakupilo, i lidi jsou letos na jaře nějací přejetí, co tak pozoruju… Jestli ty změny počasí? Hm. My jsme měli taky poně jako sudy a leta letoucí nic zajímavého, jen moje stálé skučení, že je to špatně, že se o ně bojím (hlavně o tlusťocha…), no ono se to vždycky na podzim nějak trochu jako srovnalo, na jaře, když začala vyčuhovat tráva, tak to tradičně koně vždy shodili nejvíc, protože místo žraní sena honili špičky vodnaté trávy na hlíně, ale jinak jsem s těmihle dvěma pauzami v roce v podstatě pořád byla poslední roky v panice, že se tlusťoch schvátí… mno.

Jedna z místních fyzio a ostatně i paní Vostatková tenkrát, říkaly: udělejte koním trek kolem pastviny, ať vychodí cestičku a vyhlodávají to nic pod páskou, seno jim dejte na konec toho treku, a ať chodí chodí chodí… Třeba by se nějaké takové nucené pohybování dalo udělat i u vás, právěže kolem té pastviny. Až bude tráva v podobě slámy nastojato a kobyly budou ještě hubenější (vždyť jste sotva začali!), tak můžete trek prodlužovat vždy o metr dva dopředu, prostě o to, co za den bezpečně vypasou, a dělat v pastvině bludiště směrem do středu, aby musely sem-tam, sem-tam (tráva-voda, tráva-stín, tráva-seno).

A to máčené seno, to doporučuji, budete čučákovat, jak je ta voda sladká z toho… já nevěřila vlastním smyslům, do toho dáte po třech máčeních ruku a lepí se vám jak natřená medem… ale jo, uznávám, letos máme moooc pěkné seníčko 🙂

Co se koňoaktivit týče, proč už dáávno nejezdíte na velké s malou na vodítku s sebou? Poníky mám takhle naučené, když nebyly děti… No bylo  s tím trochu práce a přesvědčování, ale naučili se. Stálo by za to, nemuset s každou zvlášť…hm? Jinak můžou makat i “na jízdárně”, zvedat nožičky nad kavaletama, vystupovat na stupínky, ohýbat se, cvičit triky, agility, práce ve volnosti 🙂 Já na to už teď taky nemám čas, ale když ještě nechodily děti, tak jsem s poníky skákala ve volnosti kavalety, oni byli po dni na pastvině nažraní a znudění a jak mě viděli jít do výběhu, už se mrcasili ke mně, co bude dneska za zábavu - já v kapse pamlsky, tak jsem byla zajímavá, a poníci mrskali nožičkama 😀

Co se očních vad lidí ohledně tlustosti koní týče, zpravidla u malých koní jsou lidi tak nějak “tolerantnější”, protože potkejte netlustého poníka… lidi mají prostě nějaké zkreslení v tom vnímání špeků u poníků… Já jsem zvyklá koukat na toho plnokrevníka a počítat žebra, a dokud na koni žebra nenahmatám ani silou, považuju takového koně za tlustého 😂 A na těch našich poníkách furt vidím, že jednomu by slušelo 20-30 kg dolů a druhému 30-50 kg dolů, minimálně (nemám odhad). Musím je vzít na váhu…

Jinak protože si od toho hubnutí těch našich špeků taky moc neslibuju, říkám si aspoň: svalnaté tělo s rychlým metabolismem toho zvládne ustát víc, než zatučnělé tělo se zpohodlnělým metabolismem… Tak snad i nějaké ty změny v krmení (svaly něco spálí…) nebo prostředí (svaly lépe zahřejí…)… 

myslím si, že tlusté nejsou

Já vím, že jsem neprofesionálně deformovaná těma poníkama, ale já vidím teda tlustého koně: strakatá hřeben na krku a ta masa na zadku na bílé části stehna mi taky nepřijde zrovna košér… a minísková je jeden válec. Na minikoně má teda taky hřeben jak hřebec. A ten pohled na ten ocas utopený mezi půlkama, ten taky důvěrně znám. Omlouvám se, vím, jak se tohle těžko čte. Je ještě prááce před námi oběma 🙂 To dáme 💪 Já si jen gratuluji, že mám valachy, ti prudní nejsou… Ale kámoška má taky kobyly, hucula přijímá těžký osud hubnoucího koně tak nějak stoicky, ale bílá poloarabka, ta je teda ztělesněním ďábla, když je hladná… A to teda nikomu nezávidím. Já jsem asi na ty koně taky přísnější, pokud jste jako ta moje kámoška, tak ta pořád “vždyť má hladík, tak má právo být načuřená” - no to mít to tam pod palcem já, tak by si kobyla dala velký pozor, abych nepoznala, že je zpruzelá 😂

Verun mi mluví z duše. 

Taky jsem se zařekla, že poníci tak max napást na vyjížďce vždy na konci louky. A byla jsem se známou a jejíma koňma na okruhu, a já jsem byla s poníkem ten, kdo pobízel ostatní, abychom dopásli, a pokračovali ve vyjížďce (paseme na konci každé louky z bezp. důvodů), a to ten můj pochvácený poník chodil z přítomných koní nejlíp…

Tlusťoch dostal na posledních závodech pěkně do těla (sranda závody za barákem), střídaly se na něm dvě holčičky a odchodil s každou 4 starty, a stáli jsme pěkně na vyhlodaném plácku, kde poníci olizovali zelenou hlínu. Byl to testing, zda zvládne zátěž i ze sedla, protože v zápřahu se tváří úplně vesele. A zvládnul, předevčírem jsem vysekávala sladký lupen a pryskyřník, aby se nerozmnožily, nově opraveným traktůrkem (to je bájo, sedět si na mašince a ono to jede a seká samo, jen kroutím volantem!), a tlusťoch lítal kolem mě po výběhu jak šus, házel zadkem a vůbec se tvářil velmi zdravě a pohyblivě!

O víkendu vozíme na dětském dni, tak si zase poníci zamakají. Na další víkend asi vymyslím nějaký “dáme si do těla” pořádný výlet, no a pak zase závody britských plemen, dá-li automobilový bůh (dodávka je zase v servisu…), tak zase se 4 kousky…

Nějaké fotos z víkendových srandiček.
Popisky: naše nejpokročilejší už může bez omezení na bývalém steeplerovi (s brzdou v hubě…) // oba SHP, vpředu ten “hubenější” // hubenější v akci, holka nám bohužel z poníků v podstatě vyrostla… úkol “přenes medvěda” // úkol “objeď balík v potoce” // hubenější v pohybu // tlusťoch v pohybu

Hele nestrašte mě, já se kasám, že bych v neděli na to vlítla a nastrkala ty plodiny konečně do země… asi jim teda postavím stan z geotextilie nebo z igelitu 😀

Canko, dokud nebudou mít slepičky pěkně dospělácké hřebínky, tak snášet nebudou 🙂 Kdyžtak dejte foto, posoudíme 🙂 Ale podle hřebínku se pozná nejlépe, aspoň aby se dal vzít mezi bříška dvou prstů…

Já nepsala, že ty JE máš špatně vychované. Ale že oni (kočky) mají špatně vychovanou tebe (Fikovnici)! 😀 Měnit jim stelivo, co to je za hovězí nápady, to by dobře vycepovaná domácí služka teda rozhodně dělat neměla. Budou ti muset přitáhnout otěže a zavést tvrdý režim 😛

Kdyby mi Kocour začal chodit někam na záchod, tak bych mu tam ten záchod postavila, ať si močí do toho…

Jop, to už by dávalo smysl 🙂

Jako… parazity vyřeší tepelné zpracování a nesnášenlivosti červeného nebo tučeného masa by si snad ten člověk stačil všimnout dříve… To mi to ten gůgl teda moc nevysvětlil. Takže otázka zůstává, vyloženě reakce na medvědinu x nedostatečné zpracování prodejcem.

Zpravidla proto, že s nimi mají nemilou zkušenost. Osel není tolik útěkářský jako kůň, umí vyhodnotit situaci a klidně zaútočit první. Osli jsou přirozeně vůči psovitým šelmám vysazení a často po nich jdou na první dobrou.

https://www.youtube.com/watch?v=HhvGhn3PUH8

My máme koní jen tak tak a  na hladomorně je místo tak tak pro staříka a dva klidné poníky. Jednoho bych nikdy nepořídila, protože prostě oslík a koník nejsou totéž, takže by museli být dva, navíc těžko říct, jestli by oslík ocenil síťovanou dietu, co poníci dostávají, poníci by ho vyhnali z přístřešku a oslík nemůže být v zimě venku na vlhku, a tak dále a tak dále. Jestli vlci snědí poníky, můžeme pořídit oslíky… Ale s dvojspřežím oslíků by nás jistě nepustili na soutěže britských národních plemen 😄

ajaj, “neuhynuli hned”, to je teda děsivé…

No ale ona mě děsí kamarádka i tím, že když máme poníky separátně v malé ohrádce, tak je napadnou vlci…

hm.

Necháváme je osudu, nad výběhem vede VVN, tak by snad blesk stáhlo na sebe, doufáme, je to nejvyšší objekt okolo, a sloupy jsou silně uzemněné. No v skutečném slejváku jsou hérečky (zdrobnělina od “herky”, abych nepobuřovala) stejně zalezlé v přístřechu, ale ten je nehromosvodovaný a i když je to Faradayova klec, ne všechny okončetiny jsou vždy uvnitř. Vlastně tlusťoši jsou teď indivindy v přístřešku, který nemá vůbec kovové části, takže tam fakt jen před deštěm.

Mají tě špatně vychovanou, budou muset přitlačit 🤪

Super, holky, díky za radu, polštářek nějak v průběhu času pořídím 👌

V pondělí na józe jsem záda rozcvičila a již dvě noci jsem spala jako dudek 😄

Ale tak zase pokud se to děje pravidelně, přišlo by mi na tom zvířeti přeci jen něco divného. Jezdila jsem na plnokrevnících držených 23/7 v boxe 3x3, futrovaných kily a kily ovsa a vysokoenergetických granulí, se kterými nebylo zvykem chodit domů pěšky. Resp. jsem snad nezažila, že by s nimi někdo přišel pěšky z jiného důvodu, než že kůň kulhá…

Lekali se nám a využívali toho, co si tak vzpomínám, pouze koně, kteří delší dobu stáli… Když pár zim napadlo tolik sněhu, že nemohli koně do výběhu (metr plus závěj na cestě), tak se s nimi chodilo jen pod sedlo, a to huculové lítali vzduchem i kvůli křupnutí sněhu pod nohama (div si na tom uježděném ledu ty hnáty nedolámali).

No a pak jsem, pravda, jezdila na kobyle, která byla na pastevním ustájení, jezdilo se na ní několikrát týdně, a ta se lekala prostě jen tak, něčeho, co by jiný kůň vůbec neřešil. Já jsem to připisovala tomu, že se motala při tom ježdění několikrát týdně jen před barákem na louce a já jsem ji vzala od baráku, takže voči vyvalený a nozdry jako fukary na seno, ale majitelka mě ubezpečovala, že se takhle úplně stejně leká i před tím barákem, což jsem pak měla tu čest několikrát pozorovat. Tam bych to docela bývala viděla na nějakou smyslovou potíž… kobyla byla bílá.

No a pak se začal hodně lekat prudkých pohybů v blízkosti svojí hlavy náš 34letý dědeček, a to tak, že někdy mám strach, že si ublíží (migne hlavou od toho “lekacího” podnětu, ale nedává pozor, co je na druhé straně, protože to je statické, takže se kolikrát praští…). Všichni už mají nařízeno kolem něj “plavat vodou”, ale ne vždy se podaří, občas sklouzne člověku třeba vodítko z ramene nebo člověk uklouzne a stařík hned reaguje… No tam je to jistotně zhoršený zrak a sluch a taky klesající odolnost nervové soustavy.

Ráno jsem hned napsala fyzioterapeutce, co mi sestavovala cvičení na bederní páteř a posturu těla, že bych potřebovala ošetřit tu hrudní a udělat nějaké cvičení na udržení té hrudní páteře. Myslím, že jsem si to přetížila, protože jsem vyhazovala dítě do sedla na těch závodech, střídaly jsme se na tom vysokém koni, takže od ohnutí až po výpon pod jednostrannou zátěží na pravé ruce, a to už s tou páteří může zahýbat... No ale vypadá to, že jsem za ty tři měsíce posílila dobře tu bederní tím cvičením, protože ta neříká nic, úplně v pohodě, bez reakce. Tak teď ještě doladit vršek a snad se dožiji zdravého předdůchodového věku (před deseti lety bych řekla "zdravého důchodu", ale nějak nám ta hranice odchodů utekla o pár let, tak teď už zdravě pomýšlím jen na předdůchodový :-D ).

Ad prasnicování: tož jsem se viděla na pár fotkách z letošní sezony a váha též konstatovala, že jsem prostě od Vánoc ta tři kila dolů nedala. Jen jedno. Jako... dobré jedno kilo, ale je to MÁLO. Musím se nějak polepšit. No chlap tomu moc nepomáhá, pořád nějaké bílé pečivo tahá, Tofife a tuhle zase kyblík křupek arašídových. Já mu říkám, ať mi to nevozí, on že je to pro něj, má velkou spotřebu, je jak lunt a pracuje těžce fyzicky... jenže.. když mi pak nabídne, tak co je to potom za podporu! Já se uhlídám, vezmu si křupek hrneček, Tofáče si vezmu dva za den, ne jak on, že do sebe obrátí celé balení k snídani. No ale stejně... Zelenina je drahá :-( O víkendu jsem na blešáku chamtivě nahrabala aspoň papriky, měli za 40 korun kilo, tak to jsem udělala velký nákup, doma jsem pak hned okurku a čtyři papriky zďobla k obědu s jedním vejcem natvrdo, balkánem a trochou majolky, tak aspoň něco jsem pro sebe udělala. Ale v hypersuper papriky za šedesát, to je šílenství, to se raděj napasu (do salátu nahážu stonky od bršlice kozí nohy a pažitku a jsem taky spoko). Ale je mi jasné, že se budu muset začít více hýbat, což bude kruté. Asi bych si taky měla nahodit zase ten krokoměr a něco si tam naládovat. Teď, když mám chytrého blbfouna, tak můžu i stáhnout nějakou tu aplikaci a měnit si tam nastavení (je tam defaultně 10 t. kroků, to si myslím je málo... pro moje odprasnicování)

Orionko, neblázněte, pryskyřice nebo lůj na louče, kdo by to platil, to by spíš chodili lidi spát se slepicema. Chov lidí se taky posunul od pracovního k výstavnímu. Krmivo se přeorientovalo z plnohodnotného na živiny bohatého na výplňové, zaměřené hlavně na nabírání hmoty a lesklou srst, no. A místo pracovních výkonů se začalo vyžadovat výstavní předvedení i u lidí. Jako na jednu stranu to pokrok je, na druhou, těžko říct, jestli zrovna tím správným směrem. Nic proti pokroku, ale snad by se dal dělat i jinak. Na to by tu ale musela být autokracie, a to asi nikdo nechceme :-)

Víkend tradičně rušný, jeden den blešák a odpoledne trénink s trenérem (konečně taky jednou...), druhý den závody v podstatě celodenní, tentokrát jely 3 holčičky ze 4, tak jsme měli pěkný reprezentační tým :-) Na "zahradě" jsem nešáhla na nic. Těší mě, že i přes potíže s automatickými dvířky zatím žádné ztráty slepic, za chvíli je tu červen, loni mi liška řádila na přelomu dubna a května, no tak snad už je riziko za námi :-)

Zvýšené záhony určené na rajská ještě zejí prázdnotou, resp. stále uschlými pozůstatky loňské výsadby, takový já jsem hospodář. No ale už se to chýlí, snad tento týden o víkendu... :-) Ono teď s těmi přízemními ani nebylo moc o co stát nakonec, tak jsem ráda, že nejsem moc rychlá. Rajské sazenice houžvičky jsem zasypala doma drcenými skořápkami a uvidím, zda se vzpamatují, no když ne, mám mnoho sazenic u svojí důchodky a dalších mnoho u chlapa ve foliovníku. A na blešáku se to prodává taky po patnácti korunách, tak lze dokoupit, kdyby něco. Jen melounů máme málo (asi pět?), tak ty bych ráda dokoupila, jistě je něco sežere...

Svojí důchodce jsem taky říkala, ať na vaše rady ještě s výsadbou počká, no taky čeká ještě doteď, možná bych tam mohla o víkendu vlítnout, když bude pěkně, vytáhnout ji za prdku ven, a vysázet to s ní :-) Ať si ty její sazenice aspoň zasloužím! :-) Mohla bych jí stlouci i nějaký další zvýšený záhon, dělali jsme jí s chlapem jeden asi dva metry dlouhý a půl metru široký, tak ještě dva poloviční by to sneslo, aby se nemusela ohýbat ze židle na zem... hm :-) A to bych měla zvládnout zmlátit na místě, když si přivezu nějaký matroš, prkna z palet a podobně...

Voskovka mi doma začala asi před měsícem kvést a kvete a kvete... už začínají první květy opadávat, to bude zase bordel po bytě, Kocour to roztahá všude :-D

Jak tak čtu Bobču, tak mně zase hrcla hrudní páteř. Včera a dnes v noci jsem nemohla skrz to vůbec spát, nemohla jsem se srovnat na posteli, ani na jednom boku to nešlo, no a na zádech se to vždy po chvíli ozvalo. Pomáhá dát si mezi kolena polštář a položit se koleny na bok a zády tou bolavou stranou na kus deky nebo polštář, nějak se to místo narovná, taková úlevová poloha, no ale nechtěla jsem se moc vrtět kvůli spolunocležníkovi, tak jsem to přežila jen s podporou pravé strany zad. Chvílemi horko, tak jsem se odkopala, pak jsem se zase zmátořila zimou a nohy a ramena ledové... ta ramena jsou špatně, když prochladnou, to pak chytám kašel a kýchání, není o co stát. Ale včera se mi povedlo nezmoknout, i když při odjezdu z akce už začínalo krápat, tak to vypadá, že ani noční prochládání nezanechalo následků.

… jak to čtu, přehazuju myš do levé ruky …

Je to vopruz, ale občas to udělám, abych se porovnala 🙂

Hezky odpočívejte!