Bylo by to moc fajn, kdyby to skončilo, jen se bojím, že to tak bude jen a pouze ve chvíli, kdy enzymaticky vyrobená pochoutka bude LEVNĚJŠÍ. A to neumím posoudit…
Bylo by to moc fajn, kdyby to skončilo, jen se bojím, že to tak bude jen a pouze ve chvíli, kdy enzymaticky vyrobená pochoutka bude LEVNĚJŠÍ. A to neumím posoudit…
Známý chodí sbírat dančí shozy, dává psům na okus 🙂 ta jedna lopata vážila snad dvě kila…
No já nachodím denně s jistotou deset tisíc, průměrem třináct, nosila jsem pár týdnů takové ty chytré hodinky než mě to přestalo bavit 🙂 Já bych řekla, že do těch 15 tisíc kroků je to jen taková udržovačka, žádné budování kondice se konat nebude. To je tak jako aby se člověk jen nekoulel… Když jsem naťapala 30 plus, tak to jo, to už bylo znát, ale abych to namotala za den, bych musela chodit do prasé a z prasé pěšo těch 6 kiláků. A to jsem vopatrná, víme…
To je kouloň! 😄
Asi si s ním povídala jako Goa´uldí larva s Teal´cem…
Při editaci příspěvku mi nejdou umazat fotky, pouze nahrát další 🙂
No já když jsem jezdila pravidelně, s novým sedlem jsem začala jezdit hodně bez třmenů, protože jsem neměla pocit, že někde ulítnu z koně (staré sedlo mi bylo veliké, kupodivu…), tak jsem také mívala občas bolavé břišáky. Ale teď co jezdím jednou za 14 dní na půl hodiny někde po lukách krokem a klusem, tak i když jedu bez třmenů (v tom kroku, v klusu se nedá), tak nic. Takhle ty svaly neudržím, no. Ale nedělám jen to, včera jsem rotavátorem zrotovala ar políčka s pěkně suchou a utemovanou zeminou (a to bylo po těch pátečních slejvácích… vypařilo se to jak na Sahaře…) a kupodivu jsem u toho nezemřela bídnou smrtí, takže nějakou kondičku evidentně mám (co vám budu, po mnou pořádaných závodech jsem o víkendu ještě uběhala hobby horse parkur s pěkně těžkým koníkem…), no ale prostě břišáky a korzet se tímhle neposilují. Třeba kdybych fyzioterapeutce jednu ubalila, tak by se svalila bez hlesu, ale břišáky nula, no.
Mno jo, jenže já třeba z ježdění na koni, vození hnoje, koulení balíků sena, rytí, kopání, nošení překážek a popocházení při dozoru děcek na jízdárně (sem tam i popoběhnu!) mám třeba břišní svaly nula. Což teda fyzio dost překvapilo. Doufám, že teď po 4 měsících jógy dvakrát týdně a sem tam i nějakého toho přidruženého cvičení, co mi fyzio zadala, už je to lepší! Půjdu za ní za měsíc to otestovat…
Mno jo, merle, co žere i děti kolem cesty, to je skutečně kousek k pohledání 😀
Ono ani u těch sourozenců to není stoprocentní, macecha měla dva z jednoho vrhu a každý povahově úplně odlišný, jeden plašan, submisivní, chovací, druhý velitel a organizátor, drzý, sebevědomý a nepříliš kontaktní (ta nekontaktnost zřejmě nakonec byla díky chronickým problémům po úrazu z mládí, ale to není jisté…). A většinou hry začínaly tím, že ten sebevědomý šel nahánět toho submisivnějšího, dokud se submisivnější neohradil nebo nezasáhla vyšší moc… Ke stáru se byli schopní i dorvat.
Něco na mě leze, včera v práci jsem měla vyloženě zvýšeněteplotní pocit, dneska dopo taky. Včera odpo jsem si dala voraz, ona se mi taky holčička omluvila, že nepřijde na koně, takže “voraz” spočíval v tom, že jsem zůstala o hodinu a půl déle v práci a doháněla resty (dohnala!) a pak jsem teda letěla na tu hodinu ke koním, připravit krmení, ale jinak jsem tam na nic nešáhla! Ostuda… dozasadit macešky do truhlíků a do zvýšených, do kterých předtím musím dodat zeminu, zasadit zbytek cibulí sazečky, no a dál raději nic neplánuji…
V pondělí mi taky bylo různě, po víkendu jsem strhaná, ale to se ozval servisák, že má opravenou centrálu, takže jsem naložila zahradní traktůrek, ke kterému asi vymyslel poslední záchranu, jinak půjde do šrotu, odvezla jsem ho k němu, a nazpět jsem vyzvedla centrálu, která běhá jak laňka, to jsem moc ráda. Na jogu jsem nešla, jednak jsem nestihla, za druhé fyzicky nemožno. No takže mám zase funkční čerpání vody, to je celkem fajn, dnes odpo musím načerpat vodu na máčení sena, ta voda, co v ní máčíme od víkendu, už pěkně pění a mám pocit, že ten cukr spíš do toho sena přidává, než aby ho louhovala ven… Taková melasová břečka to je (by člověk nevěřil, co je v trávě cukru, no ne).
No takže jsem včera přilítla od koní domů něco kolem šesté, tj. ještě za světla, což je vskutku velikonoční zázrak, a jala jsem se ulehnouti. Udělala jsem si špagety, které by byly výborné, kdybych si do nich nepřipálila špíček, takže holt trochu s příchutí, ale dalo se, dnes na oběd byly o dost lepší. A pak jsem se jen vyvalovala u mizerných filmů a různě pospávala. Někdy kolem půlnoci jsem se přesunula na správnou část postele na tu novou matraci a dojela jsem to do rána 🙂 A ráno mi bylo celkem fajn 🙂 Teď už zase ten teplotní pocit v hlavě, ble. Zítra dovolená, ale úplně klid mít nebudu, ráno se sice můžu válet, ale pak jedu za mladým do city, on tam bude nechávat auto na opravu, tak ho budu vyzvedávat a pak snad dostanu oběd a pak jedem dom a snad válendo, i když odpoledne už holčičce domlouvám náhradní lekci u koní, no a navíc chci stihnout s chlapem nějaké ty resty u koní (macešky, zvýšené, cibule…), tak snad se zadaří. A večer zase válečka a na jih pojedu až v pátek dopo.
Musím skuknout inzeráty, zda na jihu někdo nenabízí levně 600l nádrž, to bych si pak musela vzít džípa, na toho to můžu dát na střechu. Oktávka má sice ve střeše díry na hagusy, ale já je nemám, díry jsou zaslepené, musela bych brát přívěs, a to se mi nechce, táhnout se osmdesátkou celou cestu… Mno, mám co dělat 😀 Nemluvě o tom, že doma mám prádla po zemi a v koutech na dvě pračky a nádobí na všech koutech navršené na dvě myčky… to jako nevím, kdy budu páchat.
Teď si čtu o Fan Vavřincové… nemohla vydávat od 1948 do šedesátých let, přišla o domov a manžel o podnik…
Flexinou se myslí takové to samonavíjecí vodítko, jak máte v ruce tu umělohmotnou těžkou krávu a pes je na metru tenké kurty a pak x metrech zamotávací ultratenké šňůry na prádlo, která se časem nenavíjí, zadrhává a takové to “stop” tlačítko, které má zabránit navíjení, odchází po měsíci používání? To teda považuju za hrubě nepraktické kdykoli.
Dobře, raději nebudu psát, jak bych zacházela se psem nebo dítětem.
No tak jiná situace, dítě jakékoli vyběhne z vagonu na poslední chvíli ven, dveře ho chytí za kapuci, šálu, dítě upadne, neviditelné, vlak jede.
Teď neřeším, čí je to vina, ale špatně nastavené protokoly pro řešení takových situací.
Takže kdyby mi tam upadlo dítě, tak čau párky… dobrý vědět.
A temno, já potřebuji VELKÁ OKNA 🙂
Ano, nevím, jak jsou ty lhůty, ale samozřejmě čím dřív, tím líp. Je dobré poslat doporučeně. Oni vám pak pošlou vyplněné zpět.
Smýkadlo je taková “síťka na motýly” - je to jako podběrák na ryby, ale z hodně husté síťoviny, sbírá se tím hmyz a další živočichové z povrchu pružné vegetace.
Čau Fíku, ráda tě vidím, jako vždy 🙂 🌹
Poslechla jsem si ji nedávno jako audioknihu. Docela hezké i jako vyprávěnka 🙂 Ale že by mě to nějak zaujalo… No ale lidi jsou tací, dokud budou lidi, bude to aktuální, o tom žádná.