Tak jasně, ale nevoláte na lidi z dálky, aby uhnuli z cesty, že neudržíte psa... Když vezmu tu paní, co jsme potkali s koňmi (a paní chodí zrovna cestou, kterou budou zanedlouho jezdit 4x denně koňské tábory s dětmi, které jí do louky neuhnou, tak to nevím, co bude dělat, asi si bude muset najít jinou cestu na venčení).
Ale tu paní, která zápasí se zlaťákem, potkávám skoro denně. Pokusy o výchovu nula, pouze zoufalství z každého podnětu pro psa, a snad paní doufá, že z toho zlaťouš vyroste (no, to má asi pravdu, ale kdy ho to přejde..). A jako ty rány do jejích zad jí nezávidím. Já už bych byla vejpůl. Dokud to bylo malé štěňátko, to se to paní líbilo, vykračovala si a štěňátko se škrtilo na obojku zapřené o zadní běhy, ale teď už ji smýká půlroční veselouš, a to už taková hitparáda není. U vás, sardullah, ta výchova zřejmě probíhala tak nějak průběžně od malého štíňa, a asi jste tušila, čeho a jak chcete dosáhnout, tady vidím jen čiré zoufalství.
Kdyby od štěněte, tak by to bylo zlatý....Gina ale jako štěně netahala vůbec, chodila moc hezky a začala až tak nějak v osmém měsíci, kdy už měla sílu jako bejk a stal se z ní umíněnej pubescent.
Musím říct, že jak mě u ostatních psů ta puberta tak nějak minula nebo proběhla tak nějak mírně, spíš to bylo o tom, že se spolehlivě poslouchající štěňátko začalo trpět selektivní hluchotou. Ale u Giny jsem si to teda vyžrala za všechny moje psy dohromady...a nejen za psy, ale i za děti. To jsem si opravdu skoro zoufale říkala "panebože, ta furt táhne jak lokomotiva, co budu dělat až bude dospělá a bude takhle táhnout".....no naštěstí jsem měla tvrdší palici než ona...ale to období teda trvalo pěkně dlouho.
""ti jsou krásní...co je to za plemeno" a podobně....ale zároveň přidají nějakou větišku typu "to s nima máte co dělat, abyste je utáhla"..."ti vás asi odtáhnou kam si vzpomenou"..."a řekněte vodíte vy je nebo oni vás?""
tak tohle je každodenní klasika
+ ještě "ten toho sežere, co"
ale jsou to milé reakce, a jsem ráda, že bílý medvěd budí úsměv a obdiv a ne strach
Jo tak na to jsem pozapomněla...."ty toho musí sežrat" a já odpovídám "ani moc ne tak asi 40-50 kilo masa měsíčně plus něco k tomu", to většinou dotyčný omdlí a když se probere z bezvědomí, tak to samozřejmě uvedu na pravou míru "myslím oba psi dohromady...to není moc na to jak jsou velcí".😇
A včera jsem jsme potkali nějakýho taťku s dvěma synátory...tak se ptali cožeto je za plemeno a tak odpovídám "pyrenejský horský pes" a protože málokdo ví, cože to je zač, tak dodávám "Bella a Sebastián" a oni prý na film zrovna den předtím koukali v televizi...takže teď viděli "Bellu" naživo.
Odpověď na příspěvek uživatele Buggyra z 05.06.2023, 09:05:08
Jo chápu...a neříkám, i mě se to ještě dnes stane třeba při míjení psa, že Gina dělá, že pohoda jazz...já jí na to skočím, ukolébá mě a pak když pes projde, tak najednou vystřelí za ním...tak to neříkám, setrvačnout je sviňucha a to teda pár kroků popoběhnu, ale je to teda minimálně, protože u Giny, díky tomuhle jejímu chování se řídím heslem "vždy ve střehu" a tak jí prostě mám v merku.....ale jednou za čas nastane den, kdy celou procházku si psů nevšímá i domácí hlídače za ploty míjí bez zájmu a na konci prochajdy prostě udělá toto. A já si pak řeknu "tak to teda bylo naposled, příště si na tebe dám bacha ty potvoro jedna bílá" a pak uplyne dlooouhé období, kdy je z ní slečna vzorňák a pak nastane den, kdy ona dává pozor, jestli dávám pozor a když nedávám pozor, tak je schopná udělat nějakou takovou bejkárnu.
Navíc za jejího trucovitého období, kdy to bylo fakt těžký, tak bych se tomu ani nedivila, to bych i podobné dotazy chápala...a čím víc diváků, tím byla schopná ztropit větší divadlo....
Jako ty dámy teda lituju...úplně mi stačilo to několika měsíční období, kdy jsem měla problém se Sárou....to musí být hrozný takhle celoživotně procházkovat psa, to pak nemůže být prochajda žádná radost.
My venčili v parku...je tam mezi stromy příjemně a hned v sousedství je zrušený fotbalová stadion, tak se Maťulka i proběhnul na volno.
A dovolím si teda jen takovou poznámku. Moji psi budí ve městě docela pozornost, ono se asi moc řasto nestává, že by se tam producírovali medvědoidní pesani ve dvojici a každou takovou procházku v parku nás někdo osloví jakože "ti jsou krásní...co je to za plemeno" a podobně....ale zároveň přidají nějakou větišku typu "to s nima máte co dělat, abyste je utáhla"..."ti vás asi odtáhnou kam si vzpomenou"..."a řekněte vodíte vy je nebo oni vás?" A to za situace, kdy normálně jdeme a dokonce často stáhnu psy k noze, abychom nezabírali celý chodník. A ještě jsem kolikrát i pyšná na to, jak pěkně i u tý nohy šlapou.
Já jsem očkovaná a teda repelent jsem používala, když jsem věděla, že je klíšťat hafec a budeme chodit třeba po louce.....to jsem si pak stříkla nohy. Ale co jsme si pořídili Matese, tak to nedělám...on z toho furt pčíká.
A vůbec...jak já můžu někomu radit, když já jím se psy, společně. Když si nandavám jídlo, tak se rovnou ptám Ginušky, jestli bude jíst taky, abych tedy počítala i s ní...a prej "A co máme?? Svíčkovou?? Tak to si dám, tu já ráda." a tak tedy uklidím zpět talíř a vyndám oválnou mísu, napařím 6 knedlíků a já sním jeden a Gina sní 5 kousků a samo domo všechno maso (já ho nepotřebuju, hlavně když Ginušce chutná) a samozřejmě nejsme žádný burani, takže jí krmím z vidličky a základ výchovy u psů je naučit je jíst příborem...tedy v jejich případě vidličkou a lžící. Ale zase to je taková vyjímka, když máte psa totál nežravku, tak prostě fakty máte radost, když mu něco chutná a hezky papká.
Jako jasně já jsem extrém, ale u mě pes dostane minimálně poslední sousto, aby mu nepuklo srdíčko ...samozřejmě pokud se jedná o extrémně nevhodnou potravinu, tak dostane piškot...prostě nemusí loudit, stačí když v klidu počká a ochutnáno dostane.
Myslím, že za vyzkoušení stojí taky to, že pesan dostane na okus třeba hovězí kost a při tom žužlání kosti nebude mít čas štěkat na svoje páníčkyˇ, prostě mu ucpat tlamajzničku a zároveň ho zabavit....třeba to vůbec nemusí souviset s jídlem, třeba chce pozornost, třeba jeho smečka hromadně něco dělá a bez něj...všichni sedí...jí...a jeho si nikdo nevšímá...
Jako určitě se to dá i tak, jak psala výše keriton, ale souhlas s ní, že tohle je fajn, když vám to někdo ukáže v praxi. Ne všechno člověk zvládne takhle po písmenkách a co si budem...ukázaná prostě platí.
Odpověď na příspěvek uživatele Anonymní z 31.05.2023, 15:35:35
Za mě nejlepší je štěně ignorovat, protože i negativné reakce jako okřikování a podobně znamená, že si něco vyštěkal. Takže jde o to, aby zjistil, že si nevyštěká nic a naopak, pokud ho to přestane bavit a přestane štěkat..a třeba si i lehne..prostě jakmile ztratí zájem, tak je možné za tohle chování odměnit.
Učení na místo je samozřejmě fajn, ale myslím, že pro štěně těžký, obzvlášť, když se jedná o takové pokušení....to je fakticky lepší zavřít ho po dobu jídla do jiné místnosti...otázkou ale je, zda se tím něco vyřeší nebo prostě jen zavřeme výchovný problém za dveře, jestli by ho nebylo lepší naučit, jak se u stolu chovat...jak jsem psala výše...špatné chování ignorujeme, správné odměňujeme😉
A já osobně bych nakrmila nejdřív štěndo a pak teprve šla jíst...ono s plným bříškem to půjde určo líp než s prázdným...
Gratuluji ke koťátkům. Já poslední dobou sbírám po zahradě ježky a odnáším tyto blechatce daleko na mez polňačky. Pojmenovávat je nehodlám. He-Kšá, She-Kšá, Kšá-Kšá.
Žádnou profilovku mi to u vás neukazuje. asi už to opět stihli smazat. Moje tam zatím visí, přidáno teď. Plus v profilu si můžete přidat vlastní webovku, tak jsem si tam přidala chovzvirat.cz jsem zvědavá, kdy to smažou.
Heleďte, nebyl náhodou na ifauně v tématu Jak se vám dnes venčí jako poslední editovanej příspěvek Xerxový, že jsme na Chov zvířat? Nemůžu ho tam najít - už ho taky smazali?
Inspektor-pisisvor: Pokud bude mít od chovatele štěně jen ten barevný rozlišovací obojek, tak je mu stejně nanic, protože na něj nejde připnout vodítko a i když by šlo, tak je dělaný tak aby při silnějším zatáhnutí povolil (aby se na něm štěně neoběsilo, když se za něco zachytí.
Tak to se omluvuju za info v mém příspěvku výše... chovatelka od Matese si ten rozlišovací oboječek nechávala na památku...Mates byl oblíbenec jejího syna a Gina neměla žádnej... tak jsem netušila, že je nepoužitelný v běžném provozu.. i kdyby to mělo být na chvilku než se koupí nový.
Je možné, že obojek dostanete od chovatele...často už mají štěníci různobarevné obojky - rozlišovací a s těmi pak odcházejí do nového domova nebo jsou oboječky ve startovacím balíčku od chovatele. Pokud ne, tak mě se teda na štěňata osvědčilo jako prvotní nylonový oboječek zapínání na trojzubec (plastovou sponu) ty stojej pár korun a jde v určitém rozsahu nastavit velikost a na ten začátek to stačí a pak prostě i v rámci socializace vyrazit se štěndem do zveráče a tam vybrat, vyzkoušet. Ale nemám zkušenost s malými plemeny, já mám jen velké psy a tam ta štěňata rostou kosmickou rychlostí, takže i "štelovacích" obojků mám během 1-2 let jejich života několik velikostí.
Osobně bych zavolala nebo napsala chovatelce/chovateli, jestli štěndo nepůjde do nového domova už s obojkem.😉
...tak broučku hodně zdravíčka ti přeju
...šťastný psí život ti zajistí panička.