Příspěvky uživatele

Dnes jsem poprvé do pamlskovníku zamíchala mrkev na kostičky, a spokojenost. Jelikož se mi pejsek nějak záhadně vyžral do blahobytné kondice, bude se to hodit 😀😀😀

Finn to dle očekávání vůbec neřešil. Zato já nedávala jako dlaždič, protože u nás se místo do půl jedné bouchalo až do dvou do rána. 
Do té půlnoci to bylo výrazně klidnější než jiné roky, ale toto fakt nechápu. 

Ano, také na tyto procházky chodí jedna další kníračka a taky je trochu policajtka 🙂 Je schopný obořit se na psa, který zatím ani nic nedělá, ale prostě je z něj cítit, že je to nevycválaný mlaďoch 😄 Tak už jen dostat toto chování pod kontrolu a bude to úplná pohoda 🙂 

V dnešním opět jarním počasí jsem se totálně odrovnala na socializační prochajdě. Nějak jsem po asi-covidu pořád ne zcela fit. Pes šel celou dobu navolno jištěn náhubkem a byl moc šikovnej. Zase trochu dělal policajta na běhací psy, ale dařilo se mi držet ho na uzdě. Taky vymetl všechny potoky a škarpy s vodou, co se cestou naskytly. Tak myslím, že je teď taky odrovnanej 😄

Je lepší se zorientovat mezi opravdovými chovateli, ona to je na můj vkus dost věda. Jak vše zvládnout a obstarat od krytí až po odchod štěňat do nových domovů, případně návrat odrostlého štěněte zpět, když se něco nepodaří… a třeba to, že chovatel dá výpověď v práci, aby mohl pečovat o vrh, když fena nezvládá nebo je nějaký problém. No prostě chci říct, že tomu nerozumím a vůbec bych do toho nešla, a to, jestli se narodí hodně štěňat, by byla jen asi tak tisícátá starost, co bych měla 😄

U nás jedou klidně obyč granule. Když potřebuju pamlsky vyšší hodnoty, mám po různu zamražené vařené maso, sušené maso, zbytky sýra, točeňák… To vše nakrájené na kostičky zamíchám dohromady třeba i s piškotama. Když mi pak po akci lepší pamlsky zbydou a beru je i na běžné procházky, pes vzorně kluše dva kroky přede mnou a každou chvíli se ptá, jestli bych už mu něco nemohla dát.

Fiňáček dostal od širší rodiny plyšáka a pamlsky. Pamlsky jsem zabavila (budu vytahovat postupně na náročnější akce), plyšáka dostal hned a už z něj má jen zbytky 😀 

To je úžasná zpráva! ❤️

Je dobrý si to připomínat…. že se věkem přibývá nejistota a strach i u věcí, které byly v pohodě.

To asi dost záleží na konkrétním psovi. I u svého minulého psa si to “představit” dovedu, jen ta představa, jak by pak vypadaly procházky s takto “vystátým” psem, ta už moc lákavá není. Současný pes je daleko klidnější, ten by to asi zvládal lépe co se týče množství pohybu, jen si zase umí lépe obstarávat zábavu sám (tj. on by na té zahradě samozřejmě nezůstal 😄). 
Preferuju dávat psovi tolik vyžití, aby byl na procházkách příjemně aktivní a doma zbytek času bez potíží prochrápal. Pokud bych mu to nemohla zajistit, hledala bych někoho na pomoc, kdo by psa třeba i za úplatu vzal ven.

Předchozí pes se bál, sice nepanikařil, ale už od prvních petard (klidně od konce listopadu) venku nechtěl být, odmítal chodit na některá místa, blokoval, proste se bál. A to trvalo ještě 2-3 týdny po posledním střílení, takže dohromady klidně 2 měsíce nepříjemností. Měla jsem mu na to kupovat aspoň ten alavis, no….

S Finnem nás čeká Silvestr poprvé a vypadá to dost slibně. Většinou ani nehne uchem! A to se přitom ještě pořád malinko bojí vysavače a zvuku páry z žehličky (“nene, já se nebojím, já si jen nejsem jistej”). 

U nás to letos zatím střílí daleko méně než před těmi 2-3 lety, kdy jsem naposled měla psa.

My jsme po vyzkoušení pár značek (třeba i N&D)  asi zakotvili u Primal Spirit. 

My měli dnes úspěch, když nám přes cestu běžely srnky a zvládli jsme to bez vyběhnutí za nima. Ještě to nepovažuju za samozřejmost. A jsem hrozně moc zvědavá na Silvestra, zatím to fakt vypadá, že to pes vůbec neřeší, což mě fascinuje.

Dnes je i tráva v lese učesaná, jakej je vichr. Tentokrát jsem psovi i věřila, že mě špatně slyší 😄

Potěšilo mě, že po pár procházkách s bundou ji přestal úplně řešit a při oblékání je se situací zcela srozuměn.

Já tuhle potkala kluka v podobným věku a šly s nim dvě pidi-čivavy na volno. Když nás uviděl, řekl potichu jména pejsků, ti k němu hned přišli a dal si je na vodítko. To jsem obdivovala.
Ten váš případ bude horší… pokud máte na to, abyste mu pomohla, určitě to zkuste 🙂 

Moje zkušenost je, že je velmi reálný. Klidně bych věřila takový dotaz někomu z mých přátel a známých ….

Souhlasím s hmn a ještě dodávám, že bych si na vašem místě co nejdříve sehnala jiné rádce. Protože takové rady můžou být dost nebezpečné.

Tak se přiznám, že v tomto případě vic “slintám” nad fenou než nad štěnětem… Njn, zatížení na rotvíky se mi asi jen tak snadno nevymaže 😄

Zkušenost nemám, asi bych se zkusila poptat třeba na FB ve skupinách, kde je víc lidí, nebo nějakýho dobrýho veterináře nebo trenéra. Jestli to nebude nějaký zdravotní problém a odkud začít hledat.

Jednou či dvakrát jsem u někoho viděla náhubek zespodu vycpaný (třeba kouskem kůže), takže přes to pes nemohl nic sežrat.

A popravdě bych zvážila i náhubek na doma v době, kdy na psa nelze dohlížet.

Jelikož takhle už může jít psovi o život.

Tak já taky vidím obrovský rozdíl mezi Finnem a předchozím psem. Finn má to poslouchání daleko výše v žebříčku priorit a je v povaze mnohem větší pohodář, takže máloco je pro něj tak silný impuls, aby to byl argument pro neposlechnutí. Taky jsem teda zkušenější a jdu víc na jistotu co se týče metod výchovy/výcviku a výběru trenérů…

Ale i přesto se na procházkách příliš nevzdaluje a na zavolání přijde hlavně proto, že jsem ho k tomu vedla cíleným postupem, výcvikem, nikoliv pro moje hezký oči ani z čiré lásky. (A to zrovna on by té čiré lásky měl na rozdávání, stejně jako předchozí pes byl na mě hodně fixovanej, a přesto to k ovladatelnosti venku příliš nepomohlo.)