“bych si ráda pořídila velkého psa, takového strejdu na výlety, procházky, takovýho parťáka na pohodu, jen mám stále v sobě strach jestli bych takového mamuta vůbec zvládla. Líbí se mi Kavkaz, Leonberger, Moskevak, Tibetský mastif, já vím, šílený výběr.”
pravda šílený 😀
velký pohodový strejda versus kavkaz, moskevák či tibetský mastif je takřka oxymoron. A to bez ohledu, že by se možná i v těchto plemenech takoví našli. Leonberger je také ostrý hlídač, ale ten je zase více ku člověku, společník.
“K těm pastevcům a procházkám…pyrenejka Gina jde na procházku velmi ráda, ale třeba to, co tady zdejší osazenstvo popisujete, že jste na procházce xy hodin, tak to je sci-fi…prostě Ginu to v určitém okamžiku přestane bavit a zavelí domů. Pokud to ignoruju, tak za sebou táhnu zpruzelého psa. Má ráda trasy, kde to zná…třeba její nej procházka je na jednu “myší” louku…”
Moira naopak velice hezky šlape v neznámém, v notoricky známém dělá kraviny.
Aribo (pes PHP) byl geniální procházkář, v cca roce a půl nafasoval postroj a on se rozešel a vytrvale šel a chodil. První půlku života to byly takřka sportovní výkony, protože tempo bylo vysoké, jeho výdrž v rovnoměrném chodu velká a zdejší kopce nemalé. Ovšem stejně jako jeho reaktivita vůči psům (což při mém nespolečenském životě nepředstavovalo nějaký velký problém). No, kdyby nebyl kapku rázný ve svých projevech nesouhlasu, byl by to naprosto super společník.
ale souhlas, že pastevce by si měl pořídit ten, kdo chce pastevce a ne jen velkého chlupatého psa. “Zvládnutí mamuta” by mělo vycházet z pochopení mamuta a znalostí principů výcviku, a fyziky 😄, pak to fyzické zvládnutí může dát i ta 50ti kg žena.