Zažila jsem, kdy se známá snažila dělat přesně to, co jsem říkala nebo dělala s jejím psem, ale nějak to nefungovalo.
Když dva dělají totéž, není to totéž. U psů, stejně jako u koní nebo u dětí.
Někdo se jenom podívá a okolí je rázem v pozoru. Jiný si může vykřičet hlasivky a … nic. Za mě je to dar, umění a člověk to má v sobě od narození.
Doufám, že nekecám
Myslím, že nekecáte.
Ronja s motejlem:Co to dupe v trávě.
No jo, už jsou tady!
Proč by mělo mít téma velké písmeno na začátku?
Vzato přísně češtinářsky by mělo - je to věta se svými pravidly.
Ale to já upravit nemůžu.
A stejně je to zvláštní a už jsem to psala - když opravuji hrubky, je to špatně a když ne, tak taky.
tohle byl asi 7 let stres zbytečnej pro mě a Dafi,který nám život nevylepšil
Chápu, tohle nemá řešení.
Nemůže mít každý nějaký svůj názor?
By mě zajímalo, který z anonymů je honzpapm alias Tap. Soudím dle reakcí - jako býk na červený hadr (i když barva je v tom nevinně).
Předpokládám, že se to nedozvím. Ale přežiju to 😉
já vím,že skrro v 15 ho to neodnaučím,
Existuje protiznačkovací pás, jsem se tady dozvěděla.
Já teda nevím, ale podle fotek se slepice pohybují v travnatém (a dostatečně velkém) výběhu - tam bych nudu, stereotyp a nedostatek bílkovin úplně nečekala.
divím se vám, že si nepořídíte síta do oken.
To by nepomohlo, přes sezónu mám trvale otevřený balkon. Kvůli kocourům. Měla jsem síťované dveře s otvorem, ale po zateplení se tam už nevešly.
nevím, k čemu byl vyšlechtěný
Pokud si dosbře pamatuji, měl to být saňový pes.
Před mnoha lety se kamarádi věnovali závodům spřežení - jedni měli huskouny a druzí právě ČHP.
vosi druhý
Jsem zpočátku nepochopila - asi mělo být vosí druhy.?
ale tady je té srnčí a jelení zvěře fakt mraky,
To je všude. Stejně jako černé. Tak trochu nerozumím, na co myslivci žehrají.
Much rapidně ubylo
Jak kde, u mě rozhodně ne. Po 35 letech jsem POPRVÉ pověsila v bytě mucholapku. A už jsem jich spotřebovala šest. A potvrdila mi i paní v domácích potřebách, že letos jdou mucholapky na dračku.
A vosy mám doma taky každou chvíli. Minulý týden mě jedna ďobla tak, že jsem druhý den naklusala do lékárny pro antihistaminikum. A týden předtím si to vyřídila s kocourem, který se ji pokusil neprozíravě ulovit. Dva dny vypadal jak domorodec z Papui.
Zrzavci:Hrozný co?? Dolů, brrr. A ……. koníky chudáci jdou tu štreku zas - teď mám na mysli terén.
Já měla na mysli člověka, ne koně.
V mnohem menším vydání jsme toto zažila před léty na huculech. Ti neměli problém, já občas ano. Moc ráda na to vzpomínám, souznění a vzájemné spolehnutí se jeden na druhého.
a opravdu osypky mám z modrookých psů, a merle psů,prostě ne.
Mně modrooký pes až tak nevadí, kór u seveřanů. Ale merle zbarvení mi taky není sympatické.
My pojedeme stejnou cestou DOLŮ?!
Před dvaceti lety bych vám i záviděla. Teď mi stačí si o tom číst.
Nicméně, musí to být ÚŽASNÉ.
Skvělá reportáž! Je znát, že jste plná dojmů.
Těším se na pokračování.
“kdyz zlobi, tak ma malo prace”
Jako u těch koní. Taky jsem si takovým obdobím prošla. Navyšovaná fyzická aktivita vedla akorát k tomu, že kůń měl lepší a lepší kondici. I tady platilo - unavit hlavu, ne tělo. A na vyjížďce byl rád, že se po něm nic nechce a může se flákat.
na horách už se nezdraví ani dospělí.
Upřímně, cestou na Praděd nebo Lysou horu (a zpět) to není technicky možné. V Novohradkách se zdravíme. A při túrách se zdravíme navzájem (děti i dospělí) i v ve vesnicích, kterými procházíme.
když ztratím kocoura, když jsme doma
Kolikrát já už hledala kocoura ve své pidi garsonce, po kolenou a s baterkou. Oni se snad dokážou odhmotnit a zase zhmotnit.
