Jak se vám venčí?

Držím palce, ať si to posedá co nejlíp, co nejdřív. 🍀

Tak u mě to bylo spíš zapříčiněný tím, že jsem nejezdila na jednotkách koní, ale byly jich stovky. A mezi tím se sem tam nějakej neřád prostě najde. V kombinaci s tím, že jsem byla vždy ochotná sednout na cokoliv to je hned. 😂😂😂

Kdysi jsem byla se známou v jedné stáji na čumendu. Chtěla koupit hucula a tak si mě tam vzala jako poradní hlas. Nevím, co všechno jim v té stáji navykládala, ale zjevně si tu zkušenou paní chtěli ověřit. Jeli jsme na vyjížďku a posadili mě na takovou mrchu klusačku. Jednak to bylo jak šicí stroj, druhak nacválat klusáka je prakticky nemožný (naštěstí jsme měli klusačku ve škole, takže jsem to s nima uměla). No a do třetice ta jejich měla výbornej zvyk ve cvalu na fleku uskočit a jezdce nechat pokračovat rovně. No ustála jsem to, protože jsem ji měla v tom cvalu zmáčknutou, abych ji udržela cválat. Dojela jsem zbytek a říkám paní - ona mě chtěla sejmout. A bába takej úšklebek (nasraná, že jsem sebou nehvízdla) - jo, to ona dělá. 😂

Áchjo, to byly zlatý léta. 😃

Každopádně třikrát zlomenej kotník moji jezdeckou kariéru ze dne na den utnul a tak jsem se dala na psy. 

Jednak to bylo jak šicí stroj, druhak nacválat klusáka je prakticky nemožný (naštěstí jsme měli klusačku ve škole, takže jsem to s nima uměla). No a do třetice ta jejich měla výbornej zvyk ve cvalu na fleku uskočit a jezdce nechat pokračovat rovně.

Přesně na takový klusačce jsem za mých mladých let taky jezdila 😂, učila jsem jí cválat a skákat. V kroku byla strašně rychlá, jely jsem v partě , ostatní holky si v klidu klábosily a koně šli hezky vedle sebe, já na tý klusací  mršině byla pořád kilometr před nima. 

kdybych si měla dřepnout na kolo, tak taky jedině s helmou…

Tak tak. Když jsem ještě jezdila kolmo, tak jedině s přilbou.

Teď na stará kolena by se mi moc líbil malý koníček s malým vozíčkem

Už jsem někde psala - vozatajství je ještě nebezpečnější.😉

několik let u koní denně… v sedle skorem denně

Já za 40 let vlastně jenom zlomenou ruku. Ale to jsem jezdila rekreačně na vychovaných a přiježděných koních.

já na tý klusací mršině byla pořád kilometr před nima.

Zita?

kometa:

já na tý klusací mršině byla pořád kilometr před nima.

Zita?

No jasně 😀, myslím že pořád ještě žije

Ráno venčil muž. Měla jsem pocit jako kdyby mě v noci přejel parní válec. Tak jsem mezitím konečně zašila venčicí taštičku. Trochu jsem tu přejetost rozchodila, tak odpoledne vezmu mladýho ven já. Optimistický plán je, že půjdeme k řece. Realistický, že udělám základní okruh a půjdu uhynout do tepla k čaji. 

Z věcí na odvoz  do charity si mladý pán ulovil slona. Prej takovou fajnovou šustivou věc nebudeme vyhazovat. Stejně mu byl zabaven, aby ho nerozebral na součástky a nesežral to. Má to těžkej život. Nic mu nedopřeju.  

Aluška:

No jasně 😀, myslím že pořád ještě žije

To by jí muselo být už tak ke třiceti. Když to tak počítám. Ale proč ne?

kometa:

To by jí muselo být už tak ke třiceti. Když to tak počítám. Ale proč ne?

Aspoň vloni mi Zdenča říkala, že ještě žije, je v kontaktu v majitelkou

Orionka:

Já nic o vozatajství nepsala. O malém koníčkovi s malým vozíčkem 🙈

On i malý koníček s malým vozíkem umí udělat velké rodeo. Zažila jsem v Lysé nad Labem.

Malýho koníka nepotřebuju… mám berňáka a ti vozíky tahali… akorát mi chybí ten vozík a myslím, že na jednoho berňuchu jsem v kategorii těžkotonážní panička…

dneska jen krátká procházka do lesa a poslední poklízení. Zítra tradiční krátký výlet do Betlémek a oddychové odpoledne a večeře s babičkou. Mládežníci dorazí pětadvacátého, švagrovka se švárou o den později a pak ještě neteř s celou rodinou… a tak nás tady bude víc než dost. Ale nám to nevadí, místa je dost a vařit pro davy nám taky nevadí. Po osmadvacátém budeme dva dny bez návštěvníků… a pak se zase někteří vrátí… Prostě nudit se nebudeme.

Stromeček máme venku - kouká na nás oknem z terasy. Je to živý “zakrslík” pomalu rostoucí - máme ho již třetím rokem - a tak za rok dva půjde stejně jako jeho předchůdci do zahrady a pořídíme jiný malý. Ke hvězdě se na fotce přimotal i srpeček měsíce (je hned vedle herrhutky). Neb se večer opět vyjasnilo - a ochladilo. Jen bych si přála alespoň bílý poprašek, aby se povedly bílé Vánoce. Ale asi nic…

..všem ze srdce s Kelišem přejeme poklidné prožití svátků Vánočních ve zdravi, lásce a rodinné pohodě a vše nejlepší v celém příštím roce 2026….

bílý poprašek by byl, přání se mi splnilo (ale opravdu jen poprašek, to jistě nevydrží - ale první procházka byla krásná, tichá, zimní) - takže krásné Vánoce - užijte si to. My si dáme vánočku a vyrazíme do Betléma…

aby se povedly bílé Vánoce.

Tak u nás je bílo a pořád sněží, heč!

Přeji hezké vánoce.

No mě na jednu stranu mrzí, že u nás nesněží… na druhou stranu jsem ráda, že nic takovýho nehrozí, protože k nám přifrčí dcéra a jako matka jsem raději, když jsou silnice suché a nepadají ty bílý srágory.

My si s dcerou dnes plánovaly, že odpolko vyrazíme se psy na prochajdu… abych si vyzkoušela, jestli to na pohodu budu zvládat s jejím lapiňákem ve třech nebo jestli ho budu muset brát zvlášť… jakože jestli se bude Gina chovat jako čůza nebo ne… ale se tak jako cejtim, že na mě skočil nějakej moribundus, tak to spíš nevidim… tak spíš na paralen a horkej čaj s citrónem.

My letos poprvé plánovaně slavíme sami. Chtěla jsem zavést nějakou štědrodenní dopolední procházku, ale mory mi do toho hodily vidle a prostřední mládě si včera pořídilo horečku, nejmladší pokašlává a jájen čekám, kdy lehnei ten nejstarší. Takže ráno venčil muž, abych mohla doladit dárky pro rodinu a budeme doma koukat na pohádky a nebudeme nic hrotit. 

Každopádně všem přejeme krásné Vánoce, hlavně zdraví, klid, pohodu a žádné vánoční karamboly. 🍀🌹