když mě obklopilo stádo asi devíti? koní, tak protože je neznám
Já, i když je znám. Nemám ráda, když se na mě lepí. Protože přesně - on je to zlomek vteřiny, kdy se jeden zašklebí a druhý se chce rychle uhnout. A v tom okamžiku je mujedno, že má v cestě člověka. Nemluvě o tom, že se rozhodnou vyřešit to “rychle stručně”.
Kůň je prostě zvíře velké a potenciálně nebezpečné.
…to já dítě vymodlený předškolního věku na hlídání u naminčiných rodičů, vešla do chlíva a usedla ležícímu býkovi mezi přední nohy, hladila ho a povídala si s ním, společně jsme chroupali mrkev…teta se strejdou a babí a děda na mrtvici neb k býkovi se chodilo jedině s vidlema či holí neb občas býval životu nebezpečný..nevěděli jak mně od něj dostat aby neumlatil mně nebo je…nakonec se to povedlo a já byla poprvé a naposledy bita jako žito…babička celý večer proplakala, děda ten večer už nepromluvil…na otázk proč jsem to udělala jsem bezelstně odvětil, že jsem chtěla vědět jak se tam ten býk cítí…
No ty vado, to by mě omejvali!!! Ne, to by mě pohřbívali! Se nedivím, že přecvaklo a dostala jste, ze svého pohledu nespravedlivě na zadel, museli mít hrůzu.
Já jsem kdysi pravidelně chodila jezdit do jedný stáje. Pro koně jsem si chodila sama, jen jsem dostala instrukce kterýho si mám vzít… A takhle si vlezu do ohrady a koukám, že je tam navíc kráva. Tak si jen říkám dobrý, kdybych si na něco měla dát pozor tak mi řeknou… A když jsem byla celkem daleko od ohradníku, tak se kráva rozeběhla přímo na mě. Mě napadlo akorát řvát a mávat ohlávkou s vodítkem, zabralo to a kráva zastavila a šla si zase po svým. No zapomněli mi říct, že tohle ta potvora občas dělá…
Já jsem udělala něco podobného cca v 5nebo 6letech na rekreaci v Tatrách, akorát to nebyl býk, ale čuvač na řetězu a já prý byla ubydlená na něm(ležel). Odmítala jsem od hafíka odejít, ten si mě hlídal a nikoho nepustil blíž. Museli počkat, než přijel majitel, toho poslechl, ostatní se ho báli, byl prý zlej. Naši povídali, že to pro ně byly dvě nejdelší hodiny v životě a ztřískali mě taky jak žito. No druhý den, jsem tam byla zas, až ho nakonec museli zavřít za bránu. Byla jsem dítě sveřepý a on byl tak medvědí, i mručel 😍
..a bylo to nespravedlivé a bylo..takhle ze mně vymlátili budoucího filozofa😊
🙂vůbec nás nedokázali pochopit a podpořit..jó namlátit nám, to jim tedy šlo parádně….
Já byla děsnej katastrofista a sebedestruktor, neměla jsem pud sebezáchovy a ještě k tomu fakt jsem se nerada přizpůsobovala a byla splašená. Táta s mámou mě vlastně vždycky zpráskali z úlevy, že jsem přežila bez úhony🙈, hodně často místo toho foukali bolístky a jezdili na pohotovosti. Vlastně na tuto dobu vzpomínám moc ráda, byla hodně turbulentní a hodně právě o rodině.
Jo, jo přesně tak, prostě člověk už věci dělá dneska s určitým respektem. 🙂
😂
já se divím, že zrovna já jsem na tu zadel nedostala. Máma asi neměla sílu, nebo co, páč jinak já coby malej satanáš byla “bita, jak žito” . Což je hodně nadnesený, ale ano byla jsem průšvihář, chodila domů občas rozbitá z toho co, jsem provozovala, zlobila jak čert - zachránil mě až sport, jinak si myslím, že bych byla v problémech. A pochopitelně mě zachránila od průšvihů i máma, která ze mě některý věci halt musela “vytlouct” a filozof to teda nebyl 😀 😀 . a poctivě přiznávám, že z toho nemám trojma, naopak se tím dneska bavíme, protože jsem zastáncem, že jedna dobře mířená a včas načasovaná zkrátka umí divy.
Táta s mámou mě vlastně vždycky zpráskali z úlevy, že jsem přežila bez úhony
přesně tak. 😀 mám před očima scénku, kdy jdu domů s rozbitým a zakrváceným obličejem v oranžový bundě, která byla celá od krve - bo sníh to ještě zdůraznil, zazvoním, protože jsem opět ztratila klíče, máma naštvaně otevře, protože zas ty klíče…. a vidí tam toho rozbitýho trpaslíka, vyjekne a v úleku ty dveře zabouchne 🤣
edit - si tak říkám……….na co vlastně může vzpomínat moje sestra, která jako dítě byla hodná ???
,"A že si na ně Malina štěkne… no tak za to si můžou sami, když jsou prostě podezřelí a tím pádem představují hrozbu, tak chudák pes na ně musí udělat bububu…"
Oni si myslí, že když se od nich Malina nechá pohladit, po té, co se na to dívám, že nyní proběhlo spřátelení a jsou z nich kámoši. Lidem, co se jí snaží hned v lichotit, tak těm teda nevěří už vůbec a pohladit se jen tak nenechá. Jak ke mně někdo napřáhne ruku, tak štěká. Moc si ani nemyslím, že se bojí o sebe, jak si myslí mí kamarádi, ale spíš o nás. Každýmu má potřebu sdělit “hele, dej si bacha, sleduju tě”. Někdy se dá korigovat mým “to je v pohodě Malí”, ale někdy mi to prostě nevěří. Musela by je vídat častěji než 2x do roka. Nicméně všichni si pamatují prvního psa, který jen tak něco neřešil a štěkal jen doma nikde jinde, prostě salámista a ostražitost Maliny si vysvětlují špatně. Já jsem někdy hodně ráda, že je taková jaká je. V lese jsem ráda, když z jejího chování poznám, že někdo za námi jde nebo naopak jde někdo proti nám. Třeba se mi na ní taky líbí, když u tchýňových začnou štěkat v ulici psi, tak ona běží k plotu a nejdřív kouká, proč se štěká a pak až vidí, o co jde, tak začne štěkat.
Je to prostě zlatíčko a jestli jí bude někdo pomlouvat, tak ho asi pokoušu 😀.
Já si pamatuju, když mi byly 4 roky, byly jsme s mamkou na dovolený v Bulharsku a tam byl na jedné loučce přivázaný oslík…taková ta klasika…kolík v zemi a dlouhý provaz, aby se oslík mohl pást. A já, zbožňující pejsky a koníky (do této kategorie patřil i oslík) hrrrr k němu…chvilku dobrý, pak se oslík nějak poplašil, drcnul do mě, já spadla pod něj a on tam přeze mě pobíhal tam a zpátky…jako máma na infarkt, protože její malou holčičku udupe osel…
Musím teda říct, že přestože oslík opravdu pobíhal nad mým ležícím tělíčkem, tak se mě ani jednou kopytem nedotknul…
Tak to jsem pak dostala od mamky pěknej vylágoš, že lezu bez dovolení k oslovi…jí asi nenapadlo, že když se na minutu otočí na kamarádku, tak já toho využiju..
Včera jsme šli spíš kratší procházku, protože Malinu trápil průjem. V neděli jsme byli na procházce společně s dcerou a to Malina táhla jak Husky saně. Zpomalila akorát z prudké stráně, když jsem jí řekla, ať jde pomalu. Šla v tu chvíli velmi opatrně a dávala si pozor, aby vůbec netáhla. Na rovince to ale moc nevnímá. Když jsem s ní šla včera sama, tak netáhla prakticky celou cestu vůbec. Pořád se nám nedaří, aby se uklidnila, když nejdeme jen sami dvě.
Taky jsem si hladila oslíka v Bulharsku. 😊Ale bylo mně víc, tuším tak 13 nebo 14. Někde bych ještě našla i fotku.
Pořád se nám nedaří, aby se uklidnila, když nejdeme jen sami dvě.
S tímhle má Gina problém pořád…jak opravdu z 95% jsem s ní chodila sama, tak jak se přidalo jedno z mých dospělých děcek, tak mi přišlo, že si přestala hledět svého, že to pojala jakože dotyčnej potřebuje ochranu a začne řešit věci okolo, kterejch si normálně nevšímá. A teda už tak 3 roky s námi společně nikdo nebyl.
I když je pravda, že teď naposled, když šla i dcera s lapiňákem…a teda my šly každá jinudy, protože jsem se fakt bála, aby se Gina nechovala jako trotl…tak jsme se nakonec v jedné části parku sešli a šli společně přes celý park k autu…a teda musím říct, že madam si jich vlastně vůbec nevšímala a hleděla si svýho…no tak asi z toho nakonec vyrostla.
Já mám taky slušnou vylomeninu, i když není zvířecí. Do mých 4 let jsme bydleli v bytě, kde byl balkon. A dvojité špaletové dveře na něj. Se starší ségrou jsme si v nich hrály na výtah. pak jsme se přestěhovali, v novém bytě balkon nebyl, ale špaletová okna jo. Tak mě 5 letá ségra zavřela do toho okna, ve 4. patře. Jako mladší a menší jsem jela první, jako tím výtahem, chápete 🙃 pak jí to nešlo otevřít, tak šla vzbudit mámu. Prý to nebylo nejlepší probuzení.
Ježiš!!!!!
Já bych ty děti obecně zabila! 😀 😀 😀
Jak to ty rodiče můžou přežít??? 😀 😀
To je totiž jako ten fór: “Víte, co je to mateřská láska? To je to, co matka cítí, když děti konečně usnou” 😄
Co si občas říkám, radši nebudu psát, abych to nezakřikla. Tři kluci. Ty blbý nápady se jim v hlavě jen líhnou. Moooc se těším až vlezou do puberty. 🤣
Tomu rozumím. Moje sestra má tři kluky. Brali jsme je třeba na hory, nebo tak, bez rodičů. Jak vstoupili mezi dveře okamžitě jsem hlásila: "Nastává vojenský a válečný režim." 😀