Jojo, to je dobrá varianta, kdy to dítě v amoku sebou jen mlátí na podlaze, je vidět, že jste měla dobře vedené.
Horší je, když to dítě začně ničit věci kolem sebe, to prostě člověk zasáhnout nějak musí, protože to by se nedoplatil.
To ona vlastně byla a je hodné dítě. Tak nějak chápe, že záměrně se ničit věci nemají. Ta by spíš šla pomáhat prodavačce dávat věci do regálu, než je házet na zem a něco ničit. Nicméně snažila bych se dítěti zabránit v pohybu a pak prostě počkat.
Já byla jednou na semináři s psycholožkou a ta radila v podstatě to co říkám, dítě obejmout tak, aby se nemohlo hýbat, nechat ho vyvztekat. S malým dítětem máme jednat jako se psem zjednodušeně řečeno. Nakonec jsou starší knihy, kde radí vymáchat štěněti čumáček v louži a dnes už se to nedělá, tak ta výchova dětí se taky mění. Taky jim už nemácháme čumáček v louži 😄.
Zažila jsem první den ve škole autistické dítě. Učitelka ho musela vzít sebou, neměla hlídání. Jen jsem třeštila oči, držela se pevně stolu a opakovala si není to tvoje věc. Třásla jsem se, bylo to strašně nervově vyčerpávající udržet sama sebe nic neudělat. Tak hrozný pocit, koukat se jak matku bodá propiskou, kam dosáhne, svlíká jí z šatů (když se dobýval z toho objetí), řve na ni, řve na nás, sprosrě nám nadavá, vyhrožuje smrtí, propisku háže mezi nás, to jsem v životě nezažila, a doufam už nezažiju. Prej tohle už hodně let neudělal.
Brrr, to je hrozná představa. Mít já autistické dítě, je v ústavu. Teda samozřejmě pokud bych se nezbláznila a nenechala si ho, protože “to nějak zvládneme, miluju ho a kdesi cosi”… uf…
Brrr, to je hrozná představa. Mít já autistické dítě, je v ústavu. Teda samozřejmě pokud bych se nezbláznila a nenechala si ho, protože “to nějak zvládneme, miluju ho a kdesi cosi”… uf…
Na těchto a podobných diagnozaách je děsivé to, že nejsou zprvu vidět. Že se to projeví až v době, kdy si na dítě ,,zvyknete". Pak je to odložení asi horší🙄Ale naprosto nechápu lidi, co si nechají viditelně postižené dítě, těžce postižené, nemyslím nějakou křivou nohu. Tomu děcku je úplně jedno kde je, ale rodina je v háji👎U těch psychiatrických diagnoz je to bohužel tak(dost často, máme to tu u jedněch sousedů) že dítě vypiplají a obětují se mu do dospělosti a pak ho přestanou zvládat. Jim je 70+ a kluk je občas agresivní, jednou to prostě špatně skončí…pro rodiče☹️
Odpověď na příspěvek uživatele Buggyra z 14.01.2026, 12:55:46
Kdysi šel na snad čt2 pořad Pološero a jedno z témat byl Autistické dítě, jeden z rodičů řekl, že to je kolikrát tak k uzoufáni, že má občas chuť lehnout si s ním na koleje..
Odpověď na příspěvek uživatele lesnizinka z 14.01.2026, 13:28:26
Nevím v jakém stavu by to dítě muselo být, aby mu bylo jedno, kde je. Vím, že i člověk tzv. hodně mimo to své okolí vnímá. Jsem ráda, že mě to nepotkalo, ta volba starat se o těžce postižené dítě, protože myslím, že bych ho nedokázala dát do ústavu, ale chápu, když to lidi udělají .
Na těchto a podobných diagnozaách je děsivé to, že nejsou zprvu vidět. Že se to projeví až v době, kdy si na dítě ,,zvyknete". Pak je to odložení asi horší🙄Ale naprosto nechápu lidi, co si nechají viditelně postižené dítě, těžce postižené, nemyslím nějakou křivou nohu. Tomu děcku je úplně jedno kde je, ale rodina je v háji👎U těch psychiatrických diagnoz je to bohužel tak(dost často, máme to tu u jedněch sousedů) že dítě vypiplají a obětují se mu do dospělosti a pak ho přestanou zvládat. Jim je 70+ a kluk je občas agresivní, jednou to prostě špatně skončí…pro rodiče☹️
To je právě ta rodičovská láska. Docela dlouho sleduju případ toho Adámka Vyčítala, který je po operaci nosních mandlí v pardubické nemocnici ve vigilním kómatu, v říjnu měl už 17 let. Na něm je teda vidět, že reaguje, ale prostě potřebuje celodenní péči. Strašný no.
Kdysi šel na snad čt2 pořad Pološero a jedno z témat byl Autistické dítě, jeden z rodičů řekl, že to je kolikrát tak k uzoufáni, že má občas chuť lehnout si s ním na koleje..
Odpověď na příspěvek uživatele Sarah01 z 14.01.2026, 14:03:20
..paradoxně reaguji, ale jsou v hluboké kómatu, takže jsou to jejich mimoděk reakce..rodiče si nechtějí nebo nemohou připustit…kamarádka občas tyto děti po urazech měla na ARU a bylo to prý strašné…
Matka nejdřív zabila dcerku a chtěla se taky zabít, ale nevyšlo ji to. Holčičce bylo asi 7 let a chodila do 1.třídy zvláštní školy. Zřejmě to taky nezvládala? ….víc nevím.
