Bobčo, to mám radost, že jsi v cajku a záda nebolí! Já si teď užívám za tebe, od ledna mám natrhlou pr*l, teda fyzio povídala, že je dost možné, že jsem si ten sval pod bedry natrhla, to je sranda. Takže mě fyzio porovnala, tentokrát mi s tou pánví dělala strašné věci, to ti povím, jsem málem z toho masážního lehátka neslezla! Ale poctivě jsem držela pět dní klid, a včera už jsem se hecla, že jdu makat s koněm, on prostě potřebuje pravidelnou práci, a docela jsem to vymyslela, abych nic extra nenamáhala (na sobě).
V neděli jsem po ošetření měla absolutní klid, celý den jsem ležela nebo seděla, koně obstaral ON, jen jsem kibicovala (to by mi šlo). Pohybovala jsem se jak komparzisti v písni od Lady Gaga.
V pondělí v práci utrpení, ani jsem neměla ambici vytáhnout na sezení gymnastický míč, kecla jsem na židli a byla ráda, že jsem ráda, v autě jsem přemýšlela, jak se vysoukám ven, to bylo k popukání (ještě veselejší je, když se ráno potřebuji přemístit na záchod, ehm). Jógu jsem vzdala, i na popud fyzio, která prohlásila, že z toho dechového cvičení, protahování a balančních cviků by mi dovolila tak maximálně dýchat 😀 Koně obstarala z větší části holčička, vzala cvičit i naši začátečnici, a já opět kibicovala. Pravá noha a pravá kyčel mi moc nefungují, takže víc zatěžuji levou, a při nějakém větším pohybu kulhám. Levá po hodině pohybu začne bolet taky, jak je přetížená, takže pak už jdu tak nějak v předklonu a snažím se při každém kroku hodně nadehovat, abych nasátím vzduchu pomohla nohám v pohybu vpřed 😂
V úterý jsem začala pociťovat jisté známky zlepšení, ráno jsem kupříkladu zvládla vstát z postele asi za minutu a bez zkroucení v křeči. No nandat ponožky a punčocháče byla pořád tvrdá výzva a dost jsem se u toho zapotila. Na vystupování z auta už jsem měla systém, sice mám kvůli tomu, abych mohla dát obě nohy snožmo ven, posunutou sedačku, takže sotva dosáhnu na volant, což vyvolává u parkovišť a na křižovatkách komické situace, ale vystupovat se dá aniž bych se společensky znemožnila. U koní zamakala druhá holčička a dozorovala jsem ji při jízdě na koni. V práci jsem dostala od kolegyňky velký odkopek sněženek a menší odkopek krásných modřenců (mně ještě nekvetou, a to ani ty, které jsou v zemi od loňska a předloňska…), ty musejí počkat na zasazení, až budu jsoucí.
Včera už mnohem lepší, nejlepší ze všeho, že jsem večer pohlídala, abych nepila, takže mě nevzbudil v noci močák (a nemusela jsem se s hekáním v noci tarabit z postele, což byla poslední měsíc denní rutina, s těmi rozbitými zády a rozhýbanou pánví to bylo fakt utrpení) a ráno jsem to před vstáváním celkem pěkně rozcvičila, takže jsem vstala i celkem elegantně (tak elegantně, jak tak může slon z bahniska vstát). Do práce jsem už dorazila zvesela a pár pochůzek po výrobě jsem absolvovala bez kulhání, až mě to samotnou překvapilo, že při tom jednoduchém pohybu po rovině nic nebolelo. Odpoledne jsem pomáhala mamce a už jsem odvezla kolečko a leccos jsem podělala, ale kýble s vodou zatím netahám a vidlema jsem taky neházela. Levá kyčel už mě skoro nebolela ani po ťapkání i s koníkem, už asi tu pravou tolik neodlehčuji. Pravá se začala ozývat asi po hodině zase. No pořád se snažím pohybovat pomalu, a zjistila jsem, že dobře dělám, protože jsem potřebovala rychle skočit do auta pro papír a to mi teda ta pr*l zakřečovala, že jsem málem upadla. Tak musím opatrně.
Ale dnes už se chystám pomalu začít i fyzicky pracovat. A popracovala jsem včera s koníkem už sama, teda já jsem stála na zemi a on běhal okolo 😀 Dneska možná i nasednu, uvidíme 🙂 Taky je dneska jóga, uvidím, jak mi bude po koních, jestli na ni půjdu, to si domluvím s cvičitelkou, aby s tím počítala, že nemusím přijít.
Píšu si to sem taky abych to pak mohla zkopírovat fyzioterapeutce, chtěla vědět, jak mi po ošetření bude 🙂
Zítra je v Liberci první blešák, tak s NÍM vyrážíme 🙂 Kamarádka chce začít chodit ke koním, tak se jí podívám po holinách 😀
