Třetí víčko

Děvčata,zítra po obědě jedu domuuuuu!!!umřela mi spolubydlící Jiřinka..89roku…byla špatná..dcera mi řekla že jsem byla pro ni sluníčkem na konci života..písnu víc pak z domu…papa

Hodně smutné😢.

No a co už jseš zbalená? Tradá domů, určitě se těšíš a hlavně takový jeden dotaz" myslíš, že doma to sama vše zvládneš? "Odpověď "no když musím co naděláš, že jo". A jak seš na tom zdravotně a psychicky, jak se pohybuješ Bobi?

Bobčo, to mě mrzí! Ale na každé, co končí, něco nového začíná, třeba je to předzvěst, že ti začíná nový život 🙂 (snad jsem zase neplácla nějakou neomalenost, ale takhle mě to napadlo…) Co bylo, bylo, před tebou je jen samé pozitivní!

Se mi rozpůlila klavesnice.. nejvyšší čas s tím slábnout.. písnu doma.pa

Bobi…Jiřinka😔Ale je to pravda, užila si s těbou hezké chvíle ke konci života..a to se počítá. 

Takže čauky už z domu👍Jasně, že to Bobča zvládne, vždyť už je zase čupr holkaaaa!👍

U nás do rána -6.5st, sice jsem tu nevyhrála😜ale vidím černou magnolii(jako každoročně😠) a bojím se jít kouknout dozadu na rozkvetlou broskev🙄

Jen co mi začnou klouby stávkovat, budu se po téhle terapii ptát! Děkuji za recenzi. Zní to výborně. Měla bych tam nahnat máti…

Bobca:

Se mi rozpůlila klavesnice.. nejvyšší čas s tím slábnout.. písnu doma.pa

mělo tam být “ šlahnout”s ní..tak jsem čekala na sanitku do 2..pak jsem skočila pro čerstvé celozrné(za 9,90)rohlíky-no,už jsem s něma teda klepala doma o stůl..naštvaly mě..Vajíčka 73.-za 10 ks !!Ostatní mě holka nakoupila..Pomalu jsem vysypávala tašky..prát budu teda až zitra..Mám tu jak na sibiři,měla jsem holce říct,ať to dá naplno to topení,ne jen na 2..A jsem zvědavá,jak se domluvím s bytnou,kolik jí budu platit..Kdyby mi spoň po té opravě kotle taky nechala puštěný aspoň 1 radiátor..čůza!!!to se nedá jinak nazvat…Dájo…já jsem redy od samého začátku(kromě těch 2 prvních dnů krize..to jo..)…jsem ti říkala🤗chodím od začátku..v Pasece trhám rekordy-tam  mi říkají v jídelně “rychlochodka”..Za mnou jsem slyšela chlapy,jak se baví,jestli jsem pacientka,nrbo né..tak jsem jim ukázala záda a konstatovala,že jsem zářný příklad povedené operace,tak ať se taky snaží se rozhýbat…chodila jsem bez ničeho..hůlky jsem měla na ven,a pás jsem už měla odložit… Snažila jsem se zpomalit,ale to se prostě nedá…já jsem prostě plašan…Ale byla tam ještě jedna.tak jsem byla ráda,že neplaším jenom já..O Jiřince příště…Jdu zalehnout…pustim si telku,a dlabu na všechno…zítra je taky den..papa

tak mám vypranou první pračku….Konečně jsme mohly pokecat s Jaruš,jsme se míjely procedurama a nebyla sama-já taky né.…K té Jiřince..měla jsem jí na pokoji asi 3 dny..Nebudu popisovat,jak vypadala..prostě samá modřina,jak padala.Ruku strašnou…Jednou měla návštěvu,svět je malý..jsme probrali různé věci,,Jsme se poznali zkrz hudbu s manželem dcery..Bylo fajn..Bylo vidět,že má pěkné vztahy,volali jí i vnuci,byl za ní i syn s manželkou..Jednu dceru měla v Americe..Jednou jsem přišla z oběda,a měla jsem na pokoji úplně jinou paní nastěhovanou..Nic mi neřekli předem..a pak,že ona je ležák a ta nová si dojde na záchod..No,dopadlo to,že jeden den,pak ulehla s úporným kašlem…Tak jsem našla Jiřinku vedle na pokoji..šťastná,že jsem jí našla,chodila jsem za ní každé ráno pozdravit a večer,dát jí dobrou noc,pohladit jí..Když jsem šla ven po o,zašla jsem ji pozlobit,že ať se obleče,že na ní čekám dole..smála se těma 2 zubama nahoře…Mávala “ahoj”.když jsem šla kolem pokoje a byly otevřené dveře..vždycky rozzářené oči..Až jednou večer-už měla kyslíkovou masku,ale snažila se mi něco říct Ruku měla jak papuč oteklou,černou…Ráno byla ruka lepší,ale ona spala..s kyslíkem..Večer taky,nechtěla jsem jí budit,sípalo jí to už,vypadala špatně.A ráno jsem jí šla dát pozdravení a postel byla pryč….Den předem tam měla celou rodinu,i dcera z Ameriky se pořijela rozloučit…A jak přijela dcera a syn pro papíry,jsem jim kondolovala a oni mi děkovali,že jsem byla v posledních dnech mamince sluníčkem..že jim to vykládala,že tam chodím…Potěšilo mě to..Další paní-tu poslední, jsem si taky oblíbila,i když měla mírnou demenci..já jsem zvyklá takovým lidem pomáhat,když třeba potřebují něco podat,dolít čaj..apod..nebudu popisovat,jak jsem ji měla nechat být,že je to práce sester..neumím to.,být lhostejná….Spočítala jsem to-možná jsem to tu psala,že jsem poznala 18 spolubydlících(i s neurochirurgií) za ty 2 měsíce a 10 dní..s každou jsem se domluvila..Za Zuzkou(s tou trubičkou v krku) zajedu do Přáslavic,jak budu mít cestu do Olmika k doktorovi…Ohledně hudby a všeho(otevřeného okna)jsme si rozuměly ve všem…

Coudas:

Smutné a zároveň krásné… 🌞

děkuji..když vidím,jak jsou sestry někdy -nevím,jak to napsat..studené…bez jakékoli emoce-lhostejné,křičí-zbytečně….nechci se takové péče dožít..

eva:

navíc za takové peníze..😲

nevím kolik berou,ale každopádně jim nezávidím tu jejich práci,ale ty následky na psychice těch starých lidí jsou nedozírné..paní mluvila pořád o smrti,že už tady nechce být…Když jsem jí na rozloučenou objala a dala pusu na tvář,jak jsem odcházela,rozplakala se…Mají mezi sebou taky problémy…některá nechce brát záskoky,jiná je tam imrvére,doma má malé děti..Jsem vnímavá,nepletla jsem se do nich,ale mám uši..bylo období,kdy byly naštvané všechny..od středy se začla vyměňovat okna,tak se šibovalo s postelema na 2 dny jinam,,chlapi byli v jídelně..ta uřvaná se zklidnila,až jsem vykřikla v 9 večer,když “klepla” a následně řachla o kliku-a já už spala..já vykřikla,"ježíš,jsem se lekla",bušilo mi srdce ještě 5 minut..Ve dne křičela na každém pokoji,jakoby jsme byly hluché…chápu,někde jsou..je tam hodně 90+..chodila jsem s nima šlapat na takových šlapadlech,jak se sedí a šlape pedálama jak na kole-si to chci koupit domů..Rotoped se mi sem nevleze..A to jsem je vždycky motivovala.."kam pojedem"?do Uničova..tak jsme jely..přidala se další,a že kde jsme..říkám"teprve v Sukolomi"…jedem,jedem..jsme se i zasmály..Ta paní měla 94,usměvavá,vydržela víc,jak já…pak dodila po chodbě(chodba měla 50 metrů-byly tam značky..)s chodítkem..Kdyby nebyly ty sestry tak zaujaté,že té paní na pokoji pomáhám,tak jsem s ní mohla i cvičit na posteli..ukázaly jí,co má dělat,a šly…tak jsem využila(si říkám poslední den)..a cvicila jsem naproti ní..houpaly jsme nohama-natahovaly,ruce,hlavu za rukama..Ona ochotně cvičila se mnou…Já nechci pomlouvat sestry,vím,že se nezastaví..ale ty lidi nebudou cvičit sami..mohly mě využít..já jsem tam byla fakt jako vyjímka-se mnou práci neměly vůbec....jsem brzo si dělala všechno sama(jsem psala)..než bych se dívala,jak se jim nechce..Nesměla jsem,ale zvládla jsem to…I pro vodu na pití..mají tam ten svůj vrt s kojeneckou vodou..ledovou,jsem si odpouštěla…Tak mám vypráno..byla jsem před polednem chvíli venku u sousedky…čučím na Las Vegas..🤗zpětně..mám Magentu.

Bobi já s mojí my klienty hrají vždy tu jejich hru vlastně to co ty jsi si snímá vykládala a hlavně je v tom nechám a bavím se s nimi jak oni chcou. Tak jsem snímá chodila na procházku a oni popisovaly co vidí jak se cítí a já snímá drbala. Bylo to velice mile. Milují naše babičky a dědečky. 

Práce sestřičky je řehole.. .. tedy obzvlášť na odděleních, kde jsou ti pacienti imobilní.

Já bych to dlouhodobě nedokázala, nevydržela bych to psychicky.

A co si budem… i pacienti jsou jenom lidi a klidně si na personál otevřou hubu a nebo prostě jsou to chroničtí prudiči…

Na druhou stranu, jak už bylo psáno výše, to nepříjemné  chování personálu se pak podepisuje na psychice těch pacientů.

Když si vzpomenu na dobu v porodnici s mým synem, tak mi dodnes vstávají vlasy na hlavě hrůzou.

S čistím svědomím můžu napsat, že takových dost je pracujících ho..do co si do huby nevidí. Na jednu stranu když vědí, že je vidíte a slyšíte tak “ ňuňu muňu” a jakmile si nevšimnou tak katastrofa, ale taky znám klienty co jsou fakt ho..da, ale mě mají rádi já po nich nic nechci já jim ještě přinesu a hlavně si snímá povídám😉. Já zastávám teorii, že “ taky jednou budu stará a nemocná a bůh ví jak se budu chovat já a jak na tom budu” Tak, že pochopím i ty nemocné, že to nemají jednoduché. Hlavně je  personálu fakt málo , jsou hodně přetěžováni, špatně placení a mají velkou zodpovědnost.

Bobčo, jsem moc ráda, že už jste už v pořádku a doma. Krásné jaro! 🍀🍀🍀🍀😊

Práce sestřičky je řehole.

A proto byly nejlepšími ošetřovatelkami jeptišky. Ty to braly jako službu Bohu. A měly svou víru.

Ale já měla na sestřičky vždycky štěstí. A že jsem vystřídala i nemocnice v různých městech. Ale pravda, že byly povětšinou ještě mladé a tudíž “neopotřebované”.

No já vesměs zkušenosti taky dobré… a mamka si třeba na chirurgii sestřičky moc chválila, ale když ležela na LDN kvůli rehabilitaci, tak tam teda jednu fakt nemusela……ale kdyź jsem na tý porodnici to byl tenkrát fakt děs. 

Já jsem teda typ člověka, co sestry uplácí… když mamka ležela v nemocnici, tak jsem hned dotáhla tašku… kafíčka, čajíčky, čokoládučky… pak průběžně nějakej chlebíček, dortíček… v tomhle ohledu nenechávám nic náhodě.