Tak tož já jsem energetická až hanba, zdráhám se to připsat druhému týdnu užívání toho Vigantolu (Déčko). Moč dobrá, pohlaví dobré, odteď už nedávám až do října pauzu v antikoncepci (šetřím vajíčka na vánoce!). Sem tam když se orosím a pak mě ofoukne, tak cítím teda lehce močení, ale budu tak nějak doufat, že je to fakt ten odcházející písek a nikoli nějaký vleklý ohavný zánět. No samozřejmě se orosím denně, protože v práci mám 20 stupňů (sedím u kompu) a venku je 30, v autě potom 50. Takže vylezu navlečená do punčocháčů, zimního svetru, dlouhého rukávu a kozaček s kožíškem a než dojdu k autu, je toho půlka dole, pak sednu do auta, pokusím se ze sebe servat ještě i obočí, a než auto nastartuje, jsem zlitá jak ze sprchy. U koní se pak zvedám z mokrého fleku na sedadle a běžím makat, šmrdolit se kolem dětí, poníků, překážek, kytek, slepic, dneska půl hodiny s hráběmi, a tak… no záda holá nemám, ale to je úplně jedno. Stejně pak večer prostě cítím, že to nebylo ono. Jako nemám klimatizaci, ale efekt je úplně stejný. No však si ráno v práci topím….
O víkendu jsme byli na závodech a protože jsme měli tři starty nahlášené těsně po sobě a dítě s vodičem bylo prostřední a ty, co by mu mohly dělat vodiče, byly právě ty dva starty okolo, tak jsem dělala vodiče já. Takže krom toho, že jsem v každé soutěži jela na nejvyšším koni na světě (aspoň při posledním šplhání do sedla toho dne to teda nejvyšší kůň byl!), jsem ještě běhala na kolbiště s černým (nevodila jsem ho, naštěstí na tom jela zkušenější holčička) a pak jsem ještě běhala na kolbiště s plnokrevníkem (nevodila jsem ho, na tom se se mnou střídala druhá trochu méně zkušená holčička), no a pak jsem teda ještě dělala toho vodiče, a protože minidítě se rádo sveze a poník si do cíle zatáhnul (westernovky), tak jsem se vždycky chytla hřívy a letěla jsem s poníkem cvalem. Poté, co jsem se rozhodla své plíce již více nehledat a do cíle se nechat vláčet oním poníkem v mrákotách, mi nedostatek kyslíku, soudnosti a těsnosti svěračů přestaly vadit…
Po druhé soutěži už nikdo netleskal dítěti, ale všichni ve stoje tleskali mně. Večer dole tři kila.
Už jsou zase zpátky.
(plnokrevník má takových nějakých metr šedesát pět, a já chtěla na ježdění menšího koně, na kterého nebudu muset šplhat…tak mám černého, který má… prosím virbl… nějakých metr šedesát čtyři… to fakt nemuselo být)