Včerejší poznatek o dělených M. Je to perfektní, plásty spojily. Ne trubčinou, ale jakýmisi přechodovými buňkami. Hlavně ale M se vůbec ani nepatrně nevyboulily. Opět mi můj teoretický kalkul vyšel. Kdo má zájem podívejte se na fotky v příspěvku, na který reaguji - vkládal je JirkaP.
Velmi se též osvědčily souše s odřezanými spodky, kam přišel pruh M. Postavily, zakladly. Další dílek skládačky vyšel dokonale podle předpokladu.
Asi 20 letošních drápáků, souší se zkaženým pylem nebo oplesnivělými spodky, dolní třetina až ¾ odrásané, dopadly tak, že je nejde rozpoznat. Bohužel mě nenapadlo si je označit. A tak drásání vřele doporučuji, strojek a postup jak na to jsem tu přes JirkuP zveřejnil. Je to velká úspora jak mezistěny, tak hlavně práce, přířezu a také práce včel. Navíc jde často o záchranu zásob z horní části rámků. Toto má velký potenciál. Doporučuji hlavně těm, kdo nemají dost mladých pěkných souší.
----------------------------
Kdysi, těsně po Sametovce jsme s Petrem viděli u jednoho pána v Pyšelích samo-domo stojek dělaný za komančů na rotační odvíčkování. Princip je ze Včelařství, kde byly výkresy a spočívá v horizontální hřídeli, pracovní šíře asi 450 mm. Na hřídeli byly ve dvou řadách s roztečí 20 mm proti sobě, ovšem cik cak -protilehlá řada byla o 10 mm mimo (a tudíž rozteč při rotaci 10 mm) závlačky na dvou článcích řetízku používaného dříve u splachovadel. Mělo to 2.800 otáček, krajně nebezpečná věc, průměr pomyslného “válce” asi 100 mm a tudíž obvodová rychlost konců závlaček délky 20 mm vražedná. Samosebou jakousi “kapotu” aby víčka s medem nelétala do prostoru, ale vše padalo do zásobníku. Neosvědčilo se, víčková drť se prý nedala oddělit od medu, vznikla jakási pěna. Ale bohužel i to, co se dostalo do medu při vytáčení takto odvíčkovaných plástů, také nešlo snadno cedit a tak strojek pán používal na drásání suchých souší pro roje a místo přidávání mezistěn.
Před třemi lety jsem oslovil pozůstalé a koupil tu věc, už to nepoužívali ani na “drásání”. Když jsem to prvně pustil šel z toho takový strach, že jsem to ani nezkusil, chtěl jsem to jen na drásání, odvíčkování mám vyřešené. Podle mě se letící závlačky vyrovnaly zubům cirkulárky a tak tohle jen tak držet v ruce je idiocie a věc leží a čeká na kovošrot. Nebo nápad jak využít hřídel s domečky na něco jiného.
Protože se ale nehodlám smířit s opuštěním myšlenky, vymyslel jsem rotační ocelový kartáč. Ten běží pomaleji, i když díky průměru je obvodová rychlost konců drátků značná, přece jen to není nebezpečné a když si sáhnu (jde si dát pozor, ale už mi to štrejchlo o prst), pohltí to bez úhony hadrová odolná polyuretanová rukavice. Po více než 30 letech se mi podařilo uskutečnit dávnou ideu, nápad jak ušetřit výše zmíněné.
Ale tak geniální já nejsem. Inspiroval mě pneuservis, kde měli ve svěráku natrvalo jakousi rozbrusku pro nejmenší kotouč 115. Jenže v ní měli místo kotouče upnutý plochý rotační drátěný kartáč (nebo je to jiná mašinka) průměru asi 50-60 mm a šířky asi 8-10 mm a cosi na tom čistili. A nápad byl na světě.