je to individuální - někdo reaguje na každé plemeno, někdo jen na určitý druh srsti. Asi se vyplatí zkusit si vybrané plemeno delší dobu pochovat, pomazlit, nechat se oslintat… a uvidíte, jak a jestli vůbec zareagujete.
Příspěvky uživatele
Xerxova
já mám ráda déšť i mlhu a voda ve vlasech ani za krkem mi vlastně nevadí… A tak jsem teď ráno venčila (od půlnoci napadlo už 14 mm) v tričku (je léto 😉) a sandálech. Teda měla jsem i kalhoty (pod kolena). Psík se tvářil, že pro pár kapek (no pršelo dost) se první procházka zkracovat nebude, ale teď doma se nechal vysloveně požitkářsky vydrbat ručníkem. A voda padá a padá…
a pak kousek toho lesa za humny - okolí Javorového vrchu. Kruštíky odkvetly, v lese v posledních letech vybudovaly spoustu vodních malých ploch, je tam hezky…
sobotní souhrn venčení - nejprve opět nějaké ty lítací pysky a uši… aneb Yoda v akci
něco jiného je polohování (a tedy prohřívání) pacienta a něco jiného mít psa jako pozitivní prvek, který má přinést úlevu psychickou či má funkci rehabilitační (česání, hlazení, podávání pamlsků…)
znala jsem jen jednu bulinu (klasicky velkou, s PP). Vyrůstala s dospělou kočkou, přesto ji na necelém roce zabila (doma, v kuchyni). S naší fenkou (s Betou) se snesla jen jako úplně maličká - a to Beta byla k fenám nekonfliktní. Odešla hodně brzy na selhání ledvin - jedno ze zdravotních prokletí bulíků. Už si další nepořídili…
takto to nejde určitě napsat. Ano - jsou tam i psi přítelští a milí… ale rozhodně to není pravidlo. Často jsou tam psi problémoví a jejich problémy se nemusí projevit na první pohled…
Pes rozhodně za domov neděkuje - to mu dáváte lidské vlastnosti. Ano - pokud se tam bude cítit dobře a bude naladěn s páníky na stejnou vlnu - může vše být úplně krásné a pohodové. Nemusí
dvakrát jsme byli v Dánsku (se psy i malými dětmi úžasná dovolená - krásná příroda a nikde nikdo a žádný hic) a dvakrát jsme tam potkávali dovolenkující se smečky loveckých psů - na požádání ubytovávali právě i vícečetné smečky - neb Dánové jsou velmi psomilní a prostředí u malých domků v dunách je vyhovující a nikdo nikomu na kilometrech volných pláží nepřekážel.
my tam byli jednou ještě s Betkou a podruhé s Nightem
tak jistě mít smlouvu - a v ní i uvedené, jak se bude řešit vrácení peněz, pokud se štěňata nenarodí, případně se jich narodí málo.
Nevím, přijde mi normální “zapsat se do pořadníku” - ale zálohu bych platila až po narození štěňat…
zvyknout si musí oba - nic nevyřeší králík v kleci - musíte už od počátku učit oba bezproblémové soužití. Tudíž štěně nesmí honit králíka a králík nesmí být drsoň na štěně. Chce to nejlépe dva lidi - jeden hlídá psa, druhý králíka. Štěně belgičana bude dobrá šelma… o něj bych se nebála. Takže pro jistotu vodítko - a snažit se o klidové činnosti (při pobíhání to půjde hůř). Klidně kousek mrkve králík, kousek mrkve štěně… zkoušet kontakt opakovaně, často, nenechat je bez dozoru.
edit - jasně že králík v kleci něco vyřeší - nebude sežrán - ale předpokládám, že mu volný výběh nechcete sebrat. Takže cvičit a cvičit a cvičit - a pokud to nepůjde, tak holt střídat pobyt na volno a nebo každý svoji místnost…
a není pozdě na páření?? Vždycky jsem si myslela, že užovky se páří na jaře… a máme polovinu léta
Vahine:Je to hezký, ale bála bych se, aby si to pak jinde nespletla s nějakou jinou rostlinou či keřem s plody podobnými borůvkám, ovšem jedovatými…průšvih by byl hned!
Je krásná moc ta Vaše princezna 🙂
já myslím, že jim některé instinkty přetrvávají. Borůvky milovaly všechny dogy, vraní oko neláká ani jednu…
vždy pes jezdí s námi. I k moři. Nikdy jsem neměli žádnou potíž. Máte výhodu, že minipsa případně vezmete do náruče, takže nemusíte řešit případné rozpálené chodníky či písek.
Neexperimentujte se stravou (vezměte mu to, na co je zvyklý), nezapomeňte na vyšší potřebu pití (přeci jen tam asi bude tepleji), nenechte ho pít z moře (kupodivu to některým psům chutná).
K tomu co napsala Bodlinka: Od roku 1995 jsme se psem v zahraničí skoro každý rok. A ´tuk, ťuk (raději to zaklepu) nikdy jsem neřešili žádný veterinární (ani jiný) problém. Po návratu to chce odčervit určitě na srdeční červivost, pokud jsou v oblasti komáři, tak používat raději repelent. V případě zdravotních problémů po návratu (včetně větší unavitelnosti) to chce na veterině hned nahlásit, že jste byli na Jihu… Opravdu se dají dovést i hodně blbé nemoci… naše veterinářka se taky chytá za hlavu, když ví, že zase jedeme na JIh… neb zkušenosti má ona pochopitelně jen ty špatné, které u ní skončí.
Yoda dneska potkal malou vlkošedku ovčandu. Dvouměsíční dračice na něj vyjížděla a štěkala tak, že jsem si říkala, že jim dá asi pěkně zabrat. Po dohodě jsem jim Yodu “půjčila” na kontakt, ale chudák nevěděl, co si s těmi mléčnými vyceněnými tesáčky má počít… Ale byl vzorný a něžný. Ale holka se neuklidnila. Prý na cvičáku po chvíli štěkat přestane a začne si i hrát - ale obr se jí nelíbil vůbec. Byla krásná
Luňák je v posledních letech běžně k vidění, jejich počet narůstá - z oblastí, kde se pohybuji byl nejprve na Českolipsku, ale nyní už je vidět i na Liberecku. Kde jsou časy, kdy jsem z nich byla nadšená v Británii, že je u nás nevidím…
jen nevím, proč se tak jasný drak jmenuje Karlova koruna 🙃
tak jednoho draka tam efe v lese má…
Arona, Xerxes, Beta, Night a Yoda - všem dogám jsme říkali stejně, jako měly v PP. A pochopitelně zazněly i různé úpravy… Možnost volby jména jsme měli dvakrát - Beta a Yoda jsou “naše”… zadané bylo jen počáteční písmenko
orionka:Já se zvědavě zeptám, kde jste měli auto ? Popsaná cesta je tedy štrapáce a odevšad ještě kus na Č.v.
Edit : Aby to nevypadalo, že pochybuju. To není nedůvěra, ale obdiv !
Edit 2 : A povzdech !
nepleteš si Černý vrch a Černou horu ?? Obě jsou to tisícovky… na jedné je Čertův kámen a na druhé Čertův odpočinek a tak se pletou často.
Parkovali jsme pod Bukovcem na Mořině - šli kus po Promenádní a kus po Jezdecké cestě, a pak jsme se vydali po stezníčku na Černý vrch. To nejsou trasy, které bych někomu radila - vždy říkám, že jsou jen pro ty, kteří znají hory jak své boty, prošli hory po cestách značených i neznačených za každého počasí - a mají je moc rádi. Psa tam mám vždy na vodítku, nelezu tam v době hnízdění tetřívků… Pak jsme klesli stezníkem do údolí Jizerky, přebrodili jí a vydali se do protistráně směr Pytlácké kameny. Na JIzerku jsme šli kus po značce (přes Jelení stráň), kus zase cestičkami neznačenými a do JIzerky došli po staré Celní cestě. Asi 17 kiláků, převýšení nic moc - ani 400 metrů to nebylo. Mokří jsme byli do pasu (chodníčky lemovala podzimní tráva úplně mokrá po nočním dešti), občas jsme zajeli nohou do podmáčených mechovišť až nad kotníky (to se pak brodí bez zbytečného sundávání bot, neb vlhkost v nich je stejně 1000%)
Psík spokojen, i svačinu jsem mu nesla, aby nestrádal…
ještě doplním, že na parkovišti jsme byli v 7 hodin ráno a před půl dvanáctou už jeli domů. Překvapilo mě, že ani na Pytláckých kamenech nikdo nebyl (a to už byl čas normální…) Střídali jsme se při výstupu na vrchol, dávali tam svačinu a nikde nikdo… až dole u Jelení stráně byli turisti… Zato na Jizerce masakr cyklisto turistický, ale to už byl Yoda zcela vzorný…
koupit “reklamní” polštářek někde ve výprodeji a nebo měkkého velkého plyšáka v sekáči…