Příspěvky uživatele

Prosím foto i v novém. Líbil se mi ten růžový, s dlouhými nohavicemi.

Tak babi by možná jásala nad pomerianem (nejmenší špic), ne? Já třeba jo, je roztomilý, ale ty chlupy 🙄

Co si pamatuji, měla paní něco obrovského, jaké to bylo plemeno, netuším, dnes říká: měla jsem pastevce. Nepamatuji si, že bych ji potkávala s takovým psem chodit, takže nevím, jestli byla tady v bytě nebo někde na chalupě/RD. Pamatuji si až, jak paní sedí na lavičce, u ní leží/spí ta obrovská fena (asi už byla stará, možná nemocná) a paní každého pejskaře odhání, že fena je zlá. Takže moje zážitky jsou, že jsme ji všichni obcházeli obloukem. No a dnes by mi hodiny vyprávěla o své skvělé feně. Takže se vyhýbám, protože už jsem to vše párkrát slyšela a mám reálné vlastní vzpomínky.

Dětem je asi úplně putna, jakého psa by chtěly - prostě psa. Na tom není nic divného,

Já se vzhledem k tomu, co jsem psala předtím, snažím přesvědčit, že čivava je taky pes, který se dá vychovat k obrazu svému a nemusí to být protivná, uřvaná, kousavá potvůrka. Zatím jsem neviděla takovou, u které by se mi rozplesalo vzhledově srdce, že to je to, co si jako posledního psa pořídím. I když vím, že čivava třeba dělá obrany, záchranařinu nebo běhá canicross. Známá má čivavu s borderkama a tak čivava pase ovce.

Šereda - viz reakce pro Zrzavci (12:53). Pro mne šereda asi není žádný pes, každý je něčím impozantní, roztomilý nebo zvláštní.

Fousy - fousatý pes, knírač, york, fousek, JRT, PRT, možná BRT, grifon, opičí pinč…..rozježení s fousy pro mne jsou nejkrásnější psy 🥰

Boloňák - bišon, maltézák … nemají placaté čumáky, to jsou ty roztomilé kudrnaté kuličky. Jsou roztomilí, srst je dobrá, stříhá se k obrazu svému, ale pro mne mají takový “připitomnělý výraz". Znám jich mraky, nechtěla bych žádného. 

Placatky - taky bych si dobrovolně nepořídila, nemůžou dýchat. Mopsíci mají roztomilý výraz a asi jsou takoví měkcí v povaze, ale to dýchání…..Máme tady krásného pejska, když se rozvášnil a běhal kolem mne radostně na té flexině, tak moje pesa z něj byla celá vedle sebe a hrozně ji štval jak chrochtal a vrčela. Když viděla, že já se chci ňuňat, stála dostatečně daleko, aby na ni nedosáhl, a čekala, až mne to přejde. 

Vypadlé oko - to prý může vypadnout i shih-tzu, ti mají taky takové placatější čumáky, ale příjemnou nelínající, hezky barevnou srst, všude jich jsou mraky. S mašličkou hezký pejsek, ostříhaný nic moc.

Zdroj: Praha a přilehlé okolí 

Reagovala jsem na Vaše tak bych fakt sáhla do útulku klidně pro menší nejškaredější stvoření, které nikdo nechce. Jsem pražák, nejškaredější stvoření = česky šereda 🤣 Pak byla zmínka v příspěvku o tom jorkmutovi v útulku, tak jsem na to reagovala.

Akorát u toho druhého jsou fakt děsivé ty jeho oči

Bych řekla, že oči jsou modré a takhle vypadají jen díky blesku. Mně se třeba celomodré oči líbí, ale žádné plemeno, o které bych stála, nemá modré oči v genech. 

Lapinkoira, patří mezi špice, 20-22 kg, 42-50 cm, je malý pes? 🤣

Přesně tak, malý pes=žádný pes, to má asi ta paní na sídlišti, co měla nějakého pastevce. A ve své podstatě je mi jí líto. Posedává na lavičce a vzpomíná na obříka. Kdyby měla malého může korzovat s dalšími důchodkyněmi s malými pejsky a mít nové zážitky a podněty. 

Ale to nebyl žádný šereda, to byl nějaký jorkmut, ne?

Všichni velcí, jenom NO stojící uši, sportovní figury (až na NO), většinu kluci. Nějaký vzorec tam bude a možná bude hrát roli příběh 🙂

Až přijde správný čas, určitě na toho správného narazíte. Jestli tu budeme tou dobou ještě drbat, určitě všichni pomůžeme s hledáním, když budeme vědět, co tak asi hledat.

EDIT: teprve pak jsem si přečetla následující příspěvek. Zatím to fakt nemáte úplně ujasněné. Takže z toho nakonec možná budou 2 kousky najednou, velký a malý.   

Možná jsem povrchní, ale vybírala jsem podle vzhledu, protože mne zaujal pes a pak jsem zjišťovala, jestli by povaha vyhovovala. To bylo devadesátky. Dnes už vím, jaká povaha mi sedí. V těch 90tách mne např. zaujali různí bullové, byla jsem unešená, nejvíc z SBT, ale z popisů povah jsem měla strach, že se mi nepovede štěně vychovat a následujících 12-15 let budeme nešťastní všichni, včetně toho psa. Tenkrát běžný člověk nezvažovat o tom, že si pořídí psa a za půl roku/rok ho pošle světem. Dnes vím, že bych ho asi vychovala, ale už není mezi mými vyvolenými.

Já své preference mám a roli hraje i velikost a váha. Dřív jsem o tom nepřemýšlela, ale dneska potřebuji psa, kterého bez problémů dokáži vzít do náručí a dát do vany nebo ho někam odnést. Nejmladší má +/- 8 kg a má stejný problém s drápy jako Mates. Před pár lety to vet řešil tak, že drápek strhnul a pesa třeba 2 dny nechtěla moc chodit. Takže jsem ji nosila v náručí, sama jsem procházela náročnou léčbou a rekonstruovali nám výtah, takže to bylo složitější. A to jsem byla “vděčná”, že má jen 8 kg. Kdyby měla třeba 15 nebo 20 kg byly jsme v řiti obě. Byl rok 2019, takže koupit kočárek nebo vozík nebyla taková sranda. Kočárek nemám stále, ale dumám nad ním právě pro podobné příležitosti. Budu starší, záda budou bolet víc, sil bude ubývat, takže zvažuji, jestli další pes by měl být menší (ale zatím nemám vybraného, který by odpovídal mým preferencím) nebo ten pořídit ten kočárek, už se s nimi běžně chodí, takže není problém si vybrat a koupit. Ale kočárek mi s vanou nebo zvednutím psa na stůl na veterině asi nepomůže.

Jsme různí, nejsme kloni. Ale jako nemít žádnou preferenci mi přijde divné, chápu to u dětí - chci pejska. Je to každého věc, ale můj mozek to prostě nepobírá 🙂  

Znám pár, kteří měli velké psy a tvrdili, že až….(v důchodu, po Bele, na chalupě na vsi, v novém domě, bla bla) si pořídí malého psa nebo někteří říkali, že si k “poslednímu” velkému pořídí malého z útulku (v důchodu, do nového domu, po odstěhování na chalupu, bla bla). Nikdo z nich to neudělal, buď měli/mají zase velkého psa nebo už si nepořídili žádného, ani malého. Jedna měla kdysi na sídlišti nějakého pastevce, nyní je to paní ve věku, nemá žádného psa a posledních třeba 10 let sedí na lavičce a každého pejskaře zastaví a vykládá o svém pastevci. Na otázku, proč nemá psa, řekne, že už by toho pastevce nezvládla, a na otázku proč si nepořídí něco malého, odpoví s úšklebkem, že malý pes není pes. 

Mám to stejně. Taky už nechci dobrý skutek. Mám ho za sebou, ultra wořešice z útulku. Měli jsme ji od 3 měsíců a neměla ráda lidi, děti (ani mého vnuka), psy. Měla ráda jen nás dospělé a naše starší pesy než byla ona (s mladšími měla trošku problém). No a nakonec měla dost nemocí. Poslala bych zaplatit veterinu vždy někoho, kdo hlásá jak jsou ti wořeši, kříženci a bez PP, na rozdíl od těch přešlechtěných s PP, zdraví.

Přesně tak. A já teda potřebuji, aby se mi můj pes líbil a s radostí na něm spočinulo oko i u 12 tiletého seniora. 

za psa, u kterého je mi do značné míry jedno, jak bude vypadat a co bude zač

Už jsme to tu jednu řešily/i (nepamatuji si, jestli řešil i Lupus, jediný chlap, o kterém tu vím). Vám je vážně úplně jedno, jak ten Váš budoucí pes bude vypadat?  Žádné preference? Přece je rozdíl mezi mopsem a třeba NO a to snad naprosto ve všem.

Wauuu, nový obleček :-)

Ti to “udělali dobře”. Psy odebrali a rovnou mají podepsané darovací smlouvy, tím pádem jim sice stát nepřispěje, ale můžou jít do adopcí rovnou. Bylo to připravené a provedené tiše, až bylo podepsáno a odebráno, dozvěděla se to veřejnost.

Já v nějakých zprávách slyšela, že čip bude povinně uvedený ve smlouvě. Když není smlouva, není informace o čipu. 

Většinou se množkám "uleví", KVS vyčistí nemovitosti a množitele to nic nestojí. Než dojde k nějakému rozsudku, pořídí si nová zvířata a množí nanovo. Po odsouzení, což je podmínka, nepřijde peněžitý trest. Možná přijde zákaz chovu, tak v živnosti pokračuje třeba manžel nebo sestra a jede se dál. Nebo se jim jenom uleví a užívají si vydělaných peněz a stát a různá zařízení se postará o ty psí trosky.

Musím nesouhlasit. Sleduji stránky různých depozit/útulků/spolků (prostě zařízení) a snažila jsem se vždy nejdřív komunikovat elektronicky nebo po telefonu (ten často neberou, chápu), abych se o psovi dozvěděla víc nebo info, jestli mám šanci. Odmítám posílat fotky bytu, dávat přesnou adresu, telefon a sdělovat, kdo kdy bude z domu/bytu a jak dlouho pryč. Když ani netuším, jestli mi na to někdo odpoví. A stejně tak nepojedu někam na blint třeba 250 nebo 300 km. Něco jiného, když mne zaujme pes v Trojském útulku nebo třeba na Mělníku, tam není problém dojet a jezdit se se psem seznamovat. Ale 300 km jen tak nepojedu. Nevím, jestli je to smůla moje, psa nebo útulku, ale nepojedu.