Počítá se s využitím elektromobilů a chytrého řízení nabíjení, je to ještě daleko samozřejmě, ale nestálých zdrojů přibývá, takže se to bude muset začít řešit v nějaké dlouhodobé koncepci, jinak budeme mít energetické potíže. Ty potíže nastanou ještě než se rozjedou další bloky jádra, protože nestálé zdroje elektřiny rostou jak houby po dešti. Takže ať chceme nebo nechceme, bude se to řešit a vyřeší se to a mnou nastíněné možnosti jsou jen některé, které bude lze využít 🙂
Já nemyslela barvu vajec, ale opeření 🙂 Barva vajec je mi fuk, vždy budu mít ráda nějaká bílá (bývala to spíš vzácnost), ale teď jsou v obchodech dostupné obě barvy, takže vlastně je to jedno.
Moravia kropenatá nebo isa sussex by udělaly parádu, to by mohlo být fajn 🙂 Tu barvu slepic jen kvůli tomu, abych rozlišila jednotlivé nákupy od sebe… Já vím, říkáte, že stará slepice se pozná podle struktury šupin na nohou, ale kdo ví, jestli na podzim nebudu zase přikupovat (skrz predátora třeba), tak ať mám nějaký přehled.
Teď mám ultrastarou hnědku a nějaké čtyřleté bílé a pak možná ještě starší bílé, které přežily z dřívějška, no ale bohužel to neumím určit, protože… Tak jsem si říkala, že bych teď v každém “vrhu” koupila jinou barvu, ať nad tím nemusím přemýšlet. Kroužkovat se mi nechce…
Jako já mlčím, já mám sama pro sebe minimálně dvě auta. Jenže vždycky s nimi jedu jen já sama. Na sídlišti o tom nesmí nikdo vědět, protože se na sídliště taky nevejdem, to by mě lidi ukřižovali. Jenže to je taky tím, že teď v rámci “humanizace” proběhlo vytyčení parkovacích míst na tom sídlišti, a čáry jsou velkorysé, vešla by se tam i avie, no a tak samozřejmě na každé straně sídliště ubylo třeba pět parkovacích míst, a to je pak těžké, že ano. Tam, kde jsme se dřív vešli čtyři šikovní řidiči vedle sebe, se teď vejdou s bídou tři auta, a to ještě na každém konci každé souvislé parkovací plochy je zvětšené a označené místo pro ZTP (ale byste nevěřili, co se najednou vyrojilo aut s kartičkou!!!) …
To jsem hlásila, že jsem se v pondělí vyškrábala na toho našeho chudáka černýho? Musím pořídit nějakou fotku zase, nejlépe pod jezdcem, i tam mu to sluší. Bojím se, že z něj někde sletím, takže jsem zvolila ultrabezpečnou trasu (jely se mnou dvě holčičky, jedna na B před námi a druhá na malém černém za námi, má co dělat velkej černej si zvykat, že za ním dupe kůň (a poník ještě doklusává a docválává, to je vůbec hrůza, určitě běží, protože ho pronásleduje nějaký tyranosaurus přinejmenším!)). Ultrabezpečná trasa je po louce prvních 50 metrů a pak cesta lesem do krpálu a pak cesta lesem dolů z krpálu, tak do krpálu jsem chuděru hnala klusem i se svou váhou, dokonce k vrcholu jsem ho přinutila i zacválat, malinkého, nahoře funěl jak lokomotiva, dělá kulové a taky jako kulové vypadá, neškodilo by pár kilo dolů (ani mně…). Z kopce jsme šli pomaličku a modlila jsem se, ať nezakopne (unavený z toho výstupu) a nesvalíme se (zrovna jsem chvíli zdravá, že ano…), nesvalili jsme se 🙂 Vzpomněla jsem si na nějaký článek od Švehlové, že s prací v prudkých kopcích bychom měli začínat postupně, a třeba klidně jen 100 metrů výstup a 50 metrů sestup, aby si tělo koně postupně zvykalo, že je to velký nárok na koordinaci a tak… No tak nahoru ty největší prďáky jsou tak dva kilometry a dolů je prďák, kdy má kůň zadek nad úrovní zadní rozsochy, kilometr. Toliko ke knižním poučkám o budování kondice. Chudák byl zpocený (no, ne že by byl pod pěnou zase…), funěl, ale dal to. Poslední úsek byl sice po loukách, ale asi byl rád, že šel, úplně poslední sestup po poslední louce jsem zvolila houbařskou pěšinou v lesíku podél louky, po které normálně chodíme, fakt jsem v poslední době nějaká bojavá… a ta houbařská pěšina byla fajn, to je křivolaké mezi stromy, tam se nerozběhne… 😀 Takže to bylo úspěšné, chudák byl rád, když jsme se dokohátali domů, ještě ho těsně před výběhem v lese šustěním děsila rodinná skupinka, která tam asi sbírala dřevo na táborák nebo klíšťata nebo tak něco… Tak já jsem jezdila dva dny za sebou!
Dá se uložit do gravitační baterie, tepelné baterie, výroby vodíku, atd. - nemusí se ukládat ve formě chemické vazby. Může to být velmi přátelské přírodě a se značně sníženou závislostí na vnějších zdrojích.
No proto mluvím o ukládání energie, aby se vyřešily všechny přetoky vč. těch větrných. A kdo bude odebírat větrnou v noci? Třeba ocelárny. Nabíječky elektromobilů. V zimě vytápění. V létě klimatizace. Chytré řízení spotřeby ve firmách, náročné věci pojedou na “levný proud”, třeba práce datových center. Ono pokud ten “levný proud” bude plošně k dispozici, tak uvidíte, jak se bude po nocích prát a sušit, ohřívat v bojlerech a pouštět elektrokotel. Třeba se přeorientuje průmysl.
Zatím je to ještě daleko, ale pokud budeme chtít významně využívat tyhle zdroje (a zdá se, že chceme), tak se budeme muset prostě přizpůsobit 🙂
Mno jo, Jano, ale to jde, když u toho koně jste denně nebo umíte zajistit, že mu tu dávku denně někdo dá…
Ukládání té energie se ale řeší. A hlavně pro ty fotopanely. Tam je problém, že když je extra slunečný den, je plná palba ze všech fotopanelů a zbytečně to přijde vniveč. U těch větrných to nebývá tak intenzivní, ta potřeba, protože za prvé nemají stejné podmínky (převládající větry, reliéf terénu), za druhé fouká i v noci a rozloží se ta produkce do celého dne, což je u foto nemožné.
Ukládat a z úložiště využít se dá rovnou stejnosměrný proud a střídač za foto elektrárnou může být úplně stejně jako už je. Třeba. Nebo se dá vyrobit vodík nebo odsolit mořská voda nebo čerpat voda do vodojemu…
Dobré řešení ale není zastavět republiku dálnicemi, řešení by se mělo hledat jinde. Podle mě. Sdílená doprava, zvýšení atraktivity mastné tyčky, železnice… Pokud máme problém, aby se vešla auta na silnice a za 10 let se nevejdou, co budou dělat ty vesnice, kde teda ta dálnice zatím nepovede?
Což jestli přežijí… u nás řešíme, jestli se u nich objeví nějaká včela. Zatím jsem potkala jen nějakého čmeláka, ale včely nula. Takže kvést může co chce, ale nic z toho nebude.
Já si na dětech jen cosi dokazuju a chladím svoje mindráky 😀 A pak to předvádím jako nějakou záslužnou činnost. Zdá se, že mi to prochází 😛
taková dálnice přináší výhodu po “ekologické” stránce
Zapomíná se na tu energii, která je potřeba na budování a údržbu té dálnice a obslužných zařízení (čerpací stanice…), a samozřejmě pořád bude potřeba souběžně udržovat i tu původní komunikaci obcemi. Dále se zapomíná na hodnotu ekosystémových služeb, kterou té oblasti odejmeme narušením vodních poměrů, biokoridorů, narušením mikroklimatu, fragmentací ekosystémů…
Ono je celkem jedno, zda ta komunikace bude kompletně na zelené louce a nebo bude využívat trasu nějaké staré silnice, protože těleso té staré silnice se stejně musí zrušit a vybudovat úplně jinými technologiemi těleso té dálnice. Menší silnice nemá správné parametry (úhly horizontů, poloměry zatáček, povrch, podklad…) a nemůže posloužit ani jako odstavný pruh.
Rozhodně zvedám palce fotovoltaickým elektrárnám, třeba ve formě svodidel a nejlépe ať jsou všechny odstavné pruhy a odhlučňovací stěny na dálnicích z fotopanelů. A taky střechy by se z toho daly dělat, tak nějak jako standardně. Jen teda ta drobnost, že když svítí slunce, jede to všechno najednou. A naopak když nesvítí slunce, celkem často místo toho fouká, kolikrát fouká i v noci… No stačí jen vyřešit, jak tu energii ukládat a je vyhráno 🙂
Já jsem v zimě zmrzlina a řeším to tak, že si vezmu větší helmu a pod ni narvu čepici. Čepice ovšem profoukne, takže si umím představit nějakou takovouhle čelenku ( https://www.tchibo.cz/products/129819529530/vetruvzdorna-celenka ), neprofukovací. Děti mi tu nosí takové ty kukly pod přilbami, to dobře sedí, když se to šikovně usadí pod helmou, tak to neleze do očí, neposouvá se to… Já kolem krku nosím veeliký šátek (jako “palestina”) a mám ho vymotaný kolem toho krku až k vlasům a pod bradou si ho vždycky připnu řemínkem od helmy, abych měla krytý krk úplně celý, kolikrát i kraj toho šátku strčím pod helmu vzadu, asi by se ten šátek dal nosit jako ta kukla nebo jak nosily dřív babky šátek kolem hlavy. Ale já potřebuji uši volné, max si přes ně v zimě stáhnu tu čepici (která profoukne), protože potřebuji slyšet, jezdím se slabšími jezdci, tak aby se mohli ozvat, a nebo si chci na koni povídat… Naštěstí uším vítr nevadí, jen zima…
15 kg na koně a den není hubnoucí dávka, pokud se nejedná o begana, vždyť je to záchova, jedenapůl procenta pro tunového koně (tunového ve zdravé kondici).
Pokud ti koně váží zdravé půl tuny a dostávali 15 kg na hlavu, tak nezhubli nic, v závislosti na kvalitě sena mohli snadno přibrat.
Povídám, že mám obavu, že těm poníkům (230 kg) dávám na noc kilo sena míchaného se slámou. Přes den dostanou jestli druhé kilo. Každý z nich teda nějaké i kdyby tři kila sena denně (musím si pořídit ten mincíř, ale prostě jestli jim večer nesu v těch sítích krabici mlíka, tak hodně). A ti syčáci teď na jaře přibírají (trochu, ale přece). Stačí jim holit ty vršky trávy, co vylézají z hlíny (to jsou gramy trávy denně), a že nemusejí topit.
No a šlank began, jak se to vezme, záleží na kvalitě sena, jestli ho k němu ostatní pustí a nebo jak je vůbec on žravý, třeba ho to prostě tolik nezajímá, hodně dělá, že má zpevněné břicho, protože má nějakou tu základní jezdeckou kondici. No a prostě už jen ta základní poučka, že víc svalové hmoty víc spaluje, kůň v nějaké svalové kondici bude hubnout vždycky snadněji, než kůň flákořící se po rovině, proto se taky snažím co můžu, aby poňoule aspoň jednou týdně dělaly, občas se zadaří, že se projdou dokonce dvakrát za týden, tak se musejí udržovat, chlapci.
Toho v Mlékosrbech (v Kosičkách) nekoupím…
Budou kuřice 17 týdnů za 245 káčé, to se opravdu vyplatí v dnešní době. Prozraďte mi milí spoludiskutující, ať to nemusím hledat. To jsou lehké nebo těžké typy:
BOWANS BROWN, DECALB WHITE, MORÁVIA, ISA SUSSEX
Tipuju, že decalb je lehký a isa je těžký, a co ty ostatní? Přemýšlím, že bych si místo bílých pořídila zase nějakou barvičku, ale celkem bych zase raději lehčí typ, jsou takové šikovnější 🙂
Já si snad natahám kolem nějaké ohrady to pletivo, aby pes nevytrysknul mimo, a pořídím chrta! To zní prostě jako ideál. Jen teda na vyjížďku se mnou nemůže… No vídám teď chrta nebo chrty, když je lidi berou na ty blešáky, a tak jako jo, je to “venku” (liberecký blešák je teda na parkovišti, takže studený asfalt, je to brzo ráno), ale ti psi vypadají značně nespokojeně. Jsou hodní, ale je jim asi zima (mají oblečky) a to množství lidí jim taky nedělá radost. Na blešák se dá vzít asi nějaký zvědavý špicíček, který se s každým zkamarádí, včechno očuch(r)á a bude relativně spokojený, no pro chrta zrovna mi to nepřijde top.
Tedy nejsem si jistá, jestli bych byla odvázaná, kdyby mi na omítku ještě po čůrku od psa někdo vylil litr vody, ale proti gustu… Lepší by bylo opravdu zakázat a plnit městskou kasu 🙂
No auto mám obch**é denně, protože parkuju u výběhu a každému, kdo jde se psem okolo, pes označkuje to nejfrekventovanější místo, no a protože to auto “voní”, tak se k němu sbíhají samozřejmě i psi na sídlišti, a už jsem viděla i psy před zaměstnáním, takže pohodička, mně se disky blejskají i když jsem včera projela bahnem 😀
Taky vám sem dám dětičky, jak si háží balon při jízdě na poníkách 🙂
Včera jsem cvičila na madlech a musím uznat, že dornovkářka je prostě třída! Udělala jsem holubičku na obou kolenou a dokonce jsem si na tom krpatém plnokrevníkovi, který vlní hřbetem jak lochneska na pouti, stoupla! Asi na dva kroky… ale to se taky počítá! Ve svym věku a kondici bych si podobné srandy už mohla odpustit… No ale pak jsem si zacválala pár kroků bez držení a zamachrovala jsem na holčičky 😛
Došla jsem k názoru, že bych mohla posílit svoje jezdecké schopnosti a když už tejrám tímhle děti a holčičky, mohla bych si na lonži i zaskákat bez držení, takže zařazuji do dlouhodobých plánů… (nejdřív ale musím naučit holčičky lonžovat, protože třímat lonž u běhání koníka dokola a pohlídat koně, aby šel na kavaletu, to je rozdíl…)
Dětičky si háží balon při jízdě na poníkách 🙂
Ha, vyzrála jsem na slepice!
Byla jsem o víkendu aktivní, zrotovali jsme s NÍM políčko a hned jsem tam nastrkala brambory (brzo brzičko, snad to přežijou…). Tady se prý sázívají na svatého Jiří, no nechtělo se mi čekat, sezona za dveřmi, pak už nestihnu ničehož. Eh, nezalila jsem ve foliovníku, musím zítra. Ale lezou mi ze země cibule i česneky (česneky jsem sázela tak před 14 dny?), taky mrkve a ředkvičky se snaží, ale jsou ranní mrazíky, takže tyhle drobotiny teď vyčkávají ve fázi plodových lístků na lepší podmínky 🙂 Dokonce i ten čtyři roky starý hrášek z načatého balení raší! To docela čučim (srnka bude mít radost).
A jak že jsem vyzrála na slepice?
Chodí mi na čerstvě poryté políčko hrabat, no samozřejmě mi ruší kruhy a vyhrabují brambory. Objevila jsem při úklidu starou síť, kterou mi dala kamarádka důchodka, když končila se slepicemi, ta síť je obří, natáhla jsem ji na půdu, než se utáhne a přestane slepice lákat 🙂 Vystačila na ¾ políčka a poslední čtvrtinku jsem natáhla síť z balíku sena, aspoň na něco je to dobré! Takže paráda, už nebudu muset běhat denně s hráběma rovnat hrůbky a vracet vykutálené brambory! Loni to ty slepice bavilo ještě když měly brambory 20cm klíčky, takže to byla opravdu paráda. Letos mají slépky útrum. Jestli pohrabou něco v mezerách mezi sítěmi, tak to holt přežiju.
Jižním příbuzným naklíčily uskladněné loňské brambory, a to tak, že řádně, dostala jsem půlku malé přepravky a zasázím to do hnoje. Snad nepřijdou prasata a nevyrýpou to. To by mi sklidila jistě i ta divoká rajčata, pokud teda nějaká budou. Tak to prubnu, do hnoje dám i zbytek těch sadbových brambor, a to by bylo, abych na podzim nerozdávala metráky! 😀
Ve foliáči mám kromě salátů odložené i květináče se zasazenými maceškami, převislými muškáty a petuniemi. Tak už je po převislých muškátech, možná dneska zachráním dva poslední, co se tam o víkendu třepetaly ještě tak nějak při životě, ostatní uvadly, nevím proč, zálivka ostatním kytkám zjevně stačí… třeba zmrzly, nevím. Nevadí, dám místo nich druhou barvu macešek… A květináče hodím ven někam, kde se mi budou lépe zalívat, foliáč je od zdroje vody daleko… v létě pak vyřeším hadicí a čerpadlem, ale se mi zatím nechce.
Předevčírem jsem natáhla ohradu - lanko plnokrevníkovi na kousek zeleného plácku za výběhem, kde je šťavnatá jarní tráva, včera plnokrevník poctivě makal (byl na lonži a cvičili jsme na něm - jsem si po letech zacválala na lonži na madlech, je to super! musím častěji!), tak dneska za odměnu půjde po večeři na ten zelený plácek a ať pukne 🙂
Potřebuji se dovolat kováři, nějak se mi to nedaří. Všichni ostatní zavolají zpátky, když jim člověk volá, ale tenhle kovář ne, tak musím uhánět…
Však ty dálnice taky - ty silnice už stojí, třeba ta dálnice Českým rájem má odvést dopravu z vesnic na silnici 31 nebo 35, teď nevím. Ale ta silnice funguje a normálně se po ní jezdí. Je to pro ty lidi, co bydlí v těch vesnicích, a pro ty řidiče, JENOM nepohodlné.
Větrníky jsou náhrada něčeho, co by bylo taky jen nepohodlné.