Jako s těmi rukavicemi… někdy mi přijde, že si tím tak trochu šoupu s rakví… když mám v každý ruce vodítko se psem a strčim si ty ruce , co teda držej ty vodítka, do kapes… Ginuši vodítko ještě omotaný kolem ruky, tak si tak říkám, že kdyby nastala nějaká nečekaná krizovka a psi se rozběhli dopředu, tak ty ruce určitě nestihnu vyndat a padnu rovnou na hubu…
Jo a s čepicí mám taky veselou historku… resp. ani ne veselou a vlastně ani ne historku….
Asi před čtyřmi roky jsem si koupila kulicha s takovou tou chlupatou bambulí v černé barvě… já obecně v čepici vypadám jak debil, ale v tom kulichu o fous méně… mimo čepicovou sezónu se mi plete ten kulich furt pod ruce… ať sáhnu do skříně nebo do šuplete, tak první na co sáhnu je kulich…. no a přijdou mrazíky, já všechno prohrabu a kulich nikde… až do jara, kdy vykoukne sluníčko a hle… otevřu šuple a na vrchu kulich… za celý 4 roky, co ho mám jsem ho ještě ani jednou neměla na hlavě. Letos jsem myslela, že na něj vyzraju… přimotal se mi pod ruku na podzim, ale bylo ještě moc teplo na čepici, ale říkám si “ hele kulich, tak já tě dám sem ( už nevím kam, ale někam, abych ho v zimě bezpečně našla) a v zimě tě nebudu hledat”… no a překvapení… kulich zase zvládne zimu bez ztráty kytičky… jako fakt mám dojem, že si žije vlastním životem a pohybuje se po domě…
