Nám se venčí na pendrek. Už se zase nemůžeme zbavit u Jacka několik dní průjmu (enterozoo gel ani probiotika, nebo vařená dieta nezabírají)…sice mu není špatně, nezvrací, ani ho viditelně nebolí břicho, ale v pohodě taky není…zítra jdeme na veterinu udělat test na slinivku a říct si co dál…snad je to jen nějaká viroza.
už nemůžu editovat, tak ještě dodatek, ono betty jsou extrémně přešlechtěné a málo kdo dbá na genetiku. Obecně je u nás prý velmi málo chovatelů a hodně jich už skončilo. Je to dost sázka do loterie. Ten náš měl i predispozice k rozpadu ploutví a i kdyby se z toho nějak dostal, byla by prý velká pravděpodobnost, že by se mu ty neduhy neustále vracely. Byl i takový nedorostlý, bál se vlastního stínu (takže žádné čepýření do zrcátka), ale byla to milá rybka, rychle si na nás zvykl a pomalu se nechal krmit z ruky.
Konzultovala jsem to a chovatelem, prý ta ryba vypadala geneticky blbě od začátku, nejspíš kříženec crowntaila a ještě takové nedochůdče. Byl to 100% import.
Krevety by cokoliv semlelo dřív než bettu (a hodnoty jsem taky měřila, vše bylo ok). Ted počkám jestli seženu chovatele u nás nebo mi nějakej padne do oka v akvaristice.
Samci a samice betty (splenders) by neměli být pohromadě - rozhodně ne v malém akvárku. Napadají se i ve velikých zarostlých nádržích. Chovatelé je k sobě dávají pouze na vytření. I když je někdo spolu má a funguje to, je většinou jen otázka času, než se do sebe pustí (většinou to odnese závojnatý samec). Ono i ty samice se do sebe umí vzájemně pustit. Divočejší formy bett jsou mírnější (např. imbellis), ale hůře se shání.
Pořiďte alespoň 20l akvárium s topítkem - stojí to pár kaček. Já měla bettu v 37l zarostlém akvárku a říkám si, že je to tak tak aby si i zaplaval a mohl prozkoumávat. (Měla, bohužel mi začátkem září umřel na vodnatelnost). Kytky do akvárka vám kde kdo z okolí dá i zadarmo nebo za čokoládu, většinou jsou rádi, že si to někdo odveze a nemusí to vyhazovat.
Jojo, toto bude dost individuální.
Mame jednoho psa a dvě kočky a už tak mám pocit, že se občas nestíhám všem věnovat tak, jak by si zasloužili. Ale já mám kočky bytové a tam je rozhodně potřeba se jim věnovat více, než kočkám, které chodí ven a zabaví se samy. Navíc si ty dvě kočky spolu nehrají a spíš se ignorují, takže se musím věnovat každému zvlášť 😅. Kocour alespoň interaguje se psem, kočka všem dává najevo, ať si jí vůbec nevšímají.
Vy doma nemáte dveře? Když se kocour nedostane do místnosti s dítětem, nebude tam čůrat.
V dnešní době není potřeba ani volat. Já třeba špatně snaším telefonování s cizími lidmi, pokud to není pracovní. Pokud bych si mohla pizzu objednat jen tak, že tam zavolám tak si raději pizzu nedám…ale to je jedno 😀
Já třeba při hledání chovatele a budoucího štěnda používala buďto email, nebo socky - FB, instagram (jasně, někdo nemá). Na databázi kolií byly všude uvedené kontakty. Hovor jsem byla ochotná absolvovat až ve chvíli, kdy jsme si nějaké základy sdělili písemně. Nikdo neměl problém odpovědět na nějakou orientační cenu, za kterou většinou štěňátka prodává a mám pocit, že to těm lidem i víc vyhovovalo, odpověděli, až měli čas. Vlastně nikdo si semnou nechtěl primárně volat 😀…další dotazy se pak vyřešily až na osobní návštěvě.
To já vím, a dokonce jsem měla i snahu to vysvětlovat ostatním, ale bylo to docela marný…a vzdala jsem to. Občas snaha druhé strany byla, ale kolikrát to bylo ještě horší ve smyslu
“Jacku,….Jacku….Jackuuuuuu….ááááno…a sedni….sedníííííííí sedni jackuuuuuuuu, hoooodnej Jack” a odměnila ho ve chvíli kdy už stál a koukal jinam (vždycky trvá na tom, že mu za to musí dát něco dobrého).
takto vypadá prosím pěkně povel babičky 😀
My ne, ale skoro kdokoliv jiný ho neustále oslovuje a mluví na něj…v práci, na návštěvě u příbuzných, kamarádi, známí v parku, dosaďte si x možných lidí, co jen tak mluví na psa a o babičkách ani nemluvím. To je každou chvíli “Ty jsi hodnej pejsek, viď Jacku?”… 😀
Jen bych poznamenala, že bych rozhodně nenutila malé štěňátko sedat si,lehat si a vstávat nějak moc často nebo v delších intervalech kvůli kloubům.
My jako úúúúplně první učili reakci na jméno z čehož bylo ze začátku i přivolání (teď to máme pokažené, jelikož Jacka oslovuje každý jménem asi tisíckrát denně 😀 - takže je dobrý tip vybrat si oslovení pro reakci takové, které nebudete říkat celý den jen tak).
a jako druhou věc jsme učili “noustač” dotknutí se čumáčkem dlaně, kde jsme si zkoušeli nějaké základy tréninku, označení správného chování, odměna atd…
a pak všechno ostatní
a Edit: k tomu syrovému, Jack má právě problémy s překyseleným žaludkem když má syrové maso a žere hodně trávu a pak po ní zvrací, takže dostane sem tam nějakej odkrojek, ale jinak nedáváme. Proto bych raději vařila.
Tak jen pro informaci,
v pondělí jsme měli první hodinu agility kurzu, který nám trenérka kvůli slinivce přesunula z jara ted na podzim.
Jack byl sice zbrklý a bylo to pro něj těžké prostředí s dalšími dvěma psy, ale vypadal, že ho to baví a snažil se cvičit. Celkově byl v hale asi 40 minut. Naváděli jsme ho na pamlsek, do ničeho jsme ho netlačili. Ke konci už trochu štěkal, ale nic extra, že by nevnímal nebo tak. Oni tam pak před koncem začali chodit lidi na další hodinu, takže poštěkával na ně.
No a druhý den samozřejmě průjem, plynatost, zvracení. A dneska? Dneska jako by zase žádný problém neměl - pevný bobek, chuť k jídlu, prostě normální pes.
My jsme včera moc nevenčili, ale zato nám začal agility kurz pro začátečníky. Jack velmi mile překvapil. Na to, že jsme dlouho nikde nebyli a nic moc jsme netrénovali, tak byl celou dobu hodnej, další dva pejsci na kurzu byli taky přátelští, tak mi jednou zdrhl za kelpiákem, ale na zavolání přišel a zase cvičil. Snažil se, ale byl hodně zbrklý 😀…naštěstí se ničeho nebál, trenérka si myslela, že nebude chtít ani do tunelu ani na malinkou houpačku, to mu nevadilo, jen se o ni několikrát málem přerazil.
Všichni psíci tam jsou zhruba stejně staří, takže třeštiprdla 😀
Mám tu ještě na přítomné otázku. Když budu chtít Jackovi primárně vařit, je něco, co musím do jídla dodávat extra? Ve vařeném nebude mít kosti, tak asi nějaký vápník, nebo existuje nějaký “posyp” který doplní potřebné věci ?
Přiznám se, že se v tomto vůbec neorientuji.
Jack je na vařeném o dost víc energičtější a takový víc radostný, nevím jak to popsat, ale je tam vidět ten rozdíl.
Po syrovém žere trávu jak blázen a nadšení taky nic moc, po granulích se sice žádné špatné projevy nedějí, ale je takový…nechci říct nešťastný, to by bylo hodně silné slovo. Sní to, blbě mu není, ale je to takové “no tak já to teda sním, když mi nic jiného nezbývá”, ale když dostane třeba to vařené kuře s bramborovo-mrkvovou kaší, tak div nesní i tu misku a je strašně šťastnej.
Dneska jsem se těšila na procházku po práci, že vyzkoušíme Jackovu novou hračku, co včera přišla 😂…první hod a zdobí strom v parku 🫣. Jack vůbec nepochopil kam to spadlo a snažil se to hledat…chudák. Pak dostal jako odškodné procházku a hru s polobráchou.
Doma bylo taky super překvapení. Sice to nesouvisí s venčením, ale vystihuje to můj dnešní den. Už při příchodu mi bylo divné, že naše kočka není u dveří, ale nevěnovala jsem tomu zas až takovou pozornost…do doby než jsem začala po bytě nacházet hnědé fleky…na stole, na mé světlé podložce u počítače, V POSTELI,…tak milá Lyarra šla do sprchy a já se vrhla na úklid (to přesně v pátek po náročném pracovním týdnu člověk ocení)…
A jako třešnička všeho se mi podařilo zničit vlněný svetr ještě před prvním nošením, protože jsem s ním udělala skoro všechno špatně 🥲…přišlo nám jako dobrý nápad ho po vyprání (což se takž prý nesmí 😅) pověsit na ramínko. Nejen, že je o dvě čísla větší, ale ještě má krásná klaunská ramena vytvarovaná dle ramínka…tak ho budu nosit asi na venčení. Sice byl ve slevě ale i tak dost drahý. No moje blbost. První věc z vlny a možná taky poslední. To už jsem upřímně myslela, že se asi rozbrečím 😀.
My se o víkendu proháněli po loukách. První den i s polobráškou, v neděli původně sami, ale i bez domluvy jsme potkali polobrašuli cestou domů, tak jsme to zase otočili zpátky a nechala jsem je pohrát si. Pak se k nám přidalo i nějaké skoro 5ti měsíční štěňátko vyžlosaura. Samá noha a zuby 😀. Kluci byli ale jemní a vyžlí holka se vůbec neobála a docela je proháněla.
Jinak už začíná hezky podzim. Ráno zima, mlha a studený vzduch. Což mi nevadí, mám podzim moc ráda, když zrovna neprší.
Těch falešných článků o čemkoliv začíná být nějak moc. Za chvíli bude internet z 90% plný plevele.
Jinak já mám kocoura čipovaného už od chovatelky, čip evidují ale jen na veterině a nikam jsem ho nezadávala. Kočka čipovaná není. Příští rok bude mít 10 let a když jsem si ji brala, tak se to ještě nějak u koček neřešilo a dočipovat jsem ji nenechala. Oba jsou jen domácí a ven nechodí. U kočky jsem o tom chvíli uvažovala kvůli miskám na čip, aby jí kocour všechno nesežral, ale nakonec to nebylo nutné.
Kdybych měla kočky, co courají ven, očipovat bych je určitě nechala a stejně tak bych i do nějakého registru čipy zaregistrovala.
Říkám si to samé, ale ono hodně lidí o empatii ani nezakoplo.
Já teda jaké dítě u moře taky na všecko musela chmatat (na kraby ne, těch jsem se bála). Na zahradě jsem zase chytala do rukou neustále nějaký hmyz, nosila jsem domů i pavouky ve skleničkách…doma mi utekli nachytaní cvrčci, to maminku málem trefil šlak. V kurníku se mi povedlo chytit i živou myš do nastraženého květináče s klacíkem 😀. Pořád jsem domů tahala kde co. Přešlo mě to snad až někdy ve 12-13 letech. Ještě, že jsem se nenarodila třeba v Austrálii (ale tam se do dětí určitě sype od mala, že je chce venku všechno zabít 😀).
Ale nenapadlo by mě teda do zvířat ani stromů něco vyrývat ani na ně kreslit.
Ty jo, to by mě švihlo vstávat venčit v noci…u štěněte jsem to nějak zvládla, ale byla jsem první týden úplně nepoužitelná a unavená celý den…jsem zvyklá na svých 7h spánku v kuse….většinou i 8h 😀 …
Já teda musím Jacka cca v 10 večer, než jdeme spát vyhánět z pelíšku, že se jde ven vyčůrat a ráno v 6 to samé. O víkendu spí klidně i do 8-9:00, ale to chodíme venčit i kolem půlnoci, než jdeme spát.
My si včera po práci udělali procházku na okruhu, kde jsme podle socek byli přesně před rokem, tak jsem mu udělala i na stejném místě fotku 😁. Jen okruh jsme si prodloužili a vrátili jsme se až kolem 7 večer. Překvapilo mě, kolik je v lese cyklistů. Chvíli jsem ho měla na volno, ale pořád někdo jezdil tam a zpátky…asi z práce. A to nebyly ani žádné asfaltky, ale pěšinky v lese. Tak nakonec ťapal na vodítku, aby nás někdo neporazil.
No a 1.9. nás čeká agility kurz, tak jsem zvědavá jak nám to půjde. Dost záleží, co tam s náma bude za psa. Tak snad se nebude chovat jako bychom ho vytáhli ze sklepa…
Teď si někdo kousek od nás dovezl štěňátko z osady, cca půl roční. Ona se teda větších psů docela bojí, ale Jack se z ní může zbláznit. Jen jí vidí na protějším chodníku a nevnímá a začne kvílet. Uklidnit ho je docela oříšek. Jednou se očuchali, poskakovali trochu kolem sebe (pán ji pustil z vodítka) a od te doby blázinec, když je potkáme. S jinýmy psy toto vůbec nedělá. Myslela jsem, že tyhle amoky už máme za sebou 😂.
