Fikovnice:

No máte pravdu, že Chappi je snad ještě horší…a to je co říct!😄

Babička má taky pocit, že čím barevnější, tak tím zdravější… takže pro jejího pejska kupuju krmení taky já. 😀 Ona naštěstí uznává, že se v tom vyznám lépe.

Fikovnice:

Popravdě Vaše slova, že “Pedigree nejsou nejvhodnější na krmení” mi připadají poněkud jako eufemismus!😉😛

Já mám Pedigree zařazeno jako jeden z nejhorších shitů…😉

Já nechtěla být hned tak tvrdá. 😀 Když se na to někdo ptá, tak tím asi krmí, tak jsem si říkala, že budu jemnější. 😀 

Přijde mi, že když se napíše těmhle lidem, že to je odpad, tak se jen zaseknou a kupují to dál… nebo koupí Chappi, či jak se to píše. 

Ano pedigree opravdu už skrz složení nejsou nejvhodnější na krmení. 

https://www.psikrmivoradce.cz/psi-krmivo-recenze/pedigree-adult-s-hovezim-a-drubezim-masem/
https://www.psikrmivoradce.cz/psi-krmivo-recenze/pedigree-small-s-drubezim-masem-a-zeleninou/

Vím o téhle stránce třeba. 

Nechala bych preventivně kastrovat fenku ale až po pátém roce. Potom, co mi umřela fena na skrytý zánět dělohy. Druhou jsem stihla podchytit dříve a přežila, tak já už budu feny kastrovat v plné dospělosti preventivně ze zdravotních důvodů. Ale dříve jak v pěti ne. Aby měla šanci dospět. Plus u feny psi nepoznají, že není kastrovaná, co jsem se tak koukala na poznatky z etologie a ptala se lidí, kteří se na orientují. 
Změna povahy u fen nenastala. Naopak ožily, protože jak nemusely ve stáří hárat, tak se jim viditelně ulevilo. 
U fen jsou i nějaká rizika stejně jako u psů (inkontinence může být), ale za mě převažují pozitiva. 

Psa bych nekastrovala jen z důvodu, že u něj se to změní dost razantně, jak ho vnímají jiní psi a dost se u psů může měnit i povaha… prohlubovat problémy. Ale třeba na stáří taky zjistím, že ze zdravotních důvodů to bude lepší. 

JanaJanaJanaJana:

Jenže to chování u majitelek, které potkáváte a klidí psa kilometr daleko, není často dáno charakterem psa, ale charakterem psovoda. 

Ten BŠO může mít super povahu, ale pořídil si ho nýmand.

To je halt úděl moderních plemen.

Jediné, kde tenhle přístup chápu, je u silných reaktivních plemen (rotvajler, staff apod.)….u psů výše zmíněného typu jde na 90 % jen o neschopnost psa vychovat.

Co jsem poznala ty, co se klidí na km daleko, tak je to dáno reaktivitou psa. Viděla jsem choďáka, co vříská, když je pes poblíž a opravdu bych neřekla, že to je chyba majitel. To samé jsem viděla i u BŠO. 

U obou plemen se snadno dá vychytat reaktivec, když má člověk smůlu. Osobně bych do toho nešla, pokud chtějí vyrovnaného psa. Nebo hodně hledat a vybírat. Vybrat opravdu sebevědomé rodiče s dobrou povahou a modlit se. 
BŠO potkávám více vyrovnaných jedinců a ne tolik reaktivních jak těch choďáků. Šusta o tom prohodil pár slov o tom, že mu chodí hodně choďáků s reaktivitou a BŠO zase s bázlivostí, co jsem tam pochopila z toho, co říkal. Ale chodí mu tam samozřejmě i jiná plemena, ale bavíme se teď o těhle dvou. 

Dlouhosrstá kolie je za mě nejlepší volba do všech rodin, kde nejsou sportovci a chtějí normální psa k dětem, který nepotřebuje extra výchovu. 
Kolie se vídá k adopci fakt málo a řekla bych, že za to může i její povaha. Tak přizpůsobivého psa člověk jen tak nenajde. Vím, že pro mnohé je ten vzhled stopka, ale je to škoda.
Polovině lidí, co mají bully bych doporučila dlouhosrstku. 
Pro mě ta povaha dlouhosrstek není, mně se hrozně líbí ty teriéří rysy v mém minibulíkovi, ale já jsem masochista. 😀 

Anonymní:

V tomhle věku záleží, jak se chovatel věnuje socializaci. Zkušený chovatel, který se opravdu věnuje, naučí štěně na vodítko a obojek, seznámí ho s vnějším prostředím, auty. Dá mu třeba i nějaké základy práce s klikrem, aby byl pejsek vedený ke spolupráci s člověkem. 

Tak za mě možná i lepší, zvláště, když má chovatel doma i více hodných psů, kteří navíc štěně budou vzdělávat v psí komunikaci. 

ALE pokud štěně má být jen v ohrádce a pouze čekat na příjezd nového majitele, tak bych do toho nešla. 

To sem já, nevím proč mě to odhlásilo. ☹️ 

https://www.dogtrainer.cz/ Paní Pekařová funguje ve Studené Loučce, Olomouci a Brně. Chodím k ní a je velmi zkušená a umí poradit. Vede dokonce svůj útulek a má zkušenosti se vším od bullů přes pastevce po ovčácká plemena. Doporučil mi ji i pan Šusta. 🙂 

Má pozitivní přístup a líbí se mi, jak se psy pracuje. Dají se s ní domluvit individuální hodiny. 

Doron:

Tenhle byl s PP a exteriérově krásnej. Že by se dělaly genetický testy? Tak to by pak nebyla idiopatická agresivita, kdyby se vědělo, kterej chromozóm je ta to odpovědnej.., to by bylo dobrý..

No, a Váš je rozumnej kluk, že nevyhledává bulíky, asi ví, že dvě horký hlavy dohromady, to není dobrý 😊

https://www.genomia.cz/cz/test/aggression/ ale vidím to dostupné jen pro BO. Ale i tak je to pokrok. 🙂 
U PP jedinců jsem o tom moc neslyšela. Nějaká známá CHS? Vím, že se kdysi nějakž vrh snad prý řešil, ale nevím o koho šlo.

On je to šmudla. 🙂 Jsem hrozně ráda, že to není prvoplánovitý rváč, co si vyhlíží protivníky a naopak psa obejde, pokud se mu nezdá. 🙂

Jak říkám, tam kde bydlím sem zatím viděla větší problém se vším možným než s bullama. Ty má každý na vodítku, hodně z nich má i náhubek… 

To, nevím jestli umím, ale snažím se. 😀 
Jen je to takové, že se někdy cítím jednou nohou v kriminále, protože jsem pod drobnohledem. Byl dvouměsíční štěňátko a už jsem poslouchala, jaký je to vražedný zabiják, když se na člověka jen podíval. 😔

Jo, ono na tyhle problémy hodně trpí zlatí kokři, dokonce prý i BO (mají na to i genetické testy) a bulíci taky, ale většinou se to vyskytne u bez PP jedinců. 
Ale většinově, co vidím, tak jsou to spíše výchovné problémy v kombinaci s náročnou povahou, které vyústí ve stejný výsledek - pes je utracený. Ale viděla jsem to jen u bez PP jedinců. 

Ale bulíci mi zase přijde, že nemají takový problém s jinými psy jako jiná bull plemena. Lidé je chovají i ve smečkách a jako jde to (ale více samců se nedoporučuje). Třeba u pitbullů s ped(s rodokmenem) je to nemožné.
Jak říkám, ten můj rád jde za psy. Ale on teda na bully má podobný názor jako vy. Ideálně se jim vyhne. 😀 On si asi myslí, že je borderka, ty miluje spolu s labradory a jezevčíky nejvíce. 😀 Je zamilovaný do souseda erdela (a erdel je hotový z něj) a dalšího souseda jezevčíka a přitom to jsou oba samci. Taky miluje chrty. 😀 Ale svoje plemeno nepreferuje. 😀 Jo a kolie jsou taky bezva. Moc se mu líbí ta dlouhá srst. Kolie z něj opět nejsou moc odvařené. 😀 
Ale samozřejmě fenečky jsou super bez ohledu na plemeno. Fenečka je fenečka a on je velký milovník. 😀 

Tak zrovna problém s majetnickou agresí jakože mívají, ale to se dá podchytit managementem, když vím, že pes má problém, tak ho nebudu pouštět ke psu s klacíkem či žrádlem. Ale to vídám u psů celkem často, jen čím větší pes tím větší síla… Ten můj si taky svoje jídlo hlídá před jinými zvířaty, ale zase hezky komunikuje a když má něco druhý, tak mu to spíše jde hrozně nenápadně ukradnout (takže management a výchova, ví že nesmí). Přede mnou a lidmi si nic nehlídá, naopak mi strčí to co má do ruky, abych mu to při okusování přidržovala a když už to nechce, tak to jde zahrabat někam ke mně, abych mu to jako hlídala. I při procházce, když si něco najde, tak mi to strká do ruky, abych mu to nesla já (ale to má jako smůlu). 😀 

To rozražení obličeje… Bulíci jsou tanci. Proto je poměrně často rodiny s dětmi ve výsledku vrací chovateli. ALE pak je hromada rodin, co to umí managovat a naopak jim to skvěle klape, ale jako jo. Jsou schopní v radosti člověku zlomit nos. 

Jinak u bulíků je taky problém ten, že se do všeho vrhají po hlavě a uvědomí si až pozdě, že se dostali do situace, kde nechtějí být a neví, jak se z té situace dostat, a pak to můžou řešit agresí (z pohledu člověka nevypočítatelně, protože se ten pejsek šel přece mazlit) a je potřeba to řešit a učit psa a vést ho, aby byl opatrnější, nevrhal se po hlavě, uměl odcházet. 

Jakože za mě je to náročnější pes na výchovu, ale zase dost lidí má běžně rozbitý nos a berou to jako standard, že je pes neposlouchá a občas uteče za srnkou. 
Já naučila psa klidu a prostě mi do obličeje neskáče, umí poslouchat, soustředit se. Ale asi tím, že jsem před tím měla společenská plemena a mám srovnání s “normálním" psem, tak o to víc ho vedu. 

Mně to hrozně baví a vyhovuje, ale dost lidí by z toho zešedivělo. Fakt je to hrozný srandista a je mi líto, že lidé nemívají šanci poznat tuhle jejich stránku. Ne, i tak nejsou pro každého, ale zase to nejsou chodící smrtící stroje. 🙂 
 

Kastrovat kvůli povaze je nesmysl, ale u fen to v dospělosti beru jako prevenci proti zánětu dělohy. Umřela mi fenka i přes operaci, protože neměla žádné příznaky a nedávala to na sobě vědět. Po nějaké době další fenka zánět dělohy, tu se povedlo zachránit a třetí už jsem vykastrovala preventivně. Asi bych do toho preventivně šla od pěti let nahoru. Lenka Blachová u fen tu kastraci doporučuje nejdřív v plné dospělosti tuším od čtyř let, že už má utvořené chování. Plus na jejím pachu by ostatní psi neměli poznat, že je kastrovaná. Můžu říct, že to tak je. 

U psa samce vidím s kastrací dost možností změn povahy a to k horšímu, takže já svého psa kastrovat primárně nechci, pokud nebude mít nějaký zdravotní problém. Naopak věřím, že sice testosteron je brutální prvek, který vstupuje do výchovy, ALE že zároveň dodává i určité sebevědomí a drive. 

Pokud člověk chce psa a fenu a ví, že dlouhodobě je nezvládne oddělovat, tak kastrace je jediné řešení no a pokud kastrovat, tak jsem za kastraci feny. Ale čistě kvůli pudům. ne kvůli povaze. 

On je stafordšírský bulteriér, takže pak staffbulům někdo taky říká bulteriér. 
Jinak já mám podle lidí pitbulla = nejčastější, co lidi řeknou, když neznají bulíky. 🙂 Přitom pitbulla si člověk spíše splete se stafordem než s bulíkem…

Jinak bohužel někdo má špatné zkušenosti s bully. Já teda poslední špatné zkušenosti mám s australskými ovčáky. U Bullů je v drtivé většině potkávám na vodítku, ale na volno k nám lítá kde co. Naposledy kříženec zlaťáka, který se netvářil přátelský, ale můj minibulík si to s ním na dálku dobře vykomunikoval, že k nám ani díky bohu nešel. 

U bullů je problém, že za prvé je hromada kříženců kdoví čeho. Za další, že si je pořizuje ohromné množství začátečníků, kteří si je pořádá kvůli vzhledu a nezvládají to.

ALE bulík je naprosto úžasný pes a i když člověk vychytá jedince, co psy nemusí, tak jsou to skvělí parťáci. Dají se vychovat, dají se vycvičit. Jasně, není to borderka, ale jde to. Jsou to klauni, se kterými se nejde nesmát, kteří jsou tvrdohlaví a zapálení pro blbosti ve stylu vyndat zapadnou granuli pod skříňkou klidně půl hodiny. Hrozně rádi si hrají a rádi do hry zapojí páníčka. 

Lidi jim zbytečně křivdí a je mi to líto… Je to hrozné, že na jednu stranu si je pořídí často neschopní lidé a na druhou jsou hrozně nálepkovaní (že by člověk čekal, že si je pořídí jen uvědomělí lidé).  

Doron:

No jo, tak to jo…🤣.

Jestli se Vám líbí klabonosá hlava, pořiďte si snad radši kladrubáka, budete mít míň starostí 😅.

Musím přiznat, že mám s bulíky tak blbý zkušenosti, že Vám ho nedoporučuju vůbec. Snad mi Lili odpustí..

Já si myslím, že dost lidí, co si pořizuje bulla, že by jim víc sedělo jiné plemeno a u hodně z bych i řekla, že jim vůbec žádný bull do ruky nepatří. Většina si je kupuje kvůli vzhledu, a pak to nezvládají.

Takže já vám to za zlé určitě nemám. Člověk musí mít zodpovědnost, když si ho pořídí. Třeba ten můj miník. Je to torpédo s obrovskou energií, kterou je ale potřeba správně směrovat… Není to s ním jednoduché, ale je to obří parťák a je s ním hrozná sranda. Má obrovskou osobnost a je jedinečný. Ten jeho životní náboj a energie… Já to miluju. Moje sestra ho taky miluje, ale pouze dávkovaně. Doma by ho nechtěla. 😀 

Ze skupiny na FB mám naopak často pocit, že nikdo problémy nemá, jen se pak podezřele často objevují inzeráty na darování no… Takže já jsem pro říkat i tu horší stránku věci. 

Verun:

Ostatní zvířata toleruje, ptáky, kočky, morčata…

Je krásná. 🙂

Verun:

Máme jedináčka, fungovala i ve smečce různých plemen, ale dokázala se poškorpit s jedním psem a fenou, když k tomu byla příležitost(asi stejné palice jako ona)….tak nějak si o sobě myslí, že jí všichni musí poslouchat a všechno je její(k princeznám se nadřazeně nečuchá a klacky, pamlsky patří princezně)  a kdo se na ní vytahuje je umravněn, a od 30kilového  bulíka je to převaha a Nova by o tom jistě natočila reportáž… dá se říct, že do takových 5 let byla splachovací, teď už je víc morousovatá a netoleruje takové to zavrčení a poštěknutí od panelákových “krysarek, yorků,raslů” když je chtějí  mermomocí jejich majitelky “se nechat očuchat”…. ona vypadá mírumilovně, vrtí chvostíkem, má stažené ouška jako mistr Joda, poskakuje jako tajtrlík, chce se nechat od každého pohladit , ale umí se v tu ránu otočit.   Takže já to už  odmítám, jednomu yorkovi jsme doktora platili, dobrá je pojistka domácnosti, byl to ranec…(já měla na vodítku, york nebyl, kdyby chtěl někdo moralizovat ) 

Pokud zabrousíte na nějakou FB stránku, zjistíte, že mají stejné móresy, jako by to bylo vrozené…styl spaní na klabáku, neochota jít v horku dál od baráku než na 10m-ležící bulík v trávě na boku, prostě  různé pozice v různých situacích na chlup stejné …. 

Výchova náročná není, za pamlsek nebo hračičku i kotrmelec, jen to trochu uklidnit, jsou hektičtí a netrpěliví, zdraví vám PP 100% nezajistí, ale jiného bych nekupovala! 

Já musím nesouhlasit s výchovou, ta mi náročná oproti jiným plemenům přijde. Ale zase taky záleží na jedinci plus na požadavcích člověka. 🙂 A je fakt, že miníci jsou více tryskomyši a drzejší. Standardi bývají rozvážnější. 
Když vidím kolik nezvládnutých bulíků je k darování, tak to tak jednoduché ale nebude ani u standardů. 😔

S pojistkou domácnosti souhlasím. To se vyplatí pro všechny případy u větších plemen.

Je pravda, že jsou si v hodně věcech podobní. 😀 I když díky bohu my nemáme problém ani s chozením ven v horku či dešti a celkově teda spíše naopak hltá kilometry a jakoukoliv aktivitu, která vypadá zábavně. 😀

Jsou to parťáci, ale člověku to musí povahově sednout. Vždy si vzpomenu na holčinu ze skupiny na FB, která jasně vždy napíše, že už by si bulíka nikdy nepořídila a myslím, že takových lidí bude vícero… 

PP zdraví nezaručí, ale genetické testy a PP chov alespoň zaručí plemeno a omezí nemoci, na které se dělají zdravotní testy plus je větší šance na dobrou povahu. Ale i tak je to pořád rizikové plemeno, co se týče nemocí, no. 

Hárání je problém a ještě k tomu se fena doporučuje kastrovat ve věku tří a více let. Psa lze kastrovat, ale je pak riziko, jak ho ta fena v dospělosti bude brát. Plus jaký bude kastrovaný pes k feně. 

Celkově bych se být vámi zamyslela nad pořízením bulíka. Samce bych k druhému samci nebrala. Tam je fakt riziko šarvátek a je vyšší riziko, že byste musel celoživotně oddělovat. 

Zajeďte si prvně na výstavu a seznamte se. To plemeno má hodně specifickou povahu, která nesedí každému. Jako štěně až do osmi měsíců je to malá piraně, horší jak labradoří štěňátko a to o celkem dost. Povahově jsou oproti labradorům hooodně jiní. Výchova a výcvik je hodně náročná oproti jiným plemenům.

Bulíci se hodně často vrací chovatelům, takže to hodně dobře promyslete a jeďte se seznámit s plemenem na výstavu, ať taky nemusíte případně štěně vracet, nebo hledat nový domov ročnímu zvířeti. Hledat nový domov dospělému bulíkovi s povahovými problémy je oříšek.  

Standardi bývají klidnější, ale můžete chytnout i aktivnějšího jedince. Soužití se psy je kus od kusu. Někteří nemají problém žít ve více kusech, nekteří jsou lepší jako jedináčci. 

Já mám minibulíka samotného. Nemáme nějaký problém se psy, ale někdo mu je sympatický a někdo ne. Ale i tak nemá problém mezi psy ve městě fungovat bez problému. ALE mám jedináčka (u rodičů tedy funguje i mezi mamčinými psy, ale není to smečka). Vím, že někteří ve skupině fungují bez problému, někteří se rvou. Hodně záleží, jakého vychytáte a jak si to sedne.
U standardů bývají více buldočí a mívají i klidnější povahy, není to jistota. Ale zase více trpí na různé zdravotní problémy. Je potřeba brát štěně po nadstandardně testovaných rodičích a i tak nemáte jistotu. Plus hodně dávat pozor na povahu rodičů. 

Ale bulíci jsou takoví velmi individuální psi, kteří nejsou pro každého. Doporučuji si zajet na výstavu a prohlédnout si více psů a popovídat si s chovateli a majiteli. Super jsou klubové výstavy, kde je hromada majitelů a bývá tam i více času na popovídání. 
Bulíci jsou tvrdohlavější než jiná plemena, jsou to docela tanci. 

K psovi doporučuji rozhodně fenu a bývají navíc i submisivnější než psi. Ale zase je to kus od kusu. Ale celkově mi feny přijdou snadnější i na výchovu, i když u bulíka je to náročnější celkově. 🙂 

Hodně záleží, co od toho očekáváte. 
 

Ale mezi nejmenší dlouhosrstkou a nejmenší borderkou není deset cm a deset kilo. Na fenu to bude cca 5kg a 10cm, ale takhle male borderky nepotkávám Můj pes má cca 37cm a každá borderka je ve výšce cca těch 50cm s tím, že některé jsou lehčí a některé nikoliv. Plus se velikost u borderek moc soudit nedá ani skrz rodiče, protože jim to tam hodně skáče. Takže zrovna velikost a váhu bych v potaz nebrala. NEBO bych si vzala nějaké stabilnější plemeno, které není plus mínus 10cm a 10kg. 

Čemuž odpovídají i bonitační karty. Takže teoreticky může mít člověk štěstí, ale reálně vychytá spíše psa ve velikosti dlouhosrstky. Váha se u nich nesleduje, ale poybuje se kolem 20kg, co tak vidím.

V bonitačních kartách je minimum borderek kolem těch 46cm. Drtivá většina je kolem 50cm https://www.bcccz.cz/?r=akce&s=bonitace_vysledky

Jo tak v bonitační kartě mají dokonce i kolonku pro výšku u psů 56-61 a fen 53-58. https://www.bcccz.cz/dokumenty/bonitacni_karta.pdf váhu ani neřeší. Takže to fakt jen člověk najde orientačně. 

Za mě je to plemeno, u kterého člověk může dostat v podstatě cokoliv. Tím, jak je to populární, tak to úplně plemenu nepomáhá. 

U dlouhosrstek se nesetkávám s takovou variabilitou, co se týče výšky a váhy.

To je jen vytažené z nějakých stránek. Standard hovoří jen o ideální výšce. Oficiálně tedy asi ani žádné rozmezí nemají. Možná bych se dopátrala u informací k uchovnění, ale jak říkám je tam tak velké rozmezí, že mi to nepřišlo důležité. 🙂