JirkaP:Zdravím. Posílám další sérii fotek od Toma. Byl k tomu popisek, ale neumím to z WhatsAppu stáhnout i s popisem, tak to musí Tom případně okomentovat.
Bohužel toto úplně zapadlo, přitom já to považuji za doslova výbušný objev.
Když se za mrazu dělalo ruční “odrápání”, jak to nazvala moje maminka, stěžovala si, že to vezme jenom roj a když se to přidá včelstvu, staví na tom neochotně. Je to zdánlivě jasné, M už byla zeslabená při původním postavení a nyní už musí na celé buňky dát včely všechen vosk, v případně mezistěny použijí asi 40% ze zeslabené M a dodají jen asi 60% vosku svého. Tato čísla se mění podle toho, jak silná byla M, uvedená platí pouze u M vyrobených prastarou meziválečnou technologií lití tekutého vosku mezi běžící válce. Tyto mezistěny jsou křehké, M vyrobené amatéry lisováním zastudena jsou sice elastické, ale nelze je vyrobit tak tenké jako průmyslové. U těchto M, dělaných obyčejně z včelařova vosku, je do kila výrazně méně, než průmyslových. Tohle píšu kvůli komplexnosti informace, ale stěží to zpravidla velmi povrchní řadové včelaře zajímá.
Nicméně. Včera píšu, že letos nestaví M tak, jako jiné roky. Ovšem drápáky druhu jaké jsou na obrázcích, tedy ne jednou a jen po prostředku zakladené mezistěny, ale už vícekrát zakladených souší, letos přijaly a hlavně zakladly mnohem rychleji než M. To je pozoruhodné a pro mě matoucí, s drápákem mají větší potíž, čeho si všimla i moje máma. U vícekrát zakladených souší jde ještě o zbytky košilek, které musí včely okousat a vyhodit. Jen ze dna buňky nedokáží košilku odstranit.
Napadlo mě a dávám ostatním k zamyšlení můj “nápad”, proč drápák přijímají (možná jen letos) ochotněji než mezistěnu. Drápák totiž mnohem víc připomíná jejich pořirozenou obměnu díla, M je pro ně nepřirozená. A také, nikdy není drápák odrásaný po celé ploše, ale jen asi 50-60% plochy plástu, často i mnohem méně. Zbytek mají bez práce hotový a možná proto je to pro ně výhodné.
Mezistěnu vynalezli Češi někdy kolem roku 1845. Není patentovaná, ale ví se jistě, že úplně první mezistěny planety se prodávaly v Příbrami právě v tom roce a od toho roku dále. Potichu, bez reklamy, pompy a věhlasu. Trvalo poměrně dlouho, než se staly masovou záležitostí a tudíž včela zná M maximálně asi necelých 200 let, ale okusuje staré plásty a staví je znova miliony let. Tudíž se mi zazdálo, že je pro ně drápák v časném jaru, v době květu jív, vhodnější než mezistěna a je třeba to příští rok otestovat.
Z mých četných vyjádřěnéí je jasné, že nemám rád ochránce přírody s jejich podporou všeho nenormálního, škodlivého a hlavně jejich prapodivně zvráceným pojetím ekologie. Nijak neutí a nevyzývají ke skutečné recyklaci většiny věcí, naopak, podporují maximálně konzumní fenomén známý pod názvem šrotovné. Drápák, i kdyby spolehlivě a dobře fungoval jen ten první v jívách, tedy jediný na každé včelstvo, tak by se ušetřilo ročně asi 650.000 přířezů. Protože mezistěn na nejpoužívanější míru 24 je do kila (profesionální průmyslové výroby) asi 13 a půl, pak by se ušetřilo ročně 650.000 : 13,5 = 48.000 kg mezistěn, tedy 48 tun!!! Ovšem to by obojí vzalo práci lidem že? A kšefty na dovoz řeziva z Ukrajiny a Ruska že? A nebo huntování našich lesů. Byznys nechce šetrnost, kamionisti také ne a truhlárny také ne, přece hybatelem ekonomiky je výroba, růst a studíž rostoucí spotřeba surovin, i energie = co nejmasivnější KONZUM…
Ke zhotovení drásačky stačí motůrek ze staré vyřazené vířivé pračky, trochu umu a lze použít nějaký starý stůl, skříňku, cokoliv. Jistě by to šlo po sundání krytu upnout do brusky místo brusného kotouče. Ovšem takto už dnešní mladí neuvažují, ekologie a ochrany přírody plné huby, ale tohle akceptovat nechtějí. Nakonec o tom jasně svědčí naprostý nezájem o tuto mojí originální a tak zvanou vědou nepopsanou metodou recyklace a využití starších plástů.
Vodítko který plást, jaká souše ještě stojí za záchranu? To platí nejen o drápáku, ale o jakékoli souši, podle toho je přídím a rozhoduji zda jí ještě použít a nebo už definitivně vyřadit na vyvaření. Na souš se podívám proti slunci nebo světlu a jestli plást prosvítá, je ještě použitelný. Který neprosvítá je jasná známka faktu, že už musí být vyřazen a dát na vyvářku. Podobně rozhoduji který plást ještě odrásat a který už za to nestojí.
A včera jsem posílal Jirkovi fotky dalšího mého vynálezu, se kterým tady už nechci zatěžovat. A v komunikaci SMS jsem mu zapomněl sdělit, že HL lze vyměnit i u pěkné souše a nejen u odrásaného přířezu, kdy se ukáže stav zahnití oušek. Jirka mi sdělil, že preferuje drátkování svislé a já vodorovné a to právě proto, aby šlo vyměnit HL staršího rámku. Jirko, nechám na vás, zda to sem dáte. Je to nejspíš zbytečné, je vidět, že ty nejbáječnější věci zůstávají nepovšimnutě nepochopené.










