»
Odpověď na příspěvek uživatele
Milda z 10.04.2026, 13:44:19
Mě se až 35 stupňů neosvědčilo. Na balíku M od “mého” výrobce píší, že optimální teplota mezistěn pro zatavování je 25-27 a to je také optimum pro plynulou a pohodovou práci. Když jsou M nahřáté moc, jsou moc měkké a špatně se zatavují. Ale ano, plod má 36 a tak by 35 mělo logiku, jenže ta práce je obtížná a já si sice hraju rád, ale s něčím jiným, v tomto se nevyžívám, pro mě musí práce nějak odsejpat a ne se peklovat.
M zatavuji za slunného dne a M dám na nějaklé podložce po asi 20 ks na slunce, občas je převrátím studenou stranou nahoru. Musí se to vychytat a odhadnout, aby M byly vláčněji měkčí, ale ne mazlavé. Teplotu neměřím, měřil Petr a při 35 už mu to nešlo stejně, jako když se mi na slunci nahřejí moc. Mezistěny lze dát den předem i v bytě na skříň, kde je určitě asi 24-25 a pak nejsem závislý na sluníčku.
Jestli mají M vymrznout nevím. Ovšem co vím jistě je, že čím starší, tím se méně kroutí a prověšují. Úsměvné je, když krámští říkají, že včelaři loňské M nechtějí kupovat, chtějí čerstvé. No tak jo, s obecnou inteligencí se nic neudělá. Já mám zásoby asi na 3-4 roky a beru nejstarší, poučila mě kdysi maminka. Mimochodem výrobce je pořád týž.
Pak také, a to je pro mě nejdůležitější, na M podle výrobců nestaví vždycky stejně dobře. Patrně je to podle % obsahu panče. Také na pančovaných (trocha tam je vždycky kvůli neustálé recyklaci vosku) staví deformované buňky a nebo dokonce vykusují dírky velikosti dna buněk. Tohle se vždy nechalo pro roje, když se nedaly sehnat správné a muselo se vzít něco jiného. Hlavně se vědělo, od které značky nebrat a nebo s rizikem, že na nich nebudou stavět dobře a hlavně ne rychle. Takže mezistěny nejsou nějaká marginální záležitost, na které nezáleží. Fakt deformace plástů postavených na M některých výrobců, trhání a sjetí po drátcích (při svislém drátkování), je realitou a je na každém to nepodcenit a nebrat jakékoli mezistěny.
----------------------
Dnes je hodně malovýrobců. Ti ale svou technologií nedokáží udělat M dost slabé, tudíž je tlustších do kila méně. A to o hodně. Jestli má M velikosti 37x27 = pro míru 39x30 asi 91-94 g, pak je jich do kila asi 10 a půl, spíš 10,7. Ovšem dal jsem si dělat kamsi k Plzni a těch bylo do kila jen 7,5 a tady u nás jsem objevil výrobce, který jich má do kila 9 a je věrohodný, že zpracuje skutečně vosk můj. Od něj beru M - nechávám si dělat jen M do medníků z vlastních víček a panenské divočiny. Navíc tento vosk voní po ovoci a propolisu a vůní se hodně liší od běžného vosku a tak i podle toho poznám, že mě výrobce nešidí a dělá skutečně pouze z mého vosku. Ale zdá se, že je moje opatrnost zbytečná. Polský výzkum zveřejněný nedávno jasně prokázal, že se do vosku žádná rezidua tvrdé chemie nedostávají, určitě ne v množstvích významných a navíc vosk je substance schopná jímat pouze mastnoty, ale med je báze vodní a tudíž se ani z vosku těžce kontaminovaného do medu dostat nemůže nic. Přesto zůstávám opatrný. Nic to nestojí, nevyžaduje to žádnou práci navíc a já nevím, co bude v budoucku ještě objeveno a tak když je možnost do medníků dávat M z čistého vlastního vosku, nedávám do medníků M průmyslové. Medníkové dílo nikdy nezažije léčení tvrdou chemií. Ovšem medníkové dílo (z TLumičů) vyvářím do “obyčejného” vosku z plodového díla. To proto, že víčkového vosku na medníkové M mám dostatek. A také proto, že v TL už i nízké dílo tvrdou chemii “zažije”.
Tady přidám raritu. Jedn drobnovýrobce dokázal něco, co jsem nikdy neviděl. Válce v lisu byly vůči sobě posunuté a dna buněk jedné trany nepasovala do den buněk druhé strany. Patrně proto jim vycházelo málo M do kila, tudíž byly M lustší a tím těžší. Bylo to asi u 50-60% M. Proti světlu se to dalo dobře vidět. Obával jsem se, jak na tak mizerných M budou stavět a zda vůbec. Naštěstí jsem si rámky označil na HL. Kdybych neoznačil, nepoznal bych které to byly. Včelám to vůbec nevadí, stavěly je stejně rychle a hlavně dokonale jako jiné.
Medníkové M mi staví vždy rychleji než plodiskové, patrně proto, že je vosk pro medníkové M absolutně čistý. Platí to i pro vysoké M, když se použijí z vlastního víčkového vosku. Ale ta rychlost nemusí být tím, jak se domnívám, dost možná pro med staví prostě rychleji a to je velmi pravděpodobné.
-----------------------
Tady je prostor k zopakování, co se nikde nedá dočíst, co jsem sám pečlivým, mnohokrát opakovaným vážením a pokusy zjistil. Kolik je vosku v plástu míry 39x30? Myšelno co se dá amatérsky pomocí napařovacího vařáku s lisem získat. Uvedené je dobré si vytisknout a uchovat, skutečně jsou to údaje jinde nepublikované.
Je to asi 150 g, z velmi světlého voští až 155 g vosku. Jestli tedy M vážila například 95 g, pak včely přidaly asi 55, max 60 g vosku. Přidaly tedy asi 60% nového vosku. Větší výtěžnost je ze světlého voští proto, že do méně košilek nasákne méně vosku a tudíž se ho dá vyvářením více získat. Ano, ve výtlačcích i z lisu zbývá dost vosku, ten se ale dá extrahovat jen chemicky, což se v 50 a 60 letech dělalo, výtlačky se zasílaly k průmyslovému zpracování. takto získaný vosk se ale nedal použít u včel, ale pro tehdejší textilní a zbrojní průmysl dostačoval. Některá průmyslová podvětví se bez včelího vosku neobešla.
Plást stejné velikosti z volné stavby dá zase stejně vosku, tedy asi 150 g. Zajímavé je, že je to přibližně stejné i u trubčiny. Avšak té jsem neměl dost na to, aby byly pokusy průkazné, lišit se to bude o pár %, což je v běžné včelařské praxi zanedbatelné.
Ovšem pokud M vážila například 110 g, to je můj nynější drobnovýrobce medníkových M, pak se vytavením vařákem s lisem získá zase 150 g a tady už včely přidaly nového vosku méně.
U výrobce od Plzně, kde bylo M jen 7,5 a tudíž jedna M vážila 133 g, pak se z plástu dá vytavit vařákem s lisem zase jen stejných asi 150, max 155 g vosku.
Když by M vážila 170 g, pak se vytavením získá 170 g, protože včely ve dně buněk ten nadbytečný vosk nechají, vlastní vosk nepřidají žádný a použijí jen vosk z té mezistěny.
Tudíž od dobrého výrobce, který umí (dáno technologií) asi 10,7 M do kila - i u něj se to mírně liší podle várky, je stavění M včelami nejefektivnější.
Samozřejmě se váhy liší u jednotlivých rámkových měr, lze to však přepočítat. Je ale potřeba brát rozměr M a ne rámku!
---------------------
Zajímavost. Neslabší M, jaké jsem kdy viděl a použil (měl jsem je rád, stavěly na nich skvěle) byly M z nově otevřeného Včelpa. My byly hodně průsvitné, skrz M položenou na dlani bylo tu dlaň vidět. M rozměru 37x27 bylo do kila 12,5. Ale Včelpo mělo dvě výrobní linky a s touto prý byly ustavičné problémy. A tak po nasycení trhu mezistěnami linku odstavili. Toto uvádím pro pořádek, aby bylo zřejmé, že moje tvrzení, že se M nedají vyrobit slabší než je u jednoho tuzemského výrobce, není úplně přesné. Jde to, ale výrobci se to nevyplatilo, byla tam prý velká zmetkovost.
Přidám jen, co vlastně byl podnik Včelpo. Ten podivný název není nic jiného než VČELařské POtřeby. Komunisti nedokázali vyrábět dostatek včelařských potřeb a tak Svaz se ze zoufalství rozhodl vybudovat si SVÉPOMOCÍ vlastní zařízení, které mělo vyrábět některé nedostatkové včelařské potřeby, hlavně mezistěny a současně mělo být konkurencí k jedinému českému zpracovateli medu, kterým bylo družstvo Včela Předboj u Prahy (na Slovensku to byl Medos Galanta). Také Včelpo dokázalo vykupovat propolis za tehdy neuvěřitelných 1.000 Kčs za kilo, což by bylo dnes asi 14.000 Kč. A také Včelpo přece jen dostalo část českého medu k českým zákazníkům, jinak se 95% medu vyvezlo Západním nadl… a naše děti tady jedly šmakulády ze SSSR (hlavně dnešní UA). Protože tento podnik někomu konkuroval, musel po vítězství pravdy a lásky = demokracie zmizet. Smysl podniku v tržním mechanizmu stran včelařských potřeb ztratil smysl a bylo potřeba jej transformovat. Tak ho transformovali…
Nedávno jsem uvedl podivnosti socialistického centrálního plánování s drátkem. Včelpo kromě vlastní výroby některých potřeb také koordinovalo výrobu a distribuci. Ukázalo se, že kuřáky nebyly, protože u výrobního podniku je nikdo nepoptával. On by socializmus fungoval, kdyby ovšem na vedoucích místech nebyli pouze lidi vybavení místo sebemenší kvalifikace rudou stranickou knížkou. Mimochodem, po 36 letech budování kapitalizmu jsme se propracovali ke stejnému, že třeba od koho a za kolik kupovat ropu a plyn rozhodují prodavačky mobilů = pletařky svetrů a profesorky s koní lampou a podobní géniové. Maldí jsou šťastní, že nepamatují, že se vlastně k LEPŠÍMU nezměnilo nic…
