Tak tady se neshodneme.
My se shodnout ani nemusíme a není to nic proti ničemu. Já to beru tak, že pokud chci někoho něco naučit tak musím. Když nechci tak nemusím. Pokud jsem to teda správně pochopil, Vy rád pomůžete, ale poradíte po svém a ať si to dotyčný přebere jak chce. Chápu to tak, že si tím “filtrujete” zda to má smysl s daným člověk pokračovat dál. Já svoje předávání informací přizpůsobím tomu člověku, ale moje filtrace spočívá v tom kolik tich informací předám. Nenapíšu hned první poslední, ale třeba jen první a druhý. Následně si počkám na zpětnou vazbu. Ono totiž když se někdo chce něco naučit tak kolikrát nechce všechno, ale jen část z toho. Už se mi stalo, že jsem napsal to “první - poslední” a odpověď byla ve stylu “Chtěl jsem vědět tuhle část, děkuji”. Já se jen zeptal proč to píšu vždy všechno když člověk si vezme (a má zájem) jen o třeba 10% textu? Takže píši například jen 5% (jen takový jednoduchý návody) a žádné vysvětlení proč to tak je. Zbytek píši dle zájmu. Pokud není zájem tak smůla, ale ne pro mě. Ten člověk mě pak taky tolik nezajímá, ale je spokojený a já jsem nemusel trávit nějaký čas “zbytečným” psáním a vysvětlováním něčeho co tu dotyčnou osobu nezajímá.
Třeba na sociálních sítí. Když mám čas a hlavně náladu tak dám dlouhý text s veškerým vysvětlením nějakému dotazu. Už se mi stalo, že mi odpověděli stylem proč je to tak dlouhé, že si to nikdo nepřečte. Mimo jiné je to potvrzení Vašeho mínění, že hodně lidí má problém psát dlouhé či číst dlouhé texty. Já jen k tomu dodám, že ne jen mladí, ale kolikrát lidi kolem 30-40 mají ten samý problém. Na to mám univerzální odpověď - “Možná ne, ale to nikdo neví. Ten kdo nemá zájem tak si to nepřečte, ten kdo má tak přečtě a pro ty to píšu”.
Ještě se vrátím k těm dlouhým textům. Není to tak dávno kdy jedna slečna něco zmiňovala o přemnoženém druhu plaza, ale takovým stylem, že jsem měl pocit, že asi moc neví o té problematice. Byla snaha o přesvědčení, že ví “mnoho” a že není zvědavá na můj názor a dokonce - cituji - “o problematice přemnožených obyčejných zvířat vím mnoho, sama jsem o přehlceném trhu psala obsáhlý příspěvek”. Požádal jsem o ten “obsáhlý příspěvek”. Udělal menší rozbor (konečně jsem to využil hodin Českého jazyka) a příspěvek měl kolem 450 slov, asi 20% textu obsahovalo typ “chtěla bych se zeptat zda si všímáte tohoto problému”. Na konci asi další 20%, že chce vědět názor chovatelů a případně o opravení zda něco napsala co by nedávalo smysl”. Tudíž její poznatky bylo tak 60% celého textu. Takže jsme kolem 250 slov třeba. Když jsem jí slušně a upřímně napsal, že to není obsáhlý text. S tím, že jsem upozornil na chybějící informace co by ukazovalo, že o tom opravdu ví mnoho. Slečna se urazila. Odpověděla vy stylu, že si “vyskakuji” na začátečníka a odešla. Zbytek nechala bez reakce. Jen upozorním, že na začátku této konverzace začala stylem, že se zaměřuje na “speciální a těžko sehnatelné druhy”, ale i to jsem jí původně naznačil, že to není nic převratného a byl jsem obviněn, že před ní “machruji”. Já jsem se ve výsledku krásně pobavil, protože to beru tak, že je zbytečné se nad rozčilovat a brát si to osobně.
Do smrti se nepřestanu stydět za to, že jsem neřekl pravdu, že to byla jen náhoda, ale nelhal jsem, prostě jsem mlčel.
Spoustu vynálezů v historii byly náhody a žádná ostuda to není. 😉
