ale mě to takhle vyhovuje
A vo tom to je. Však se nechystáte na mistrovství republiky, ne?
Už si nepamatuju, jestli tam chodíte zadarmo nebo za peníze. Ale ani v prvním případě by si z vás srandu dělat neměli. Jde o to, jak to vnímáte vy sama.
kolem koní se motá hromada malých/mladých holek-18 let a tak…
I mladších. Pak to holt chce mít štěstí a natrefit na dobrou stáj. Psala jsem někde vedle, že kamarádka, která se mj. živí ustajováním, v podstatě vyhodila majitelku (a že z ní měla slušné peníze), protože začala ve stáji dělat dusno. Bylo jí 16. Mladá puberťačka a první vlastní kůň. Ne každý to ustojí.
Ony si ty dámy neumí představit, co to je, začít jezdit v pozdějším věku. Já začínala těsně před třicítkou a cítím to jako obrovský hendikep, že jsem nezačínala jako dítě, jako naprostá většina mých známých od koní. Ty pohybové vzorce prostě už nezískáte nebo velmi omezeně. A co si budem, čím je člověk starší, tím víc se o sebe bojí a tudíž se to při ježdění projeví.
Dafi, jezdíte stále na stejném koni nebo vám je střídají?
Protože to by mohla být cesta… jezdit jen na jenom zvířeti, vzájemně se poznat, vybudovat důvěru a pak pomaličku zkusit samostatnou jízdu. Napoprvé třeba jištěná ložní někým ze země. Protože, věřte mi, vést si koně samostatně je ještě o mnoho vyšší zážitek. Dělala jsem to tak s kámoškami, začínaly jezdit v 50 letech, dneska už si s koníkem na vyjížďce zaklušou, jedna i zacválá 🙂
Ony si ty dámy neumí představit, co to je, začít jezdit v pozdějším věku
Neumí. Ale ono je to celkově o pozdějším věku.
Moje kamarádky, o generaci mladší, teď, když mají rodinu a jsou ve stejném věku jako já tenkrát, už chápou, proč jsem byla tehdy opatrnější.
Protože, když upadnete ve čtyřiceti nebo padesáti, tak už si nejspíš něco zlomíte. A pak je to problém - péče o domácnost, nemocenská v práci, hůř se hojíte…
Když je člověk mladý, nemá takový pud sebezáchovy. Přesně když jsem začínala jezdit v šestnácti na koni. Vůbec jsem si neuvědomila to nebezpečí (byl to hřebec, a dost se lekal) Dneska na to vzpomínám, že jsem to přežila. To samé když jsem si pořídila první motorku. Člověk je mladý a kolikrát nepřemýšlel. Dneska za ta léta už vím, no někdy zapomenu, a minule ten sjezd na kole lesem, cestou necestou abych potěšila syna….. Jsem pak doma vyprávěla, jak jsem stará tak jsem b… áá. Co když by se mi něco stalo. Co v práci. A hlavně doma. Domácnost a zvířata, potřebuji být fit abych to vše zvládla. No někdy to člověk přežene i když už je starší.
Platím si to,a jsem ráda,že můžu i ty věci kolem-že to není-tady je kůn-vylez-odjed-slézt-já mám ráda ty věci okolo taky…
Jo-vždycky chci hlaflinga-Miu-jednou jsem měla kobylkju Adélu,ta byla taky fajn,a jo vím,že je to jiný pocit,vést si toho koně sama,-už jsem kdysi sama jela-a byl to boží pocit…ale bylo mě 30…
Platím si to
Tím spíš by se vám neměly posmívat. Ale nebyla jsem u toho a není vtip jako vtip. Navíc to každý může vnímat jinak.
Jak jsem psala, podstatné je, jak se tam cítíte.
No zase se tak hystericky hlídat jak já asi taky není ono,ale jasně,čím je člověk starší,víc se bojí….
Jasně,jak říkám,vím,že si dělaly srandu a rozhodně TO ANI JEDNA NEMYSLELY ZLE,jen mi to přišlo líto,protože když si to člověk převede třeba na psy-čemuž zase já rozumím líp než ony…nebo to je jedno-prostě na jinou činnost….
ono obecně by se měl občas každej začít učit občas něco novýho-pak by mu došlo jak se cítí v něčem začátečník…
No zase se tak hystericky hlídat jak já
A to já se klidně budu hystericky hlídat. Žiju sama a v případě omezené pohyblivosti je to prostě problém. Vyzkoušeno - dvakrát zlomená noha a jednou ruka + vyhřezlá ploténka a operovaný palec na noze. Ale aspoň jsem zjistila, kolik mám kolem sebe fajn lidí, kteří dovezou nákup a vyčistí třeba akvárium.
No jako já se taky začla hystericky hlídat poté, co jsem zažila na sjezdovce pár takových vymatlanců, že by mě to nikdy nenapadlo. Mám psy, odpovědnost za ně a nechci se kvůli dementovi připravit třeba o možnost chodit se psy přírodou, krajinou.
No právě..u některých kolegyn jsem třeba ve věku jejich mamku…
a možná to na mě není tak vidět-v práci si i s mladými tykám,dělám blbosti,smějem se hovadinám,šaškujem,oblíkám se ve sportovním..nosím kšiltovky,culíky,batohy…
nevím jak to popsat-jakože nenosím třeba boty na podpatku,kostýmky,kabelku-nebo jak to říct??jako oblíkám se jak holka,blbnu,řechtám se,děláme kraviny…a tak…
a pak třeba kolegyně-no naši jak jsou starší.,tak sou takový líní,nikam moc nechodí,radi si po práci,nebo o víkendu chvilku lehnou-jako šlofík-taky to dělám🙂
a prostě o nich mluví-a vždycky no oni jak jsou starší tak to,a tamto…
ve slyslu-mo se jim nechce radši si odpočnou a tak-prostě nejsou tak aktivní jak dřív…
a pak-hmmm-a já *-prosím tě kolik je vašim??-joo-takže mín než mě-dobřeeee🙂
jakože si vlastně kolikrát neuvědomí,že já jsem taky už starší🙂
No,já sice kolem sebe ty lidi mám taky-ale znáte takový ten pocit-že stejně to vy děláte líp?
Nevím jak to napsat,-aby to nevyznělo blbě….
ale třeba mám ty upravoovací-fousatý psy..
a přítel sice vyvenčí,nakrmí a dá léky…
ale tady to končí-jasně je to super i tak…
ale prostě neučeše,fousy neumyje a tak,a jasně asi to z ní jako blbost,ale mít třeba obě ruce zlomený-tatka po vycházce s Žerykem-jedna vykloubená-druhá zlomená-já přijela z odpo-on u nás a jednu ruku v sádře,druhou zafašovanou….
tak prostě bych pak mohla hodit oba psy dohola i s fousama a Dafi by byla překrmená tlustá koule-protože přítel krmí jak kdyby jsme měly psů 10 a ne 2…
v tomhle má výhodu ten co má respektující okolí-a holoprtku zvíře-prostě zvíře kde stačí dát vodu+jídlo
a když to okolí respektuje-dej jí půl kelímku a ne celej-tak je to taky fajn🙂