Příspěvky uživatele

Oprava PetExpert, se mně to plete s psí kosmetikou. 😄

impact:

No dobře, ale těm zařízením by to snad měl platit ten, kdo u nich ty psy umístil.

Jo, obec, něco asi platí nebo platili. 

Kopíruju ze stránky KCHLS retriveři, p. s. na FB, to je všechno, co vím:

🆘 Dary pro psy z Odrovic ≠ sleva pro stát a pachatele z Odrovic 

Milí členové a dárci, musíme vás informovat o něčem, co považujeme za velmi nebezpečný precedent. Ministerstvo zemědělství prostřednictvím své právničky a města Pohořelice požaduje po útulcích, aby z faktur za péči o psy z Odrovic odečítaly hodnotu darů, které dostaly od Vás prostřednictvím našeho transparentního účtu. Konkrétně: Útulek Bulhary má snížit fakturované náklady o 29 567,52 Kč – to je hodnota veterinárního krmiva, které jsme mu darovali z transparentního účtu KCHLS retrieveři, p.s. z vašich příspěvků. 👉 Přitom toto krmivo není v nákladech, které útulek městu účtuje – platili jsme ho my jako spolek, z vašich darů. Jinými slovy: stát a obec se snaží, aby vaše dary snížily částku, kterou mají sami zaplatit za odebrané psy – a přeneseně to může znamenat, že se sníží i částka, která bude v budoucnu případně požadována po osobách odpovědných za týrání psů v Odrovicích. A to je přesně to, co důrazně odmítáme! Vy jste svými penězi nehradili povinnost státu, ani nesnižovali náklady pachatelů odrovické kauzy, ale chtěli jste pomoci týraným psům a útulkům nad rámec toho, co stát dělá. Co děláme my • písemně jsme se obrátili na město Pohořelice i Ministerstvo zemědělství, • požadujeme jasné právní vysvětlení tohoto postupu, • jsme v kontaktu s útulky a chystáme další právní kroky, pokud bude krácení nároků kvůli darům pokračovat. • Vydali tiskové prohlášení pro média, neboť podobný postup považujeme za nebezpečný precedent do budoucna a další kauzy týrání.

 Transparentní účet sbírky je stále veřejný: 🔎 https://ib.fio.cz/ib/transparent?a=2903275047... ;;

Co můžete udělat vy (pokud chcete pomoci) • 👉 Sdílejte tento příspěvek, ať se o tom ví, pokud nesouhlasíte s tím, aby dary občanů snižovaly povinnosti státu a osob odpovědných za týrání psů v Odrovicích. Naší tiskovou zprávu zveřejněnou na webu KCHLS a zaslanou do médií přikládáme. Děkujeme každému z vás. Děkujeme za Vaší snahu aby psi z Odrovic měli šanci na slušný život. Uděláme maximum proto, aby se z vaší pomoci nestala jen účetní položka, která má ušetřit státní rozpočet.

Za KCHLS retrieveři, p.s. Milan Sláma, místopředseda a koordinátor pomoci psům z Odrovic

impact:

Nevíte o tom někdo něco víc? Myslím poslední odstavec….

Myslíte Odrováky? Jo, o tom vím, že majitelka ty částky zpochybňuje a neplatí to, pořád se všechno platí z darů. Víc bude vědět Arosek, si myslím. Jako je to hnus, soud pořád v nedohlednu, jsme fakt banánová republika v tomto.

kometa:

A ta Korea, tak to je i horší, jak Kuba. 

Mně ta Korea přijde nejhorší. Něco jako 50. léta u nás.

Jj a někdo by toto chtěl u nás, nechápu.

Orionka:

A někdo čeká, že se něco vrátí? Asi jako bych čekala, že mi bude 20. Jen je mi líto, kam jsme to dopracovali a že už bude jen hůř, ať v EU, nebo mimo  ni. Ať s komun., ANO, ODS….atd. 

Tak připadá mně, když o tom pořád dokola píšete, že byste to vrátit i chtěla. Já teda rozhodně spokojená se vším dnes nejsem, ale zpátky bych to nechtěla ani za nic. Něco bylo určitě dobrý, ale bylo toho málo. Jako děti jsme to řešit nemusely.

Já odkvetlé květy vždy otrhávám, takže ani nevím, jestli mají semena nebo ne. Řízkovat neumím nebo netuším, jak se to dělá. Semena si schovávám od povíjnice, jinak od ničeho. Zjistila jsem, že ani karafiátky dnes semena nemají.

Však já vám to neberu. Vám se to líbilo, mně ne. Ale měla jsem ráda školní výlety a puťáky, taky jsme byli několikrát na Slovensku a na ty mám krásný vzpomínky.

kometa:

 A Čína a Severní Korea. Jenom tak namátkou.

Jo, vidíte. Mně teda ta Čína vždycky přišla v rámci soc. bloku taková zvláštní, autoritářský režim to každopádně je. A ta Korea, tak to je i horší, jak Kuba. Tohleto by tady určitě nikdo  nechtěl.

😲 Tak to čumím teda, to přežije i přes zimu? A já se s tím tak crcam, asi čím méně péče, tím líp.

VetExpert nemá na svým webu klientskou zónu? Já se třeba u svých pojistek dívám hlavně tam, protože informace, který dojdou do mailu, často s těma na webu vůbec nesouhlasí. Měnila jsem teď aktuálně pojištění jak pro psy, tak na auto. Na auto mně to končí až 9. 9. a zatímco mně z Allianz do mailu přišlo, že za vyšší nájezd kilometrů musím doplatit do toho 9. 9. nějakou částku, tak v klientské zóně mám napsáno, že je to po splatnosti. Podle mě to pojišťovny dělají schválně, aby lidi dál museli platit a smlouvu nemohli vypovědět. Já to ještě stihnu, výpověď stačí podat do 6 týdnů před výročím smlouvy.

Zkoušela jsem to, loni jsem milionbells měla krásný, ale nepřežilo to.

Tak ono to neznamená, že když ty tábory někdo měl rád, že je měli rádi všichni, že jo? Nevidím na tom nic špatnýho. Já jako narozená na konci roku jsem vždycky byla v oddíle se staršími a jak to asi dopadlo, je nasnadě. Jen jednou byla vedoucí rozumná a přeřadili mě k věkově stejným dětem. Tábory jsem prostě ráda neměla, prázdniny u babičky nebo doma u knížek byly pro mě lepší.

Jinak tím steskem po minulým režimu si stejně nepomůžete, už se to nedá vrátit, i kdyby komunisti ty volby vyhráli. Skončilo to, protože to bylo dlouhodobě neudržitelný a padalo to všude. Asi jen Kuba se drží, ale jak to tam teď vypadá, je hrozný, tam bych teda žít nechtěla.

kometa:

pionýrské tábory, kam jsme prostě museli

Ty mě minuly. O prázdninách dovolená s rodiči a pak hlídací babičky (obě coby ženy v domácnosti) na venkově. S bratranci a sestřenicemi. Úžasné vzpomínky. Pořád venku - bez mobilů, bez alergií, rozbitá kolena, ovoce jen tak ze stromů, na které jsme vyšplhali, skvělé buchty a mléčné koktejly…

Začínám být sentimentální.

Otec pracoval v JZD a kapacita tábora se prostě musela naplnit, takže jsme museli. Tyhlety kolektivní věci jsem nesnášela.

Taky mně palma nejde, tu předchozí jsem v bytě měla skoro přes půlku obýváku. 

kometa:

jsou rostliny, kterým to vyhovuje…nebo alespoň se tak tvářej a jdou hodně pěkně…

Mně třeba vůbec nejde klasický, pnoucí se, potos - po opakovaných zkušenostech se o to ani nesnažím. Ani běžný zelenec (prý kytka pro každého) - a to bylo období, kdy rostl a vyhazoval “mláďátka” a najednou nic. Přitom péče byla pořád stejná.

Jo, taky mně ty potosy už moc nejdou, jednu dobu jsem ho měla kolem celé předsíně.

U nás včera nic, jen maličké přeháňky, ani na zalití to nebylo. Natírala jsem pergolu, nábytek a plot, dnes budu pokračovat. A mám tu na hlídání Bowieho z druhého vrhu.

rapotačka:

vycházím ze svých zkušeností, které nemusí odpovídat zkušenostem jiných. Je to prostě individuální

Půjčila jsem si vaší větu, ale neodpovídám vám. 

Byla tu řeč o rovnátkách a prý to školní zub. nezajišťoval. Já je dostala ve školkovém věku. Odvedli nás všechny  na prohlídku a ošetření do “zubárny”, vzali mi otisky a dostala jsem rovnátka (nebyla jsem sama). Takže asi kde jak,  žé?  Rovnátka byla tehdy z materiálu jako protézy.

Já jsem teda žádný rovnátka neměla a to si myslím, že jsem je aspoň na spodní zuby potřebovala, a náš jakože školní zubař na prvním stupni ZŠ ani zuby nevrtal, nechával to tak. Až na druhým stupni byla zubařka a ta to spravila.

Jinak co jsem naprosto nesnášela, tak o prázdninách pionýrské tábory, kam jsme prostě museli, i když jsme mohli být u babičky, která už tehdy byla v důchodu.

kometa:

Mně to přijde logické. Kvete, protože hodlá vytvořit semena. Pro případ, že by ona sama nepřežila.

A když jsem pěstovala v truhlíku muškáty a pořád je zalívala, tak mi kolega biolog poradil, ať to nepřeháním. Jestli chci, aby mi kvetly. A měl pravdu.

Tak to mně asi proto chcíply minipetunie, zalila jsem je asi moc. ☹️

Klidně sem napíšu, jaký zkušenosti mám já, nebudu dávat žádný odkaz na FB nebo Youtube. 🙂 

Moji rodiče stavěli v sedmdesátkách domek, stěhovali jsme se do něj v roce 1975. Pamatuju si moc dobře, jak sháněli stavební materiál, elektromateriál a nábytek různě přes známosti, protože nic nebylo. A nebo se muselo jet těsně po tom, co přišlo do prodejny zboží, ale to tam taky museli mít známýho, který jim dal echo. Stavěli cca 4 roky. Na druhou stranu dostali různé výhodné půjčky, které poměrně rychle splatili a mohli jsme jezdit každoročně na dovolenou…tuším 2x po tuzemsku a kempech se stanem, 2x Maďarsko taky se stanem, 2x Bulharsko ubytování v soukromí a pak 2x Jugoslávie, ale tam už bez nás dětí. Na tehdejší dobu měli rodiče pěkné platy, oba něco kolem 4 tisíc a otec si navíc přivydělával opravami aut, měl doma dílnu. Někdy cca 2 nebo 3 roky po nastěhování do nového domku nám přestala téct voda, domek byl na kopci a vodovod tam bohužel vodu nevytáhnul. Voda nám netekla asi 10 let, nejdřív teda občas tekla, ale potom přestala téct úplně. Obec nechala pro všechny obyvatele na tom horním konci vozit pitnou vodu v cisterně. Až se do obecního vodovodu začala brát voda odjinud, tak potom voda už tekla a v ulici se postavily dál i nové domky. Ale to už jsem tam nebydlela, vdala jsem se a bydleli jsme s manželem u jeho rodičů v jednom pokoji. Manžel měl v zaměstnání zažádáno o byt, ale nechtěl vstoupit do KSČ, jinak bychom byt měli hned. Když jsme čekali druhé dítě a oženil se i manželův brácha, tak už to bylo neúnosné, takže jsme se odstěhovali sem na sever Moravy, manžel se musel “upsat” na 10 let v zaměstnání a dostali jsme družstevní byt. Nábytek a zařízení do bytu jsme sháněli skoro rok, hlavně koberce a záclony nebyly. Pračku jsme měli vířivou, jiná nebyla, ledničku mně sehnala sestra, která pracovala v elektru (byla to ruská Minsk, nebo běloruská?), stůl a židle do kuchyně nám půjčili tchánovci, sporák a kuchyňská linka byla součástí bytu, spali jsme na válendách, které jsme každý dostali od rodičů. Ještě dodám, že kočárek na miminko jsme si museli vystát ve frontě, když dostali zboží, normálně kočárky nebyly. Kupovali jsme jej 3 měsíce před narozením syna, jinak hrozilo, že ho třeba nebudeme mít v čem vozit. Nejmenší oblečení na miminko jsem sehnala pod pultem, měla jsem v dětském textilu v Brně známou, která mně vždycky něco schovala, když přišlo zboží. Hodně věcí jsem si ušila, třeba peřinky do kočárku, různé kalhotky lacláče, hodně se pletlo a háčkovalo, dětem jsem ještě do cca 8 let šila veškeré bundy, dceři šatičky a klukovi třeba sváteční bílé košile. Na dovolené jsme nejezdili, neměli jsme auto, začali jsme jezdit, až si manžel našel jiné líp placené zaměstnání a dostal auto služební, ale to bylo až v devadesátkách. Moji rodiče se ještě před revolucí rozvedli a domek prodali za cca 320 tisíc. Dnes by se prodal nejmíň za 15 milionů. My jsme si koupili domek tady na severu v době, kdy jsme s manželem oba získali lepší zaměstnání a zlepšily se podmínky pro získání hypotéky, tehdy bylo možné půjčit si plných 100%, rok 2005. Domek stál 850 tis. a na rekonstrukci jsme si půjčili dalších cca 700 tisíc. A koupili jsme si i vlastní auto, roce 2004. Takže teď tu bydlím už 22 let. A musím říct, že moje děti to s pořízením bydlení měly daleko daleko těžší. 

Sardullah:

Lopatkovce mám… ale roste mi tak nějak divně. Byl ho plnej květináč s malými listy. Tak jsem ho loni rozesadila do třech květníků a že by rostly nějak překotně to říct nemůžu, ale pravidelně kvetou všechny.

Tak hlavně, že kvetou. Já zalívám, jak mně to vyjde nebo když si všimnu, takže asi proto nekvete. 😊