Varaxi:„Návštěvníky v sobotu čeká procházka jeskyní. Dovedeme je až ke kameni, kde se ostatky dítěte našly. Dozví se podrobnosti o jedinečné historii jeskyně. Připravili jsme pro ně program, díky němuž se vrátí do minulosti,“ řekla ředitelka Muzea Blanenska Pavlína Komínková.
https://www.novinky.cz/clanek/veda-skoly-byci-skala-hlasi-mimoradny-archeologicky-objev-ostatku-devcatka-s-nausnicemi-40595866
Třeba to někdo ještě stihne. 🙂
To může být hodně zajímavé, snad bude možnost i jindy.
Sardullah:Když Máťa je s tím fakt nebezpečnej, když člověk nestihne podávanou packu zachytit, tak to hrozí škrábancem na noze.. synovi se minule trefil do intimních partií…
Jako nevadilo by to, kdyby podával pac jako Gina, ta to dělá ve stylu “ zavaž mi střevíček” tam riziko úrazu fakt nehrozí.
Na druhou stranu by člověk uronil dojetím slzu, když Máťa lehounce a něžně pohladí Ginu nebo Árčího po hlavě…
Tak to je hezký, že je hladí. 😍 Ti moji se tak maxiálně fackujou a koušou do uší, Dráčkovi už Julča takto způsobila otohematom.
Není to plemenej znak berňáku, si myslím, Dragouš dává pac sám od sebe už několik let, a to obě. Vůbec netuším,jak na to přišel, nikdy jsem to po něm nechtěla. A musím říct, že to bylo často důvodem všeobecného veselí u zkoušek, když přinesl kus a zároveň podal pac. 😁
Varaxi:Mně třeba vůbec neoslovuje moře, oceán, plavení se po neznámých končinách, hledání nové pevniny.
Ale toulky krajinou, to chápu. Nevím, jestli zrovna Kyrgyzstán nebo třeba Mongolsko, takové ty polopouště, náhorní plošiny a stepi asi nejsou mé vyvolené prostředí, ale rozumím tomu, že je to lákavé. Asi tak stokrát lákavější než potápění a milionkrát než plavení po moři.
To mám stejně, u moře vydržím tak maximálně dva dny, víc ne.
Díky moc.
Našla jsem tento, nemá šňůrku po obvodu, ale snad to bude držet.
jinak-co vlastně učíte štěnata?
Řekla bych, že základ je přivolání a chůze na vodítku, příp. u nohy bez vodítka. Každý dnes učí dej pac a otočky a samý kraviny, ale psa neumí přivolat a vodítko taky neznají. Pak teprve bych učila sedni a to i když pes není u mě a chci, aby na mě počkal. Další věc je neskákání na cizí lidi a to ostatní až úplně nakonec.
Hory mě taky vždycky fascinovaly. Ale nejdál jsem zatím byla ve Vysokých Taurech v Rakousku pod Grossglocknerem ve výšce cca 2800 metrů. Kyrgyzstán je pro mě nesplnitelný, ale aspoň Dolomity bych ještě chtěla stihnout.
efe:Mám jak (předražený) vetlímec, tak ten z Temu a když jsem ho potřebovala, raději jsem sáhla po tom čínském - je měkčí, daleko lehčí a čubě o dost příjemnější. Ten vetlímec je strašně těžký a neohebný a čuba s ním byla totálně nešťastná, odmítala se s ním jakkoliv hýbat…
Kdybyste ho někdo chtěl, ráda odprodám za zvýhodněnou cenu, mně by tu jen ležel.
A můžu se zeptat, který z toho Temu to je? Díky moc.
Fiona.Praha:By mne zajímalo, jak hledají nepříbuzné rodiče, podle wiki vznikl ČHP: Za základ tohoto plemene byli použiti slovenští čuvači a kříženci několika plemen přivezených z Kanady, kteří byli chováni pro maximální výkon ve spřežení a další plemena.
To vůbec netuším. První fenka je z CHS Hvězda Vysočiny, první krycí pes z CHS od Kamenné říčky, druhou si nechali z Áčkového vrhu, CHS z Jesenických kopců, a kryli ji pejskem Devon Di-Le-Grej. Na stránkách jejich klubu ty rodokmeny nejdou najít a jinak nevím, kde hledat. My u GR máme víc možností, jak rodokmen najít.
Jinak jako plemeno se mně ČHP hodně líbí, ale svojí akčností by mně už nevyhovoval, už potřebuju tak trochu lenochy. 🙂
Xerxova:tak CACIBa jistě nee… plemeno není uznáno FCI
Jj, to jsem spletla. Prostě jsem měla na mysli všechny možný tituly, který můžou získat.
Českého horského psa má moje skorosousedka, zrovna mají štěňátka, narodila se minulý týden. Mají dvě fenky a co tak vím, věnují se caniscrossu, jezdí i na závody. Z výstav mají samé CACy, BOBy a CACIBy, protože většinou jsou tam úplně samy.
Znám i paní s ČSV, už je v důchodu a se psem jezdí na koloběžce, v zimě na snowscootu.
Krásný, díky co za sdílení, tam se v životě nedostanu. 🙂 To jídlo mňam. 👍
efe:Koho by to zajímalo, přidala jsem do sekce “Koně” svoji reportáž z Kyrgyzstánu:
Paráda, Evi, byla jsem zvědavá, jestli bude report, tak se těším, že si počtu. 👍
Mně ten mops v článku nepřijde vůbec ošklivej. Spíš je mně ho líto, že musí mít jazyk pořád venku.
keriton:Já si zas nemůžu vynachválit nápad pořídit preventivně vetlímec. To jsem vůbec tehdy netušila, že ho pes bude častokrát nosit “pro jistotu”, a to bych teda u trychtýře nikdy neudělala. Tohle je pohodlné a nemám vůbec výčitky mu to dát. Strašně nám to vyhovuje, že když si nejsem jistá (jestli si zas nerozlíže tlapu až moc), prostě má na noc pohodlný měkký límec a je to v pohodě.
To je určitě lepší. Jenže když nevím, jak a jestli vůbec to bude účinný, jestli se opravdu nikam nedostane, tak je mně prostě líto dávat za to takovej ranec.
Sardullah:Jak to jde s tím límcem… to je moje noční můra, že by moji psi něco takovýho potřebovali…
Tak psímu chudítku, co to musí nosit posílá teta Sardullah pusinku a pohlazení a ať tu fujky věc bude moci co nejdříve sundat…
Já minulý týden nemohla dát límec, protože jsme měla jen ten plastový a pod tím se to Dráčkovi, jak slintá, zapařuje. Tak jsem musela dát náhubek, nedalo se nic dělat. Bylo mně z toho hrozně, ale bylo by horší, kdyby si koule rozlízal (měl je od něčeho podrážděné) a pak jsme museli léčit je.
Já se v poslední době všimla, že jsou jako rodinní psi teď dost oblíbení švýcaráci.
V sobotu nás na horách zdravili všichni, i mladí. Jen teda se už neříká Dobrý den, ale Ahoj, jsem si všimla. 😁
Moc gratuluju, krásný úspěch. 👍🌷 Jsem ráda, že jsem mohla pomoct a že to vyšlo. 😊
My jsme byli včera na Pradědu a rozhodli jsme se jít po nejméně frekventované cestě z Koutů nad Desnou přes Švýcárnu a zpět pak Divokým dolem. Řekla bych, že ten patří k nejkrásnějším zákoutím Jeseníků.
Fotky jsou jako vždy pozpátku. 😊
