V zásadě by měl platit nějaký všeobecný předpoklad, že plemeno má nějaký cíl, chovatelský plán, který je prostřednictvím chovu sledován, a mezi ty cíle by samozřejmě měla patřit eliminace dědičných zdravotních zátěží. Jenže to by ten chovatelský klub musel mít přísná a dodržovaná pravidla, jejichž porušení by mělo být pro chovatele dostatečně namáhavé a jejichž dodržení by mělo být dostatečně motivační, aby se chovatelům vyplatilo se podle nich řídit. To ovšem znamená například tu kontrolu vrhů, ověřování paternity, připouštěcí plán nebo něco na ten způsob… A to vyžaduje lidi a lidi jsou drazí. Přesně jak to tu Sarah vypíchla.
Naši (USA) aktéři jednání tvrdí, že pokusy neshazuje ani tak RF, ale sama Ukrajina a další Evropské státy.
Jako by se USA a RF nemohly dohodnout bez UA a EU. Pokud se ještě nedohodly, nebude to proto, že tady hafají nějací lidičkové na maličkém poloostrově nebo snad obyvatelé napůl porobené země. Pokud se USA a RF nedohodly, zrovna se jim to jednoduše nehodí. Věříte velmocím, že to s vámi myslí dobře? Tak věřte.
To vážně neumíte vymyslet jiný způsob, jak dámě zabránit, aby vám jednu natáhla? Sarah jistě nenarážela na to, že nejste schopný zmlátit ženskou, ale hádám na to, že to vůbec vytahujete jako snad nějakou svou lepší stránku, že jste se nechal udeřit.
Mno jo, četla, ale ono něco “najít” je fakt těžké. Ona ta třapatka zase tak hrozně rozpínavá nejni, koukala jsem, že je problém jen asi na třech místech v zemi, a navíc klidně můžete zkusit najít nějaký původní druh třapatky, který bude dorůstat také slušných rozměrů. Já jsem hledala hlavně tu třapatku, protože vím, že je obří, a při tom hledání na mě vyskočily i ty jiné. Ty listopadky u macechy dorůstají vysoké a včely je mají také rády, ale v popisu píší, že jsou metrové, tak jsem to převzala. Jenže macecha umí strčit na jaře hrábě do země a na podzim z nich sklízet jabka, takže to se nedá brát jako etalon. Na tom místě, kde jezdíme okolo, se třapatka drží na jednom fleku a nikam se nerozšiřuje, ale ono je to všude okolo sekané, tak moc nemá šanci.
Složení stáda naštěstí neřešíme, chlapi se mezi sebou porovnají 🙂 Poníci se už nikdy pást nebudou, to bohužel mají smolíka. Dostávají na práci i náhubky, protože jinak bychom měli vytahané ruce jak orangutani. S náhubky vědí, že si stejně moc nekousnou, tak se s námi nepřetahují a počkají si s draním trávy až na místa, kde vědí, že se standardně pase. A já aspoň nemusím hlídat, jak dlouho paseme na těch koncích luk, protože vím, že přes náhubky toho poníci moc nepropasírujou. Hříbata se pasou tak jako co jim zrovna v zimním výběhu vystrčí čumáček z hlíny, přes den chodí na stráň pod les, kde nic moc není. Černej je jak válec, ten víc nepotřebuje, a hříbě je úplně akorát, krásné, takže taky zjevně vyhovující přísun. Bertík za poslední půltýden zhubnul ohavně, teď tři dny nechodili do toho výběhu pod les, takže nemohl zobat trávu, na něm je vidět každá změna bohužel. A taky mu holky dávaly jinou deku, než jsem mu nechala, takže mu nebylo teplo. Mno… chjo. Ale Bertík chodí jinak na pořádnou šťavnatou cukernou trávu na rovinku, kde je teď tráva deseticentimetrová, a to mu dělá dobře, zase se za tři dny dožere 🙂 Stařík chodí udržovat travnatou půlhektarovou jízdárnu, jemu by neublížilo chodit s Bertíkem na šťavnatou, ale chci co nejvíc té hmoty nechat Bertíkovi. Stařík je opadlý zřejmě už natrvalo, nic nedělá, sám se nepředře, svaly se samy neudělají. Takže akorát koukáme, aby měl nějaké ty špeky na zadku, jinak neřešíme. Většinu objemu teda dostávají pořád v seně. Dokrmujeme postupně dva roky (už tři…) staré seno, které jsme měli uskladněné a nechtělo se nám loni kupovat zbytečně nové, když tomuhle nic nebylo. A teď budou dostávat teda “čerstvé” loňské seno ode dneška. Pokud bude letos málo sena, jako že to zatím tak vypadá, tak koupíme od zemědělce na zimu právě to loňské, má ve stodole.
Jo a mám mincíř konečně. Takže skutečně chlapci shetlandi na noc dostávali sítě dohromady s dvěma kilama píce (sláma/seno). Nebudu jim ubírat, ale přidám slámy a uberu sena. Ráno dostanou také tak dvě kila max (jedny velké vidle, takže prd prd), odpoledne dostávají malé vidle (kilo to nebude ani náhodou). A stejně jsou pěkní, až bych řekla, že tlusťoch by už zase mohl něco shodit. Ale vyřeším to tak, že jim budu připravovat sítě i na ráno, pěkně půl napůl se slámou zase. Takže ráno taky dostanou ty svoje dvě kila píce, ale místo samého sena bude půlka (min.) slámy.
Oni se totiž, syčáci, dožírají trávou, mi došlo. Přes noc jsou na pusté hladomorně (velikost kruhovky), tam je to v pohodě, ale přes den jsou v trochu větším výběhu (ehm, no… asi třicet na třicet metrů), kde jim stačí z hlíny vyrážet sem tam stéblo zeleného, a po noci ten milimetr samozřejmě jdou vyholit. Takže cukry nějaké mají. Tak to aby nepřibírali. Možná bude řešení nechat je i přes noc v tom větším prostoru, aby ohlodávali těch pár stébel trávy průběžně, případně aby většinu zdupali, jak tam budou chodit i přes den. Tak uvidíme, zkusím se dohodnout s máti.
Mě taky pravidelně lákají do banky na nějaký styk, ale já jim vždy řeknu, že s nimi být ve styku nechci, a když budu něco potřebovat, tak se jim ozvu. Chi 😀
Celkem vysoko dorůstají astrovité “podzimní fialy”, tak tomu říká macecha… ale jak se to jmenuje… našla jsem “hvězdnice” 🙂 Hvězdnice chlumní nebo hvězdnice křovitá by mohly ten metr dorůst…
Pak vídám zplanělé asteracky ještě takové žluté, je to nějaká invazivní, a to je fakt metr pade a dělá to takový hustý porost, určitě je to nějaká sledovaná kytka, ale netuším, jak se to jmenuje.
Co takhle slunečnice? Vyskočila na mě slunečnice drobnokvětá… A taky na mě vyskočil zlatobýl.
Ha, asi jsem našla tu invazní mrchu - třapatka dřípatá. Wiki: “Je to vytrvalá bylina s plazivými dřevnatými podzemními oddenky, ze kterých vyrůstají vzpřímené lodyhy, v závislosti na vlastnostech stanoviště vysoké 50 až 250 cm, v horní části se větví.” A když v létě jedeme okolo toho jednoho zarostlého místa, tak se skrz včely nemůžeme málem prodrat.
Já nebyla od čtvrtka doma, sice ve středu zalila ve foliovníku, ale včera zapomněla, včera jsme od koní odcházeli za slejváku proudy vody - konečně! Tady kopnete do země a vypráší se na vás jak z uzrálé pýchavky, hrozný… Takže třikrát hurá a pěkně pršet tři dny v kuse nejmíň (toho asi nebude). Už to bylo zoufalý. Už koukám, bude pršet jen dnes a zítra už zase žlutá koule na nebi, mě trefí… Podle Intersucho jsme před slejvákem měli u nás těsně podkritické sucho, to jsem snad ještě nezažila, a nevím nevím, zda jeden a půl dne pršení to nějak pořeší. Chce to víc a častěji… Už jsem si dala čerpadlo do sudů, že začnu zalévat brambory (zalévat brambory! Ta ironie…). A musím strčit do hnoje ty, co mi ze sadby zbyly. Ty zalévat nebudu, snad se hnojiště o vláhu postará. No ve foliovníku bude asi smutno, přestože pršelo, leda by hnojiště natáhlo vláhu dovnitř 🙂 Tak uvidíme. Jsou tam zatím jen saláty. Jak začne zahradník prodávat sazenice tykví, jdou tam taky, a to se pak už se závlahou nezastavím - ale to sudové čerpadlo a 50m hadice snad pomůžou… Jsem zvědavá, jestli tam něco poroste (spíš to vše zplesniví).
To zase ta moje kolegyňka není nějaká opuštěná chudinka tak úplně. Normální ženská, jen to v poslední době má prostě takový ustaraný. A říkala, že přišla od koní, a byla zbytek dne úplně vypnutá, že jí jen ta hlava lítala v oblacích a vůbec nevnímala, že to asi bylo nějaký dobrý. Tak mám radost 🙂
Já se zase děsím těch závodů, co pořádáme, protože tam jezdí hodně těch prťat s poníky a jak nesnáším bytostně děti, tak když vidím, jak se snaží a jakou do toho dávají energii, tak mně ta huba vždycky na konci dne úplně křečuje. A to mě teda nebaví, protože to pak druhý den musím notně masírovat, hrozný následky… Takže žádný vykloubený čelisti nechci, aby se vědělo.
No, někdo běhá s větrem ve vlasech, já spíš tak jako větry v kalhotách, ale zase to při správně zvoleném palivu člověka vždycky trochu pošoupne při tom pohybu dopředu, že ano. Jestli to byla injekce pro duši, to nevím, ale vím, že jsem pak měla ofouknutý krk zevnitř od toho zoufalého lapání po dechu a večer jsem pěkně chraplala. Dneska naštěstí už dobrý, ale nerada bych si takhle něco uhnala…
Já bych s tím “normální” byla celkem opatrná, normalita se posouvá, taky bylo normální svítit kahanem a nespoléhat se na tu divnou a nebezpečnou elektriku…
Odpověď na příspěvek uživatele assil z 16.04.2026, 09:57:48
Tak to asi bude tím, že ty moje mají k dispozici hektar rozmanitého prostoru… Pokud to, co jim hodím, není extra nedostatkové zboží, tak je to přestane zajímat za třidvajedna a jdou si někam něco hrabat nebo honit mouchy.
Odpověď na příspěvek uživatele Sarah01 z 16.04.2026, 13:21:34
Jako by žádné dítě nepřišlo do školy a neřeklo “maminka i o tvojí mamince myslí, že je kráva, protože” nebo “táta říkal, že tvůj strejda je lempl, protože se jen válí s pivem před sámoškou” nebo k učitelce “úkoly dělat nemusím a ségra stejně říkala, že jste ***” A jak se to řeší v naší právní společnosti? No maximálně tak tím potlachem v ředitelně… Takže pokud vejde ve známost, že něčí rodič se považuje za výlohu, tak bych se divila, kdyby i ty učitelky nevykládaly, že ten člověk není normální. Když dítě ve třídě neumí normálně číst nebo psát, tak se to hned řeší nějakou diagnozou a speciálním přístupem, nevím, proč by nemohla mít diagnozu a speciální přístup i výloha.
Tak jsem vzala kolegyni z práce ke koním a ona byla tak nadšená, měla jsem tam včera jedno devítileté dítě s maminkou a kolegyni se to tak moc líbilo, ona v životě asi moc radostí nemá, a zdá se, že se zamilovala do poníků, chce začít chodit dvakrát týdně a pomáhat mi s dětičkama…
Měla včera u koní a dneska v kanclu taky hubu jak žába a já pak taky měla hubu jak žába a pokud nás někdo nepřejel na jarním tahu, tak máme vykloubený čelisti doteď 😀
Dneska odpo zase kuní cvičení, tak se budu snažit, aby zůstalo u tý vykloubený čelisti. Já jsem předevčírem BĚŽELA. Ale ne jako že deset vteřin někde po výběhu nebo půl minuty s poníkem na vodítku, já jsem běžela asi kilometr a ještě mi to nepřipadalo tak hrozný (jo, bylo to z kopce…) 🙂
Dítěti vysvětlím, že normální to není, ono teda dítě tak nějak tuší, že to není normální, když se na to ptá, že ano. No nicméně já bych se u svého vysvětlení slovu “normální” vyhnula, to je příliš abstraktní pojem. Řekla bych, že to, že si o sobě někdo říká, že je výkladní skříň, kůň nebo lokomotiva, ještě neznamená, že je to špatný člověk.
Je to v pořádku nebo ne? - Pokud to nikomu (ani jemu samému) neubližuje a nikoho to neomezuje, pak je to za mě v pořádku. Říkat si přece můžeme co chceme. Pokud jde se zdravotním problémem k opraváři oken, tak to v pořádku není, protože si ten člověk ubližuje. Záleží na tom, jak moc jeho identifikace jako výkladní skříň ovlivňuje okolí. A to z vyprávění dítěte, které něco zaslechlo ve škole, asi neurčíme.
