Ahoj, ani bych neřekla - nejprve to bylo, že jsem se chtěla dozvědět něco o bengálech, a tak jsem se dostala k hybridům - spíše je to oblast zájmu. Osobně se mi hybridní kočky strašně líbí (především kvůli jejich inteligenci).
Ani se neptej jestli bych nechtěla dalšího. Chtěla, ale třetí kočku si z prostorových důvodů nemůžu dovolit. Takový modrý bengál, to by byl klenot. (Tak nyní jen koukám na stránky chovatelky, kéž by - ale nejde to kluci i tak vyžadují dost péče, a bylo by to na jejich úkor.)
Chausie je velmi krásné plemeno, ale bohužel zatím jeho chov je v ĆR i DE v začátcích. Tj. neseženete kočku F4 (i sama chovatelka požaduje po zájemcích zkušenosti s chovem). Podle mého se bude muset počkat takových 10 let, než toto plemeno bude běžnější. (tj. stejně jako u bengálských koček, které na začátku tisíciletí byly rarita.)
PS. někdy bych se jela podívat tam k Amy od skal na kočky (jen abych je viděla, ale pokud nejsem zájemce tak by to asi bylo hloupé - přeci jen není to ZOO)
Savannah - je docela velká kočka rovněž hybrid. A z toho důvodu není vhodné tuto kočku chovat v bytě. I když to už F4 seženete
A ani posledního hybrida bengála si nepořizujte, já osobně neznám lepší rasu, je to rasa, která by se pro svého pána rozdala, ale opravdu velmi špatně snáší samotu (pro mého staršího kocoura je utrpení, když nyní chodím na delší dobu do práce a to mám dva)
Myslím si, že nejlepší řešení pokud nejste neustále doma je britská kočka, je to kočka hodně nezávislá, snadná na údržbu, ale bohužel psovi moc podobná není.
Mainská mývalí podle mého také vyžaduje svého majitele nebo případně pořídit dvě by mělo v pořádku. (Ale zase se jedná o ohromné zvíře, tak je potřeba zvážit finanční náročnost)
Ps. pokud víte o chovu Chausie generace F4 dejte odkaz ráda se podívám.
Problémem je, jestli se Vám to podaří, Whiskas, Felix - obě obsahují zvýrazňovače chuti.
Můžete se pokusit postupně do Whiskas přidávat ND, a Whiskas postupně ubírat, pak je možné, že to příjme, ale to je běh na dlouhou trať (je také možné, že jí tato značka nechutná - jinou značku jste nezkoušela?)
Psovi podobná kočka povahou je bengálská, dá se vycvičit (můj starší kocour zvládá základní povely poslušnosti jako pes, u mladšího je to trochu složitější, ale také jich pár zvládne). A pokud budete mít od malička navyklého na postoj můžete s ním chodit i do přírody. (ale opět to zaleží na povaze).
Ps. ale pokud nemáte dostatek časových důvodů tak radím toto plemeno si nepořizovat, protože vyžaduje důslednou výchovu a bez svého majitele trpí.
To jestli si přinesete domů kočku nebo kocoura bych brala jako nejmenší problém. Důležité je, aby jste si přinesli domů zdravé zvíře (to by byl největší podvod) a pak pokud Vám místo rasy nějaký chovatel prodá mourka, s tím, že se jedná o bengála.
Starší kocour je přejmenovaný - původní jméno Boromir (podle Pána Prstenů se mi nelíbilo, nejsem moc fanoušek - jméno chovatelka dala jelikož kocour je dark brown tabby, jeho brácha byl světlý - tak se jí líbil kontrast světla x tmy)
Oficiálně jsem ho pojmenovala Ignác - podle dědečka (jelikož mají stejný den narození - nemluvím o výrazu tety, když se dozvěděla, jak se můj kocour jmenuje.) Ve výsledku je to Igin (Ignác je to pouze, když dělá něco špatného a používám to jako výchovnou metodu.) Jméno se k němu hodí, a neumím si představit, že bych mu říkala jinak. Přezdívkou mu říkám Myško (podle povahy je stydlivější.)
Mladšího jsem pojmenovala prvním jménem, které mě napadlo, když jsem ho uviděla tj. Kliment. Opět jsem chtěla jméno oficiální a tzn. volající. Volám na něj nejčastěji Klimi. Přezdívku má Medvídek (možná, kdybych vymýšlela jméno později dostal by jméno Metoděj.)
Podle mého záleží spíše na podmínkách, které majitel svým kočkám poskytne. Já mám dva bengály v garsonce bez problémů.
Důležité je nepodcenit výběr kotěte, nastudovat si co jednotlivá rasa vyžaduje a takové podmínky jí zajistit. Ale chovatel by měl poradit s výběrem, tj. nevybrat dominantní zvíře.
Já jsem měla jednoho bengála, a musela jsem druhého dokupovat. Určitě jsou lepší dva, i když jsem se kocourovi věnovala, nestačilo to (především trpěl, když jsem byla déle v práci než byl zvyklý - pak byl v depresi.) Starší mladšího zbožňuje a když už ho má dost tak ho zavře v ložnici. A vyhrají si spolu.
Rozdíl ve financí už není tak velký, záchod nám stačí jeden, ale asi záleží na konkrétní kočce. (ale musím ho 2x do týdně měnit), Jeden pytel granulí vydrží měsíc, konzerva se sní celá, dva kousky masa.
Ne, nesoutěží každý králík, ale každý králík může zvládnout manipulaci. Tj. tato kniha se zabývá clicker tréninkem králíků. A prvním modem je u každého zvířete, které začíná s clickrem naučit na odměnu. Clicker by mu mohl poskytnout větší míru jistoty.
Navíc si myslím, že knížka může být docela zábavná pro Any, tak případně pro druhého králíka.
Clicker trénink zcela změnil výchovu zvířat. Nemyslíte?
To neříkám, nečekám, že bude mazlík - ale nemusí při podávání krmiva vrčet. Jednoduše, aby si králík vytvořil pozitivní asociaci (jako ten pes v experimentu Pavlova). Ostatní se uvidí.
ps. a reálné to je, jinak by nebyly soutěže hop.
Jako malá jsem měla zverimex králíčka - a musela jsem si ho sama ochočit. Ale nakonec zvládala i pár povelů a snesla manipulaci - i když první rok byla velmi plachá. Nebylo to jako nyní, kdy si od chovatele přivezete už ochočeného králíka. Ale tenkrát byla jiná doba,
Já s Vámi nesouhlasím, podle mého je každé zvíře cvičitelné. Králík je podle mě dostatečně chytrý, aby pochopil základní principy Pavlova reflexu. Do jaké míry je jednotlivé zvíře cvičitelné je dáno povahou. (podle mě by nemusel vrčet s trochou práce - navíc za pokus nic nedá případně bude mít vycvičeného druhého králíka)
Jsem přesvědčena, že ta knížka od I. Müller by mladé Any mohla doopravdy pomoci.
Nyní jsou opravdu možnosti zcela jiné než před 30 lety, tehdy se kupovali králíci ve zverimexu (často Vám pak vyrostl obyčejný králík), chovatelé jako dnes nebyli. Nyní si domů přivezete vymazleného králíčka, tehdy to bylo polodivoké zvíře. Nyní nároky na cvičení hop jsou úplně jinde než kde byly před 30 lety.
Dědkem, jsem pána nenazvala proto, že bych k němu neměla úctu. Naopak, pán byl obdivuhodný, držitel Janského plakety, ale bohužel tento pes svou aktivitou byl nad jeho síly. Každý den psa venčil, i když mu chůze způsobovala bolesti.
V tom je přesně ten rozdíl, Vy jste mu psa koupili, Vy jste byli srozuměni, že péče o psa může připadnout na Vás. Její matka s dalším psem nesouhlasí - viz. zmíněno dříve. (Ze života, kamarádka si pořídila psa (velkého černého knírače), ale začala pracovat, začalo se jí dařit a práce jí baví. A kde skončil pes u 75 dědka. )
Navíc jediné, co já k motivu tazatelky vidím je sen, ale sen se dá přeci modifikovat - májí už Malamuta, a agility přece není jen o tom, že pes někde běhá, je spoustu cviků, které se dají cvičit klidu (např. válej sudy, styď se, úklon…) navíc tazatelka má dle mého zverimexového králíčka (u něj byla zanedbána socializace a ani mu později nebyla poskytnuta - a toto je výsledek, já věřím, že s trochou práce by mohl být přívětivější, ale bude to chtít hodně trpělivosti a ne chtít všechno hned.)
Tady má slečna knížku, jak vycvičit králíčka, když už k tomu tak zodpovědně přistupuje.
Já teda jsem také za to psa si nepořizovat, holčině je 14 - nyní bude nastupovat na novou školu, a neví co to bude obnášet (a jak píše učení jí moc nejde, a rodiče mohou dávat za vinu psovi, že na školu kvůli psu kašle.)
Sice je hezké, plnit si sny, ale bohužel nejprve by se měla zaměřit na budoucnost, aby se měla jak v budoucnu uživit. Pes může počkat až bude mít větší jistoty v životě.
