spíš jsem to nadsadila těch 15 kg na hlavu, kolikrát si i myslím, že to bylo míň. Nicméně zjara v pohdoě, ale na ten podzim to nechápu vůbec, všechno vypasený (stáli na 2 vypasených hektarech) a pak ty 1x - 2x velký vidle sena jednou denně. Hucul jak began, všichni na stejno a stejně vypadají. Můj norik se k senu dostane, to bezpochyby. Ale jde alespoň 2x týdně na hodinu pod sedlo….Ono se to nezdá a plno lidí říká, že je to prd, ale asi to není tak úplně pravda. Pořád ho vždycky vyženu do kopce a na hřbetě má se vším všudy skoro metrák. To se prostě počítá.
Ehmmm,mám takový přiblblý dotaz….v poslední době tady všude dost fučí,ale i když fučí jen trochu,tak,že to nikomu nevadí-tak mě jo-v podstatě celoročně nosím čelenky,kapuce,čepice,no a poté jsem si teda zodpovědně pořídila přilbu,jsem zjistila-že se přilba neslučuje s mou panikou-nafoukanýho ucha a v leze se pod něj jen tenká čelenka,co stejně sjíždí do oka…,
je na tohle nějaká vychytávka???
podotýkám-na koníkovi jsem do půlhodiny a krokem,
ale jsem extrémní zmrzlina-navlíkám si čelenku i na 5 minut v noci před prací,než mi dojede odvoz…😀
Odpověď na příspěvek uživatele DafiŽeryková z 08.04.2026, 10:48:29
Já jsem v zimě zmrzlina a řeším to tak, že si vezmu větší helmu a pod ni narvu čepici. Čepice ovšem profoukne, takže si umím představit nějakou takovouhle čelenku ( https://www.tchibo.cz/products/129819529530/vetruvzdorna-celenka ), neprofukovací. Děti mi tu nosí takové ty kukly pod přilbami, to dobře sedí, když se to šikovně usadí pod helmou, tak to neleze do očí, neposouvá se to… Já kolem krku nosím veeliký šátek (jako “palestina”) a mám ho vymotaný kolem toho krku až k vlasům a pod bradou si ho vždycky připnu řemínkem od helmy, abych měla krytý krk úplně celý, kolikrát i kraj toho šátku strčím pod helmu vzadu, asi by se ten šátek dal nosit jako ta kukla nebo jak nosily dřív babky šátek kolem hlavy. Ale já potřebuji uši volné, max si přes ně v zimě stáhnu tu čepici (která profoukne), protože potřebuji slyšet, jezdím se slabšími jezdci, tak aby se mohli ozvat, a nebo si chci na koni povídat… Naštěstí uším vítr nevadí, jen zima…
Mno, Nonanko dostal vcera ATB a dnes mu je nejako blbje, dostal ich aj rano, teplotu si drzi pod 39, no stale ma rano jeho 38, 6.
Akurat teda 58 dychov mi uplne neurobilo dobre, my sme operovali, potom lezal a vydaval take stony ako v tu prvu noc a pozeral na brucho, no, reku, tak toto nie, aj sa zdal trosku tympanicky, spoteny, tak ako liecbu som zvolila vybeh s Foxy, zda sa, ze trochu poprdkal a lepsie, prestal sa potit, travu kosi statocne…mno…to mi bolo jasne, ze uplne dobre to tolerovat nebude…
Ja mam migrenu jak prase, chjo…jde je pekna jar bez vichru, kdeeee???
Jinak ještě nevyžádaná rada Alušce - kdybyste se ještě někdy dostala do situace, kdy byste měla pocit, že má Váš kůň málo, tak může být v extrémních případech dočasným řešením i granulované seno. Jeden můj ustajovatel měl kdysi taky období, kdy si myslel, že v létě pastvina spálená na prach stačí, no taky to bylo na těch koních vidět. Mému koni to ale relativně zachránilo kondici, ale říkám, jednalo se řekněme o měsíc max.
Odpověď na příspěvek uživatele Buggyra z 08.04.2026, 13:12:57
Tak Aluška psala, že tam byla i v týdnu…každá den se to asi nezajistí, a ano, není to všespásné, ale lepší párkrát týdně než drátem do oka.
A pokud je to jen trochu možné, pěstovat nějaké koňokolegy, nás je cca 12 majitelů a se dvěma udržuji velmi vzájemný, slušný a kolegiální vztah…ustajovatel není všemocný a co si budeme, ne vždy jsou jeho rozhodnutí ideální. Myšleno obecně, ne všude to funguje.
Tak Aluška psala, že tam byla i v týdnu…každá den se to asi nezajistí, a ano, není to všespásné, ale lepší párkrát týdně než drátem do oka.
A pokud je to jen trochu možné, pěstovat nějaké koňokolegy, nás je cca 12 majitelů a se dvěma udržuji velmi vzájemný, slušný a kolegiální vztah…ustajovatel není všemocný a co si budeme, ne vždy jsou jeho rozhodnutí ideální. Myšleno obecně, ne všude to funguje.
Bohužel tam byly jen 2 kobyly ustajovatelky a Cipísek. Už je naštěstí pryč, tady se dá dokupy. Už tu jednou bydlel, asi před 11ti lety a byl kulatej až až. Jasně byl mladší. A jsou tu krásný kopce. Zatím chodíme jen na ruce, ale až nabere, má se na co těšit 😀
To jsem hlásila, že jsem se v pondělí vyškrábala na toho našeho chudáka černýho? Musím pořídit nějakou fotku zase, nejlépe pod jezdcem, i tam mu to sluší. Bojím se, že z něj někde sletím, takže jsem zvolila ultrabezpečnou trasu (jely se mnou dvě holčičky, jedna na B před námi a druhá na malém černém za námi, má co dělat velkej černej si zvykat, že za ním dupe kůň (a poník ještě doklusává a docválává, to je vůbec hrůza, určitě běží, protože ho pronásleduje nějaký tyranosaurus přinejmenším!)). Ultrabezpečná trasa je po louce prvních 50 metrů a pak cesta lesem do krpálu a pak cesta lesem dolů z krpálu, tak do krpálu jsem chuděru hnala klusem i se svou váhou, dokonce k vrcholu jsem ho přinutila i zacválat, malinkého, nahoře funěl jak lokomotiva, dělá kulové a taky jako kulové vypadá, neškodilo by pár kilo dolů (ani mně…). Z kopce jsme šli pomaličku a modlila jsem se, ať nezakopne (unavený z toho výstupu) a nesvalíme se (zrovna jsem chvíli zdravá, že ano…), nesvalili jsme se 🙂 Vzpomněla jsem si na nějaký článek od Švehlové, že s prací v prudkých kopcích bychom měli začínat postupně, a třeba klidně jen 100 metrů výstup a 50 metrů sestup, aby si tělo koně postupně zvykalo, že je to velký nárok na koordinaci a tak… No tak nahoru ty největší prďáky jsou tak dva kilometry a dolů je prďák, kdy má kůň zadek nad úrovní zadní rozsochy, kilometr. Toliko ke knižním poučkám o budování kondice. Chudák byl zpocený (no, ne že by byl pod pěnou zase…), funěl, ale dal to. Poslední úsek byl sice po loukách, ale asi byl rád, že šel, úplně poslední sestup po poslední louce jsem zvolila houbařskou pěšinou v lesíku podél louky, po které normálně chodíme, fakt jsem v poslední době nějaká bojavá… a ta houbařská pěšina byla fajn, to je křivolaké mezi stromy, tam se nerozběhne… 😀 Takže to bylo úspěšné, chudák byl rád, když jsme se dokohátali domů, ještě ho těsně před výběhem v lese šustěním děsila rodinná skupinka, která tam asi sbírala dřevo na táborák nebo klíšťata nebo tak něco… Tak já jsem jezdila dva dny za sebou!
