Drbání (u stolu, ne to na zádech)

Pendepon…😱 ATB na týden.

Jo jo. A doteď si pamatuji, jak to bylo nepříjemné. I po padesáti letech.

Děkuju. 👍

Přiznávám se, na vaření jsem lenoch. 😊

Doron:

Škrábat Verun, škrábat!🤣

A nezapomeňte strouhanou žemličku trochu osmažit na přepuštěném másle ( ne však dozlatova, proboha!) a pak hnedka zas přidat malinko smetany, česnek s majoránkou taky utřít ručně se solí a přidala bych i trochu muškátového květu.

Našla jsem starý kuchařky po babičce, takže to teďka všechno vím úplně přesně.😂

Pro odvážné: Majoránu dejte čerstvou, lístečky pečlivě oberte, bude pak v knedlíčku vítanou a nevšední ozdobou.🤣

Knedlíčků není nikdy dost…🙂

Mám čerstvou majoránku.ale připadá mi, že sušená je aromatičtější,a asi místo smetany dávam vajičko….doby našich babiček ,co měly na vše dost času je fuč…teď se lisuje a mixuje.ne že bych to neuměla.právě s babičkou jsem často vařila….udělej todle, zamíchej tamto, zapal mi cigaretu ….😂

kometa:

Pamatuji i jako dítě - vždycky do zadku. Když jsem měla spálu - cca 10 let. Možná krajový obyčej?

Taky jsem měla cca v 10 spálu a v Brně v nemocnici v Černých polích do stehna. Pamatuju si, že jak jsme neuvolnily (my děti) sval, tak se jehla ucpala a s stra musela vzít větší jehlu, se kterou to už bolelo.

Mě bolela ta samotná aplikace, ono je to (nebo byla) nějaká krystalická forma, která se tlačila mezi svalová vlákna a to bylo to nepříjemno.

Jitřenku jsem nikdy nikdy žádnou nepotkala ani neznala. Když jsem byla dítě, tak se třeba v mým okolí dost dávaly Světlany, jméno, který se mně děsně nelíbilo a nechápala jsem, jak to ty matky můžou dítěti udělat. Teď v dospělosti ale žádnou Světlanu neznám. Nejvíc znám Jan, Peter a Lucií.

Já to znám jako strapačky, místo těstovin “halušky”. Kupuji halušky u řezníka, nevím, jestli jsou pravé halušky, nikdy jsem je nejedla. Tohle jsou bramborové noky, každý má jiný tvar, takže možná prolezly přes to haluškové sítko. Když nemám “halušky”, smíchám to s gnocchi. Mňam. 

Příště možná zkusím ty těstoviny.

Díky, píši si a vyzkouším.

Moje bába dělala cikánské kuře, název prý, že vše v jednom kastrolu. Na plech, do mísy, pekáče nakrájela syrové brambory, cibuli a klobásu nebo anglickou slaninu, okořenila, klidně 2 vrstvy a na to položila půlky kuřete kůží dolů (nebo jen stehna, podle počtu strávníků) a pekla v rozfajrované troubě, asi po 15 minutách kuře otočila kůží nahoru a cca po 35 minutách bylo hotovo. Když byly brambory staré, tak z nich byly jako šťouchačky s tou klobásou a cibulí, když byly nové, byly spíš jako uvařené. Mňam.

Já taky dostávala do zadku pendepon (nevím, jak se to psalo) při hnisavé angíně. Pamatuji si to dodnes. Bylo to nějaké olejové, muselo se to píchat pomalu a bolelo to jako čert. 

vše v jednom kastrolu.

Tyhle recepty jsou nejlepší. Člověk to strčí do trouby, nemusí se o to starat a neumaže zbytečně nádobí.👍

Bylo to nějaké olejové, muselo se to píchat pomalu a bolelo to jako čert.

Tak to bylo možná olejovité - to bolí. A musí jít hluboko do svalu, jinak to může udělat “pěknou” nekrózu. Tenkrát jsem to tolik nezkoumala.

Nezpochybňujete, ale vlastně jo, protože nevíte o tom, že by se penicilin dětem aplikoval do stehna, protože vám vždy do zadku. To je dobrý…

Já jinou Jitřenku taky neznám. 

Ani Světlanu… tohle jméno mi navozuje, že jde o Rusku. 

Podobných dobrot je - u nás bodují zapečené brambory s různými dalšími surovinami - pekáč - používám jenské sklo - vymazat máslem, syrové brambory (nové se slupkou, staré oloupané) nakrájet na plátky cca půl cm, naskádat jednu vrstvu, osolit, opepřit, případně jiné koření, co kdo má rád, naskládat další vrsvu, zase osolit, okořenit, pak plátky krůtího, nebo kuřecího, nebo vepřového (to naklepat), osolená a také okořeněné, na to další vrstvu brambor, osolit, okořenit, vrstvu sýra, většinou postrouhám goudu, vrstvu brambor, osolit, okořenit a zalít šlehačkou. Peču přikryté, i tak se vytvoří opečený vršek. 

Obměňovat se dá do různě, používám cuketu, nebo dám vrstvu brokolice, mleté maso ochucené, nebo bez masa s více sýrem, nebo dám nivu, klobásu, mrkev,…

Fiona.Praha:

Já to znám jako strapačky, místo těstovin “halušky”. Kupuji halušky u řezníka, nevím, jestli jsou pravé halušky, nikdy jsem je nejedla. Tohle jsou bramborové noky, každý má jiný tvar, takže možná prolezly přes to haluškové sítko. Když nemám “halušky”, smíchám to s gnocchi. Mňam. 

Příště možná zkusím ty těstoviny.

Střapačky taky dělám… ale právěže dělám, tak se mi teď nechtělo.

Gnocchi jsou super, ty se daj udělat na vícero způsobů..

já když se mi nechce vařit, jako dneska, dělám dhál. na to se doma vždycky najde: červená čočka, rýže, cibule, česnek, rajčata v plechovce a koření je vždy trochu jiné podle nálady. víc jako kari, víc jako garam masala, zázvor ano nebo ne, hodně pálivé, málo pálivé, hodně pálivé zjemněné smetanou nebo kokosovým mlékem, prostě co mi zrovna přijde pod ruku a vždy je to dobré. jeden wok, jeden hrnec na rýži.

Dneska se vylíhlo jedno jediné krůtě. Ostatní vejce byli prázdé. Tak teď si užívá na gauči, než se mu připravý bydlení s maminkou. A nás zítra brzy ráno čeká výlet do Strakonic na trh, jestli mu seženeme nějaké sourozence. 

BaLu:

Nezpochybňujete, ale vlastně jo, protože nevíte o tom, že by se penicilin dětem aplikoval do stehna, protože vám vždy do zadku. To je dobrý…

A?

Napsala jsem jenom svoji vzpomínku a zkušenost. Co je na tom špatně?

zapečené brambory s různými dalšími surovinami

U mě taky časté jídlo.