Odpověď na příspěvek uživatele Sardullah z 03.07.2026, 07:16:01
No já bych ještě dodala, že u nás veškerá anarchie a crcání a benevolence končí na hranici pozemku. Venku jsem nikdy nikoho nepřemlouvala, jestli by se mnou nevyměnil nějaký sebraný eklhaft za piškotek…venku se nesmí vzít nic do huby a intenzivně to učím od štěňat a jakmile je pochopeno, co se od nich žádá… u nás teda dost ostrý povel FUJ
A o tom to je. Netrpím anarchii a benevolenci nikde. Ani doma ani venku. Povely platí vždy a všude stejně, jelikož psi by mně takový dvojí přístup brzy dali sežrat.
Odpověď na příspěvek uživatele Buggyra z 03.07.2026, 07:18:09
Na lajně je jen Gina… ostatní psi chodili na volno… Gina je jediná, kdo nemá 100% přivolání… i i ta jako štěndo do určitého věku na volno chodila a byla učena nesbírat.
Jako nejde o povel, aby pes něco vyplivnul, jde o to, aby nic do tý huby nic nesbíral… bez povelu, aby nechal ležet i buřta… nebo jiné lákadlo…
To zase já se dvojího přístupu nebojím, koně velice dobře chápou, kdy jsou jen tak na špacíru, kdy jsou na výstavě nebo závodech a kdy slouží jako dopravní prostředek pro přemístění z bodu do bodu. Pokaždé mám jiné nároky na poslušnost, provádění pokynů. Pesy to také uměly, ve městě se muselo poslouchat jinak než na louce, na silnici se muselo poslouchat jinak než na lesní cestě. Tohle si myslím umějí zvířata velice dobře rozlišovat.
Odpověď na příspěvek uživatele Buggyra z 03.07.2026, 06:17:41
Ono to přijde samo. Postřehla jsem u lidí, kteří mají prvního psa a neměli/nemají žádného v rodině, že ho naučí to, co fakt chtějí (nechtějí, aby to pes dělal), způsob si najdou. Ale u toho, co jim říká někdo jiný, že takhle by to mělo být, a jim to nevadí, tak jim ta výchova nejde.
Příklad - první pes v rodině široko daleko, byt v paneláku, v přízemí hodně blízko výtahu. Pes měl tendenci vyňafávat u dveří vždy, když někde vešel do domu, klaply dveře od výtahu nebo se prostě výtah rozjel. Pes vše hlásil. Panička netušila, jak na to, pak vlastně ani netušila, jak se jí to povedlo. Ale prostě to chtěla a psa přesvědčila, že není potřeba hlásit vše, když se někde něco šustne. Na druhou stranu jí vlastně nevadilo, že je pes v posteli a na sedačce, ale “snažila” se ho to odnaučit, protože ostatní to tak taky mají. Nenaučila ho to, přestože se radila s kdekým, jak na to. Celý život byl na sedačce a v posteli. Sice na povel slezl, neohrožoval návštěvy nebo rodinné příslušníky tím, že by se domáhal toho určitého místa na sedačce, ale prostě seděl/ležel s nimi na sedačce. Nějak naučila svého psa povel “chodník”, aby nelezl na silnici nebo do trávy. Moje pesy to neumí, protože mne nenapadlo je to učit. Ale zase umí se chovat na přechodu, což ona s ním přes přechody nechodila, tak to její pes neuměl. Prostě, když se chce, tak to jde.
Existuje, existuje i bezoplachový šampon, i ten máme, ale pořád se vše musí zapracovat do srsti a pak třeba vyfoukat, vycesat…, dle použitého přípravku, takže stejně by chlupy pustil. Vykoupala jsem Dobbyho a žasla, jak z bílého barzoje crčela hnědá voda, je teď zářivý, ikdyž jsem to nepřeháněla, takže k dokonalosti daleko, ale i nějaké chlupy zůstaly a teď trochu toho štěstí na výstavách a uhlídat psa aby se nezprasil se smečkou.
